V posledním týdnu se u nás konaly pouze komediální šarvátky pro nemyslící voliče a oslava vítězství euromarxistky, tedy silně našminkované služky cizáckých zájmů Čaputové na Slovensku. Vzhledem k tomu, že Čaputová je naprostá nula, mohla by se zařadit bez problémů do vedení stran pražské havlérky. Pouze není jasné, komu bude víc posluhovat, Washingtonu, Bruselu, nebo Berlínu. Do tří zadků to naráz nejde. Vidíme evidentní výsledek nechuti Slováků k politice, takže jich přišlo k volbám méně, než polovina. Vlastenci zůstali doma, zatímco slouhové cizáků volili v plném počtu v semknutých řadách. Někteří možná i dvakrát. Smutné je, že se nespojili v druhém kole voliči Harabina a Kotleby. Totéž bohužel vidíme u nás. Čaputová má naštěstí zanedbatelné pravomoci a podle odborníků jí budou mít u sousedů za rok plné zuby. Proto se budu věnovat zahraničí. Je třeba především zmínit utajované a upřesnit upravené informace médií vlastněných, případně ideově spřízněných s oligarchickými euromarxisty Sorosem a Bakalou, tedy v první řadě ČT a Seznam.

Na Ukrajině dlouhodobě rozkrádané a ničené občanskou válkou zvítězila touha Ukrajinců, kteří tam ještě zbyli, po změně. Tedy stejný problém, jako v případě Čaputové. Volili méně známé zlo ze dvou zel. Z hlediska hlasování je vidět, že nejen Slováci, ale rovněž Ukrajinci jsou naši bratři v nechutí myslet v době voleb. Oligarchický válečný štváč a majdanista Porošenko naprosto propadl a zvítězil neznámý komediant. Jejich nový prezident je stejný jako ten starý, pouze má méně agresivní nátěr a méně odpuzuje bohatstvím a hrabivostí. Ale je to stejný slouha cizáků. Stavba americké základny v Oděse bude pokračovat, přestože napomáhá růstu napětí mezi Ruskem a NATO. Méně známé je, že na Krymu se připravuje stavba zaobzorového radaru protiraketové obrany ve spolupráci Ruska a Turecka! Má chránit Rusko před raketovým útokem ze směru od Rumunska a pravděpodobně rovněž Turecko před raketami z Evropy, nebo arabských států, kde mají státy NATO základny, možná rovněž z Izraele, který je vydírán a tlačen do konfliktů americkými euromarxisty. Erdogan má pravděpodobně dost poručníkování z NATO a z EU už mu přichází méně úplatků. Proto pomalu a jistě mění vlajku, i když na takového spojence je třeba si dávat víc, než pozor. Již před několika lety jsem psal, že Turecko není evropská země a do NATO nepatří. Rusku bohužel nic jiného nezbývá, protože agresivní politika NATO a EU je nahnala do náruče Číny a do určité míry i Turecka, stejně jako v roce 1948 americká politika sankcí ČSR do náručí Stalina. V USA by se konečně měli zbavit euromaxistické demokratické bandy Sorose , Allbrightové a spol., vrátit se ke kořenům, k průkopníkům a americkému snu založenému na tvrdé práci, přemýšlení a úspěchu. Už proto, že 29. 3. dolar zkončil jako světová měna a přechází se na zlatý standard, tedy měny kryté především zlatem, což snižuje možnost rozkrádání a rozprodeje států. O tom samozřejmě naše média úspěšně mlčí.

Takové spojenectví má ostatně jednu velkou výhodu, a to možnost ukončit válku v Sýrii. Islámští teroristé, kromě těch nejhloupějších a nejznámějších se pravděpodobně přesunou do Evropy na doživotní dovolenou placenou z našich daní.  Merkelová i Macron už jen koukají, jak se připravuje rekonstrukce Sýrie, a to bez investic z Německa a Francie. To vše v době, kdy chtějí zakládat čtvrtou říši bez ohledu na stále se zhoršující ekonomiku EU. Euro se propadá a ve Francii, která životní úroveň. Nelze se divit, jestliže většina početných rodin afroislámských migrantů žije z peněz pracujících, většinou etnických Francouzů, přesněji většinou bělochů. V případě Macrona lze očekávat snahu o záchranu Francie za německé peníze, kterých je však stále méně. Přibývající migranti na doživotní placené dovolené, finanční podpora islámu, růst nákladů na zbrojení, následky protiruských sankcí, technologické opožďování, záporná bilance v obchodu s Čínou a ekologické šílenství zaměřené na likvidaci jaderných elektráren se Německu prodraží. V případě Merkelové se jedná snahu o revizi výsledků druhé světové války získáním místa v radě bezpečnosti OSN a přístupen k francouzským jaderným zbraním. Kromě toho nelze přehlédnout snahu o totální kolonizaci středoevropských slovanských zemí, které mají živit hroutící se Německo. V minulém roce odešlo do zahraničí, především do Německa už kolem 800 miliard korun, za vlády údajně nejlepšího premiéra od roku 1990. To vše pravděpodobně narazí na zájmy USA, na něž se evropská dvojka Merkelová a Macron snaží komicky útočit. Měli by se podívat na skladbu amerického exportu do EU a evropského do USA. Případně by je měli poučit někteří z 60 000 povalečů v Bruselu a Strasburgu, kteří se tam flákají jako úředníci EU za královské platy a vymýšlejí jak občanům znepříjemnit život. Viděli by, která strana je na kom víc závislá. A fakta a zájmy, nikoli žvásty rozhodují v světové politice.

Zde je třeba připomenout, že státy EU podpořily majdan se svržením legálně zvoleného prezidenta a tím i vznik občanské války na Ukrajině, která se v průběhu několika let stala nejchudší evropskou zemí s výsledným útěkem nejschopnějších obyvatel do Ruska a EU. Svržený prezident Janukovič, údajně proruský připravoval zemi na vstup do EU a NATO, přičemž přístupové rozhovory výrazně pokročily. Již proto nebyl oblíbencem Putina. Nicméně EU nabídla 600 milionů EUR a žádala v podstatě jednostranné otevření ukrajinského trhu, což by zlikvidovalo tamní zaostávající průmysl. Putin nabídl pět miliard dolarů, třetinovou cenu za ropu a plyn a pokračování hospodářské spolupráce otevřených hranic. Když se Janukovič pokusil odmítnout evidentně nezištné evropské demokraty a vyjednat lepší než otrokářské podmínky, vypukl majdan doprovázený explozí protiruského nacionalismu a oslav ukrajinského fašismu a jeho spolupráce s německou třetí říší. Fašismus a antisemitismus na Ukrajině se nesetkal ani s kritikou ze strany EU vedené Německem, natož nějakými opatřeními, například sankcemi. Z tohoto hlediska se lze jen podivovat, že pražský magistrát zakazuje prodávat na Karlově mostě i jinde upomínkové předměty s nacistickými symboly. Proboha proč, když pražská havlérka od roku 1989 podporuje sudeťáky jako pohrobky nacismu a po majdanu i ukrajinské a pobaltské fašisty, dokonce i oficiálně cestou ministra Petříčka.

V případě ukrajinské občanské války a údajné ruské agrese bych připomněl dvě vesměs neznámá fakta. Mezinárodní soud OSN prohlásil ve svém rozsudku z 22. 7. 2010, že k jednostrannému vyhlášení nezávislosti a odtržení území není potřeba povolení ústředních orgánů státu. Vláda USA vydala 17. 4. 2009 písemné memorandum následujícího znění: „Deklarace nezávislosti mohou, a často se to stává, porušovat vnitřní legislativu. To však neznamená, že dochází k porušování mezinárodního práva.“ Jak jinak, když se Američané roku 1776 vzbouřili proti britské koloniální nadvládě a šli do války. Totéž platí o naší republice, která byla obnovena na území českého království především ozbrojeným i politickým odbojem proti třistaleté rakouské pangermánské okupaci. Ukázkou je rovněž odtržení Kosova od Jugoslávie za podpory EU a NATO, ovšem s výsledkem vzniku narkomafiánského státu a základny islámských teroristů na Balkáně. Děsivá situace v Kosovu i v sousední Bosně je samozřejmě utajována euromarxistickými médii. Navíc tam začínají spolupracovat Srbové a Chorvati, kteří tvoří nejcivilizovanější část obyvatelstva a jsu logicky ohroženi agresivními muslimy. Opět skvělý výsledek humanitární akce EU na Balkáně. Z výše uvedeného vyplývá, že takzvaná ruská agrese je pouhá propaganda válečných štváčů odporující soudu OSN i prohlášení USA, obzvláště, když převážná většina obyvatel Krymu, včetně tamních ukrajinských vojáků a policistů se rozhodla v referendu odtrhnout od Ukrajiny a vrátit do Ruska. Ukrajinské vykřikování o terorismu, podporované euromatrxisty, omílané sluhovskými politiky i většinou českých prolhaných protinárodních médií, je tudíž zcela mimo realitu. To by si měli uvědomit i soudci, kteří chtějí stíhat českého vojáka za jakési fotky z Donbasu. Jestli jsou na Ukrajině nějací teroristé, tak se jedná o fašisty a příslušníky takzvaných dobrovolnických praporů, jako je Azov, které jsou složeny z velké části ze zahraničních žoldáků a vrahů.

Článek byl připraven ve spolupráci s odborníky pořadu Cassus Belli na Slobodnom vysielači Myjava.

Leckoho asi vyvedu z míry, ačkoli tak činím bez velkého nadšení. Nikoli proto, že bych snad k němu zahořel čtyřprocentní láskou Jakuba Jandy, morálně čistého lidovce Hermanna, přítele sudeťáků, nebo dokonce samozvaného kněze Halíka, obdivovaného přítele králíkáře Drahoše. Nikoli proto, že bych mu odpustil Marákeš a další protinárodní tahy současné oligarchické a euromarxistické vlády. Rovněž jeho přístup k Svazu bojovníků za svobodu páchne pangermánským euromarxismem. Nicméně je třeba každého posuzovat spravedlivě a z hlediska akvizic a vyzbrojování naší armády již podruhé rozhodoval správně. Tím se výrazně liší od své vševědoucí arogantní předchůdkyně blondýny hrající si na vojáky se svojí LGBT fenou. Po téměř slibném startu na co sáhla, to zpackala. Stačí připomenout, že vyhodila z práce špičkového odborníka, ředitele výzkumného ústavu v Brně Šafáře za to, že si dovolil říci pravdu. Vzorová euromarxistická pravdoláskařka.

Poprvé Metnar správně rozhodl v případě praxí prověřených radarů středního dosahu MMR izraelské společnosti IAI, které naše armáda potřebuje víc, než cokoli jiného. Ve své třídě jsou nejlepší na světě, protože izraelští konstruktéři dokážou spojit špičkové ruské i americké technologie. Celý kontrakt je navíc postaven výhodně i z hlediska spolupráce s českými subjekty, jichž se na něm podílí několik. Včera 27. 3. opět Metnar správně rozhodl z hlediska zadání parametrů k akvizici pásových bojových vozidel pěchoty (dále BVP) pro naši armádu. Kromě toho nedávno podepsal Memorandum of Undestanding (MOU) se státním podnikem VOP CZ v Šenově, jako koordinátorem výroby nových BVP pro armádu. Tento podnik má odpovídající výrobní kapacity a kooperační vazby.

Ne, že bych Metnara podezříval z vojensko-odborné geniality. Je to bývalý policista zabývající se politicko-mediálně správnými případy za ministra Peciny a rovněž dočasně jeden z vedoucích kádrů hnutí zelených mozků BOS, bohužel vydatně podlézajících euromarxistickému oligarchovi. Nicméně se zdá, že Metnar má dostatek rozumu, aby poslouchal rady odborníků, a nemá zájem se namočit do nějakých korupčních afér, či sexuálních ostud. Evidentně poslechl a akceptoval názory jak vojáka s dlouholetou praxí, generála Opaty, tak vojenského šéfa výběrové komise plukovníka Gazdy a jeho týmu, kteří si mohli BVP prohlédnout, případně vyzkoušet opakovaně v roce 2017 ve Vyškově a v minulém roce v Paříži. Metnar výrazně převyšuje mnohé svoje znalostně omezené předchůdce, především blondýnu Šlechtovou s Rambohafíkou, slouhu německých zájmů Stropnického, který dal polovinu naší armády Bundeswehru a specialistu na slavnostní nástupy a kladení věnců Picka, z něhož neudělaly zodpovědného odborníka zaměřeného aspoň občas mimo mimomanželský sex, ani generálské hvězdy, pozice poradce prezidenta a oficiální etický kodex, který sám podepsal.

Bojová vozidla pěchoty BVP-2 (originální ruské označení BMP-2) vyráběná v sovětské licenci byla ve své době špičková. Nicméně průběžně zastarala a naše armáda odmítla modernizační projekty od společnosti Excalibur, později CSG. Slovenská armáda modernizační program realizovala. Ostatně i v ruské armádě bylo v rámci postupné náhrady BMP-2 zavedeno do výzbroje 700 nově koncipovaných BMP-3 a v současné době běží sériová výroba nového typu T-15 Kurganěc. Tamní modernizovaná BMP-2 budou patrně uložena ve skladech pro potřeby vycvičených záloh. Problém BVP-2 je především v nízké balistické odolnosti a nízkém bojovém prostoru, který je navíc středově dělen z důvodu střelby z bočních střílen. Rovněž nádrže na zadních dveřích a absence sklopné rampy lze označit za negativa. Při výrazném zvýšení hmotnosti z důvodu zesílení odolnosti a zvětšení bojového prostoru by se zhoršila průchodnost v terénu a byl by potřeba silnější motor s celou pohonnou soustavou, zesílené zavěšení kol, nové pásy, nové komunikační prostředky. Řadu těchto problémů řešil modernizovaný typ Šakal holdingu CSG. Nicméně i v naší republice se budou vyřazená BVP-2 hodit pro vycvičené zálohy, ať již aktivní, či nikoli. Z hlediska nákupu nových BVP pro AČR nelze samozřejmě ani pominout určité politické zadání, kdy slouha cizáckých zájmů Stropnický připravoval nejen podřízení naší armády Bundeswehru, ale rovněž její přezbrojení BVP Puma, aby naši vojáci sloužili jako kanónenfutr euromarxistického Německa.

Nicméně v současnosti je situace taková, že podle rozvědek na druhé straně středozemního moře je realitou rostoucí tempo přípravy druhé vlny afroislámských migrantů, a to nejnižším odhadem 20 milionů z Afriky do Španělska a Itálie za podpory vedení německé EU a kolem 5 milionů z Iráku, Íránu, Afghánistánu, Pákistánu přes Řecko. Vedení EU si nedokázalo poradit ani s první zkušební vlnou, pravděpodobně záměrně. Jak bruselská euromarxistická, tak česká média o aktuálním ohrožení zarytě mlčí, protože EU je paralyzovaná neschopným a zrádcovským vedením a není připravena k odporu. Ohrožení tedy není z východu, včetně jakési napůl vymýšlené hybridní války s Ruskem za vůně novičoku. Bez ohledu na propagandistické žvásty generála Hanby a jemu podobných, přichází největší ohrožení z jihu a ze západu. Odtamtud se valí a především povalí nepřítel a hybridní válka z tohoto hlediska je už dávno v běhu. Jen se euromarxistům hodí zamlčovat pravdu. Už Turecko je dnes nepřítel, nikoli spojenec a jeho všudypřítomné kebabárny slouží jako základny obchodu s drogami, tvorby financí pro islamizaci myšlení domácího obyvatelstva a korupci státní správy a s velkou pravděpodobností také k získávání informací pro tureckou rozvědku, jejímž cílem zcela jistě není multikulturní pravda a láska. Vzorově to předvedli při genocidě Arménů a nejen Arménů. Prezident Erdogan se nedávno vyjádřil zcela jasně s požadavky území Evropy, až po Vídeň.  Bude se hodit každý, kdo udrží zbraň, každá puška a každé obrněné vozidlo k obraně hranic, aby to u nás v segmentovaném několikavrstevném rasovém konfliktu nevypadalo jako nedávno v Sýrii. Jsme smrtelně ohroženi nejen my, ale rovněž Izrael, a civilizovanější arabské státy typu Sýrie, Jordánska, Egypta, Maroka i 70% Libye pod vládou generála Haftara, který s egyptskou a ruskou pomocí snížil migraci z jihu přes Libyi téměř o 80%. Zbylých 20% vesele pokračuje přes území vlády podporovaná z EU. Na spojence typu Německa a Francie se můžeme spolehnout stejně, jako v roce 1938. Nanejvýš nás budou tahat do agrese proti Rusku. NATO bude mít smysl z hlediska obrany evropské civilizace, nikoli Jandových evropských hodnot, pouze v situaci, že v USA bude vládnout vlastenecký prezident Trump, nebo podobně zaměřený republikánský politik. V opačném případě hrozí jako nášup k migrantům takzvaná preventivní jaderná válka, neboli agrese proti Rusku.

Samozřejmě očekávám kritiku na téma, že armádu nepotřebujeme. Nicméně armáda je jedním z jednoznačných symbolů státu, stejně jako hranice, či území národa, vlajka, národní hymna, jazyk a historie, v Evropě i křesťanství. Jak v době první světové války a odboje proti pangermánskému Rakousku, stejně jako v době euronacistického pangermánského protektorátu a zahraničního odboje proti němu, byla symbolem odporu právě armáda, počínaje legiemi. Její aktuální realita, složení a nasazení je závislé na politicích, které si občané zvolili. Resort obrany by měl být funkčním pracovištěm státní správy s dominujícím generálním štábem a bojeschopnými vojáky a dalšími uniformovanými specialisty. Neměl by být úřadem sociálního zabezpečení pro stovky zbytečných protekčních povalečů v civilu i úředníků v uniformě, především na přetékajícím ministerstvu a jeho odboru komunikace a propagace. Na ty by měla směřovat kritika, nikoli na vojáky, kteří nasazují zdraví a životy, takže potřebují kvalitní výzbroj a vybavení. Bojeschopné a vlastenecké vojáky s dobrou výzbrojí budeme potřebovat.

Dále očekávám povyk na téma vyhozených peněz na výzbroj zbytečné armády. Zde je třeba připomenout důležitý faktor domácího zbrojního, oficiálně obranného průmyslu, který vytváří pracovní místa, disponuje mnoha obtížně nahraditelnými odborníky, napomáhá transferu technologií a technologickému rozvoji na rozdíl od montoven, lisoven a pěstění řepky. Nelze přehlédnout, že právě domácí zájem zajišťují v maximální míře oficiálně vyhlášené podmínky výběrového řízení na pásová BVP. Vozidla se budou vyrábět u nás a koordinátorem bude armádní vojenský opravárenský podnik VOP CZ v Šenově. To, že již nedisponujeme vývojem a výrobou vhodných motorů a automatických kanonů pro současná BVP patří k chybám minulosti. Nicméně například části zaměřovačů pro typ CV90 od BAE Systems se vyrábějí u společnosti Meopta ve spolupráci s dalšími domácími výrobci. Hlavně pro samohybný minomet Mjölner (kladivo boha Tora) na podvozku CV90 se vyrábějí na Slovensku. I ten by se do budoucna hodil. Rozhodně jsou pro nás prospěšnější finance vynaložené na zbrojní průmysl, bojeschopnou armádu a funkční policii, než na politické neziskovky sloužící cizákům, solární a větrníkové ekozlodějiny, nekonečné stavební projekty a opravy typu D1, či opakovaně na stejných místech rozkopané Prahy a především na desetitisíce arogantních byrokratů v Bruselu.

Závěrem této části bych připomněl svůj nedávný článek z 24. 2. zaměřený právě na přezbrojení naší armády bojovými vozidly pěchoty. Jednalo se o reakci na typicky mainsteamový internetový diletantský výplod s názvem „Je nejdražší projekt v historii ČR odsouzen ke krachu,“ zveřejněný v plátku Ekonomický Deník s podpisem Jiřího Reichla, i když autorem byl pravděpodobně nějaký jiný redaktorský pisálek, neméně odborně nezdatný. Nejrychleji se dá najít na google pod: martin koller právě dnes.

Zadání a dodavatelé

Nečekaně realistické zadání je výsledkem faktu, že se při něm konečně prosadil názor odborníků a uživatelů budoucích BVP, zatímco a úředníci byli zatlačeni do pozadí. Přestaly podivné, vesměs diletantské mediální tlaky a další jednostranné zvýhodňování zcela nevhodného německého BVP Puma společnosti PSM, dokonce i v armádním výzkumném ústavu ve Vyškově. V rámci prezentace pro média v červnu 2017 došlo k tomu, že Pumu předváděla vycvičená osádka Bundeswehru, což se logicky projevilo při střelbě, zatímco ostatní vozidla civilní firemní technici a údržbáři.  Dále bylo zfalšováno hodnocení vozidel, které napsali vojáci. Pumu prosazuje domácí společností GLOMEX, o níž jsem na generálním štábu neslyšel a na internetu nečetl mnoho dobrého, přičemž spolupracuje s neúspěšným politikem Vítem Bártou a jeho médiem Security Magazín, který se prezentuje vesměs opsanými články nevalné hodnoty na Seznamu. Jak se k sobě Bárta a vedení GLOMEXu měli lze doložit fotografiemi z Eurosatory 2018 v Paříži.

Z hlediska pravděpodobně neúplných zveřejněných požadavků na BVP pro AČR vyplývá, že vozidla mají přepravovat, řidiče, velitele, operátora výzbroje a osm vojáků. Z nich šest má tvořit družstvo a dva jsou specialisté. V podstatě to může znamenat i osmičlenné družstvo, které přepravují kolová bojová vozidla pěchoty Pandur II zavedená do naší armády. Tím je zajištěna systémová zaměnitelnost družstev a vozidel. Dále bylo rozhodnuto, že hlavní výzbroj BVP má být soustředěna v osádkové věži. V ní obvykle sedí velitel a operátor zbraňových systémů, zjednodušeně střelec. Tím odpadly snahy prosadit bezosádkové věže, případně zbraňové stanice s nekrytou výzbrojí, které používá i část současných BVP. Nicméně praxe ukázala, že osádkové věže mají vyšší bojovou hodnotu. Mezi původními, v podstatě neoficiálními požadavky byla rovněž věž vyráběná stejným výrobcem, jako podvozek s pancéřovou korbou. Hlavní výzbroj lafetovanou ve věži má tvořit stabilizovaný automatický kanon ráže 30 mm. Zde výběrový tým vyšel pravděpodobně logicky z faktu, že zavedená bojová vozidla Pandur II mají ve výzbroji americký automatický kanon Bushmaster ráže 30 mm. Zbraň je sice drahá z hlediska nákupu i provozu, ale spolehlivá, účinná, používaná mnoha armádami a nabízí nejširší spektrum munice. Předpokládá se využití aktivní ochrany zesilující balistickou odolnost a logicky komunikační systémy přenosu dat v rámci C4I kompatibilní s jinými armádami NATO. Vychází se z životnosti minimálně 30 let s možností dalších modernizací. Vozidla splňující zadání budou podrobena praktickým zkouškám. Oficiálně nebyl zmíněn požadavek poměru koní či kilowattů na tunu hmotnosti z hlediska mobility na bojišti. Plavání se vzhledem k hmotnosti vozidel nepředpokládá. V původním předběžném zadání byl rovněž požadavek historie vozidla a jeho zavedení do výzbroje armád. Je to logické, protože žádná armáda se nechce stát zkušebním polygonem nového zahraničního vozidla, které nemá praxi a není zavedeno do výzbroje, nejlépe v zemi, kde se vyrábí. Stačí si připomenout podivné vítězství kolového bojového vozidla pěchoty Pandur II, kde naše republika zaplatila vývoj osmikolové verze z původní rakouské šestikolové, přestože například osmikolová vozidla Rosomak od společnosti Patria se ukazují jako bojově hodnotnější. Důležitým faktorem je samozřejmě cena, ale rozhodně by nemělo dojít k situaci, kdy cena se dostane do konfliktu s bojovou hodnotou. Ukázkovým příkladem nevhodného rozhodnutí je nákup transportních letounů CASA při srovnání s typem Hercules.

Požadavky versus nabídka

Požadavky zcela evidentně splňuje BVP CV90 MkIV CZ společnosti BAE Systems. Je zavedené ve výzbroji několika armád, bylo nasazeno v Afghánistánu, vyrábí se v několika verzích, je vyzbrojeno kanonem Bushmaster ráže 30 mm, je možné je vybavit komunikačními systémy kompatibilními s armádami NATO, přepravuje 3+8 vojáků, má perspektivu z hlediska modernizace a výkonu motoru. Česká filiálka společnosti BAE Sytems kooperuje s řadou českých a slovenských podniků. CV90 uspěl ve výběrovém řízení v Kanadě proti starší verzi vozidla ASCOD. V roce 2017 ve Vyškově bylo CV90 nejrychlejší, překonalo nejvyšší překážku a bylo na druhém místě v přesnosti střelby za zvýhodněným typem Puma. CV90 bylo prezentováno ve verzích s osádkovou i bezosádkovou věží. Filiálka BAE Systems dlouhodobě spolupracuje s mnoha českými podniky a v případě výroby předpokládá spolupráci s VOP CZ.

Vozidlo Lynx KS42 společnosti Rheinmetall existuje v současnosti v prototypech, či funkčních vzorech, a to ve dvou verzích. Jedná se o bojovou a víceúčelovou s flexibilní možností konstrukce různých subverzí. Historii a bojovou praxi Lynx nemá. V současnosti se účastní výběrového řízení v Austrálii, což pravděpodobně ovlivní budoucnost jeho výroby a komerční realizace. Nicméně australský generál odpovědný za akvizici se údajně vyjádřil, že Austrálie nebude zkušební platformou. V bojové verzi přepravuje Lynx 3+8 vojáků, výzbroj může tvořit kanon Bushmaster ráže 30 mm, komunikační prostředky mohou být kompatibilní s NATO. Vozidlo bylo roku 2018 prezentováno s bezosádkovou věží, nicméně výrobce uvádí, že použití osádkové věže je možné. Zda takovou věží reálně disponuje, nebylo publikováno. Hmotnost bojové verze je vyšší, než 40 tun. Už původní lehčí verze KF31přepravující 3+6 vojáků a prezentovaná ve Vyškově neuspěla z hlediska mobility. Nová verze je samozřejmě těžší. V současnosti se výrobce snaží o přípravu výroby silnějšího motoru u společnosti Liebher. Nicméně vývoj má být údajně ukončen až v roce 2022, takže sériová výroba by mohla být zahájena někdy v tom, nebo následujícím roce. Možnosti a rozsah kooperace společnosti Rheinmetall s českými subjekty z hlediska možné výroby nebyly publikovány.

Vozilo amerického konsorcia GDELS s označením ASCOD 42NG vychází z typu Ulan zavedeného v rakouské armádě a vyráběného rovněž ve dvou verzích ve Španělsku jako Pizzaro a Pizzaro II. Z hlediska prezentace a případné výroby spolupracuje GDELS s domácím Holdingem CSG, který disponuje výrobními kapacitami. Ve Vyškově byla roku 2017 prezentována lehčí verze ASCOD 36 přepravující 3+6 vojáků. Vozidlo mělo tehdy nižší mobilitu ve srovnání s CV90 a výzbroj tvořil jeden ze dvou prototypů bezosádkové věže Samson II s kanonem Bushmaster ráže 30 mm. Tento prototyp byl pouze demonstrační, druhý funkční se účastnil výběrového řízení s vozidlem Boxer v Litvě. Díky doslova stachanovskému výkonu izraelských zbrojířů a zapůjčené munici se podařilo zúčastnit střeleb. Ulan i Pizzaro II přepravují 3+8 vojáků a mají osádkové věže. Vozidla ASCOD zvítězila ve výběrovém řízení pro britskou armádu, kde se rozbíhá výroba několika verzí s názvy Ajax, Ares a další. Britové nakonec u bojové verze upřednostnili osádkovou věž. Vedení GDELS dlouho doufalo, že v zadání pro AČR bude bezosádková věž. Nicméně již na přelomu roku byl zahájen vývoj a výroba prototypu verze 42NG s novou osádkovou věží vybavenou kanonem Bushmaster ráže 30 mm. Nicméně základna a klec této věže se nevešla do starší verze 42, aniž by se počet přepravovaných vojáků snížil na 3+6. U typu 42NG se proto jedná o prodloužení pancéřové korby o zhruba 60 cm. Tím logicky vzroste hmotnost vozidla a sníží se pohyblivost, pokud nebude použit výkonnější motor. Návštěva ve výrobním závodě v Seville byla umožněna pouze vybraným, převážně mainstreamovým novinářům, autorovi tohoto článku nikoli, takže může hodnotit pouze ze zprostředkovaných informací a znalostní projekce konstrukce. ASCOD42NG je stejně jako Lynx prototypem, nebo funkčním vzorem bez historie a bojového nasazení.

Vozidlo Puma obchodní společnosti PSM je de facto výrobkem společností KMW a Rheinmetall. Jeho prezentaci zajišťuje již výše zmíněná společnost GLOMEX. Vyrábí se pouze v základní bojové verzi, má pouze bezosádkovou věž Lance, převáží 3+6 vojáků. Vývoj trvá již 14 let a dosud není Puma plně zavedena do výzbroje Bundeswehru. Stále odsouvané zavedení do výzbroje a nahrazení typu Marder se předpokládá v roce 2022. Vznikly problémy z hlediska přepravy vyšších vojáků a komunikační techniky. Vozidlo váží přes 42 tun a je stejně velké, jako konkurenční typy a zároveň téměř dvojnásobně drahé. Podmínky zadání nesplňuje a s velkou pravděpodobností ani splňovat nebude.

Určitě budeme čtenáře informovat o dalším vývoji. Rozsáhlejší články budou zveřejněny v novém časopisu ARMBET (Armády, Bezpečnost, Technika), jehož první číslo vyjde v dohledné době.

Politický vývoj v naší republice spěje mírovými kroky k pravdě, lásce, lidským právům a blahobytu. V posledních týdnech se u nás předvedli především všemožní mládežníci, kteří stále více okupují českou politiku a plní ji svazáckým nadšením i kampaňovitostí. Jejich hlavními reprezentanty jsou Piráti, ale oranžoví bojují ze všech sil. Mají úspěch především díky nemyslícím voličům postiženým sebevražedným nadšením a primitivní vírou. Můžeme konstatovat, že čeští voliči se dělí na ty, kteří myslí a ty, kteří nemyslí, zato věří, především lžím, propagandě a primitivním heslům. Mezi věřící se propadla i nemalá část důchodců s dlouhými životními zkušenostmi, kteří slepě podporují oligarchizaci naší země. Nadějí tedy zůstává především zhruba pětina mladší generace, která ještě dokáže číst a používat vlastní mozek. Věřit je samozřejmě pohodlnější, než myslet, takže myslících je bohužel menšina, což ukazují více, či méně upravené grafy volebních preferencí, kde vítězí ANO a Piráti. K smůle nejen myslících i těch věřících, ale slušných a pracujících občanů obecně.

Je v podstatě lhostejné, pod jakou firmou, či vlajkou se euromarxističtí mládežníci předvádějí. Piráti s černou vlajkou a černým muslimským šéfem v Bruselu, Zelení s vlajkou, která je také vlajkou islámu, což dokazuje jejich zapálená podpora afroislámské invaze, nebo socialisté s oranžovou, kteří s původními ideály sociální demokracie nemají v praxi téměř nic společného. Myslím, že by piráti všech barev mohli používat i růžovou, nebo duhovou pro více pohlaví a pod ní se všichni spojit. Konec konců, Hamáčkovým chráněncem na ministerstvu vnitra je nositel evropských hodnot Jakub Janda.

Všichni jsou euromarxisté a všichni škodí, především z hlediska naší země a národa a jejich budoucnosti. Všichni jsou v podstatě piráti, kteří se svazáckou drzostí arogantně lžou a snaží se parazitovat na voličích, ať jsou oranžoví, zelení, nebo černí. Všichni se ohánějí levičáckými hesly a přitom beze studu podlézají cizákům a oligarchům, kteří jsou nejhorší možnou pravicí, pokud nějaké rozdělení na levici a pravici ještě existuje. Dnešní dělení světa je spíš na vlastence bojujícím za svoje země a rodiny a euromarxisty posluhující globálním oligarchům. Všichni piráti, bez rozdílu barev patří do pražské havlérky, která dlouhodobě posluhuje cizákům, podporuje bruselský byrokratický teror, německou kolonizaci, islamizaci a afrikanizaci naší země, sexuální úchylnost, narkomafii, parazitování, ničení bílé heterosexuální rodiny a likvidaci školství dávajícího smysluplné vlastenecké vzdělání. Dokladem spojení ČSSD a pražské havlérky je nadšená chvála knížepána Schwarzenberga na oranžového piráta Petříčka, oporu politiky ČSSD. Šéf chválí slouhu a určitě se přidá s pochvalou i vrchní oligarcha Babiš. Je evidentní, že oligarcha a jeho kritici se v důležitých otázkách lehce shodnou. To je doklad jejich pokrytecké komedie, kde hrají navenek nepřátele a mimo veřejnost úspěšně spolupracují v pražské havlérce na zotročení českého národa a plnění svých kont za podpory a na úkor jak věřících voličů, tak myslících občanů.

Ilustrativním dokladem podlosti pirátské politiky je, mimo jiné, vystoupení Piráta a pražského primátora Hřiba, kterému by spíš sedlo mykologické jméno Prašivka na shromáždění k výročí bitvy u Sokolova. Začal tam blábolit o tom, že čeští vojáci na východní frontě vlastně bojovali proti komunismu. Možná ti, kteří zradili vlast, se stali německými občany a vstoupili do wehrmachtu, nebo SS. Arogantní levičácký antikomunista, což je samo osobě úžasné spojení, a zároveň euromarxista beze studu šířil nesmysly. Dokonce i takzvaní kulaci a vězňové z gulagů bojovali ve Velké vlastenecké válce pod vedením Stalina za vlast proti německým nacistům a různým fašistům v rámci spojenecké koalice a dostávali komunistická vyznamenání. Stalin byl brutální diktátor, ale zároveň vlastenec, za jehož vlády se zaostalé Rusko přesunulo vlastními silami z pozice kolonie francouzských bank do pozice velmoci a od dřevěných pluhů k letům do kosmu. Hitler chtěl vyhladit Slovany a udělat z jejich zbytků otroky a mnoho lepší nebyl ani jeho přístup k západním zemím. Například Holanďany chtěl přestěhovat na Ukrajinu. Když se podíváme na to, co provádí EU v rámci multikulturalismu a genderismu pod vedením Německa, není v tom z dlouhodobého hlediska velký rozdíl. Oloupení, ponížení, zotročení, islamizace, afrikanizace a likvidace v nějaké agresivní jaderné válce, kdysi pod prapory nacionálního socialismu, dnes pod hesly svobody, demokracie, lidských práv, pravdy a lásky. Nicméně vždy ve prospěch cizáckých oligarchů. Kam taková politika vede, vidíme na dnešní Ukrajině, kde počet obyvatel poklesl od roku 1991 téměř na polovinu, což je v Evropě nepřekonatelný historický rekord.

Od arogantního reprezentanta strany, která se nazvala podle zločinců (kdo nevěří, ať se podívá ne heslo Pirát do naučného slovníku) mne nedostatek základních historických znalostí ani neudivuje. Aspoň neuvedl, že si svoje moudra přečetl na Masarykově internetu. Opět si musím vzpomenout na slova Winstona Churchilla, který označil muslimské Araby za skupinu, v níž se hloupost s arogancí snoubí. A globálním šéfem pirátských stran je muslim žijící v Bruselu, i když se tím čeští euromarxističtí dredaři vůbec nechlubí. Když se pravda před věřícími zatají, nemusí se lhát a mohou se pomocí levičáckých hesel vesele propagovat drogy a likvidace státu, národa a bílé heterosexuální rodiny.

Volby oranžové a růžové party

Volby vedení ČSSD byly přímo vzorovou ukázkou socialistické demokracie v praxi. Oranžový pirát a euromarxista Hamáček z Aspen institutu, stejně jako jeho sklépkový poskok Onderka neměli vyzyvatele, takže nemohli prohrát. Po tomto vítězství se Hamáček nadýmal jak po dvojité dávce luštěnin. Už to mluví za vše o stavu ČSSD. Zvítězil počtem hlasů, který připomínal výsledky voleb před listopadem 1989. Ostatní mladí sociální demokraté mu při tom bezuzdně podlézali, podle nejlepších tradic socialistické demokracie. A co na to staří členové ČSSD, mnohdy slušní a inteligentní lidé? Drží ústa, chodí jako telata na schůze a volí oranžové mládežníky, kteří je vedou do hanby, podlézání Germánům, ekologickým zlodějinám a euromarxistického pirátského pekla drog a úchylností. Zde bych připomněl Špidlu, ikonu mladých socánků. V době, kdy byl premiérem, navštívil Rakousko a vyznamenal se tam výrokem, který poslankyně tamních svobodných Daniela Raschhoferová označila za senzační. Špidla prohlásil, že je pro to, aby byly vyšetřeny zločiny proti lidskosti, pokud byly na sudetských Němcích spáchány. Tím předstihl i Havla, který se jen podlézavě omlouval. Zde vidíme, že právě oranžoví piráti vedou v lezení do zadků v koženkách a boji proti vlastnímu národu a jsou dlouhodobě pevnou součástí pražské havlérky. A prezident chodí na jejich sleziny a nestydí se.

Miloš Zeman se úspěšně ztrapnil svojí účastí i vystoupením na oranžové a růžové slezině a podporou ČSSD ovládané oranžovými euromarxistickými pirátskými svazáky. Zbytečné poučné blafy do neslyšících uší a ubohá kapitulace jak jeho, tak jeho přátel a slušných sociálních demokratů. Nelze se divit, že Foldyna, nebo Škromach se volební komedie ani aktivně nezúčastnili.  Ke konci se prezidentovi dělala na hlavě boule, jak se srazil s „reformátorem“ ČSSD Haškem mezi Hamáčkovými půlkami. Nicméně to určitě vydatně oslavili, věrni tradici lihového domu, kterou staronový předseda udržuje ze všech sil, což je o něm všeobecně známé. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Když jsem se s ním před léty v lihovém domě setkal, nezajímal se o to, co budeme probírat, ale co budeme pít. Moje cola ho tak rozladila, že se začal starému vojákovi předvádět jako vojenský odborník.

Po trapasu s Venezuelou by si měl pan prezident uvědomit, že se stává stále více trapným svým podlézáním ČSSD, oligarchovi a panstvu v Bruselu a Berlíně. Aktuálně verbuje do války v Afghánistánu. Zeman a Babiš, protekční soudruzi a držitelé modrých knížek, kteří nikdy nebyli na vojně, si hrají na vojáky. Američané odcházejí s ostudou z Afghánistánu a Zeman by tam poslal další naše vojáky. Měl by tam vyrazit sám se svými oranžovými a růžovými kamarády a hlavně si nezapomenout dobré plenky, aby po něčem neuklouzl, až odhodí hůl a bude prchat před Talibanem jak laňka. Bojový tým Zeman s generály Hamáčkem, Petříčkem, Sobotkou, Onderkou, Dienstbierem, Špidlou a dalšími celoživotními levičáckými válečníky, či povaleči, a zezadu by je jistili Janda a Prouza.

Oranžovým soudruhům nějak nedochází, že cílem sedmnáct let trvající války NATO a EU v Afghánistánu nebyl boj proti islámským teroristům a narkomafiánům, ale jejich podpora, stejně jako kdysi v Bosně, Kosovu a v současnosti v Sýrii. Kdyby tomu bylo naopak, už by v Afghánistánu žádný terorista nebyl. Na závěr jen chybí, aby se Zeman podlézavě klaněl, jako Babiš, před demokratickou bojovnicí za balkánský muslimský mír, euromarxistkou, multikulturalistkou a muslimkou Allbrightovou, kamarádkouBabiše,  Bakaly, Hamáčka a Pavla. Je vidět, že oranžoví piráti na Zemana mají silnou páku a na konci bude nebetyčná ostuda. Možná mu ani nevadí se ztrapňovat a ponižovat, za ty peníze. Jeho hodnota je v současnosti už pouze v tom, že zabírá křeslo na Hradě, aby si na něj nesedl nějaký ještě nechutnější slouha cizáků, generálem Hanbou počínaje a Fischerem, či Hilšerem konče. I to je v naší kolonii pozitivní, bohužel.

Budovatelé vzdušných zámků

Nejkomičtějším vystoupením na slezině oranžových a růžových pirátů byla stavba oranžového domečku z prázdných krabic. Tu prázdnotu bych zdůraznil, protože oranžové programy jsou dlouhodobě pouze prázdné žvásty. Býk Onderka to sotva zvládl. Naštěstí se známí oranžoví celoživotní pracanti neživí opravdovým stavebnictvím, takže nám nehrozí neštěstí ve formě zhroucených budov a mostů. Stačí, že přisluhují ziskovým opravám D1 na věčné časy pod taktovkou oligarchovy ANO. Jiní by za takovou dobu a peníze postavili novou dálnici z Prahy až do Košic a kvalitněji. V smysluplnosti existence a přínosnosti práce pro společnost si oranžoví a růžoví s černými i zelenými euromarxistickými piráty mohou podat ruku. Dovedete si představit Hřiba, Bartoše, Petříčka, Dienstbiera, či Bursíka s „Biomasou“ a jim podobné se zednickou lžící? A přitom se všichni tváří jako levičáci, téměř reprezentanti dělnické třídy a bojovníci za práva pracujících. Političtí povaleči, mnozí ve druhé generaci, kteří nikdy nepracovali a vojenští experti, kteří nikdy nebyli na vojně, ale mnozí experti v podlézáním cizákům už od dob rakouské monarchie. A věřící jim stále věří. Evropská unie lži korupce, zlodějiny, svobody a lidských práv v praxi.

Nicméně do současných amerických demokratických euromarxistek mají ještě daleko. Tam chtějí přejít za pět let ze 100 % na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, používat pouze elektrická auta a platit nicnedělání a povalečství. Vzorový americký euromarxistický domek z prázdných krabic. Typický socialistický sen na téma, když budete méně pracovat, budete mít víc peněz. Nejvíc jich poté budou mít ti, kteří nedělají nic. To vidíme už dnes u mnohých volených zastupitelů v parlamentu i jejich chráněnců v Chánově. Pobírači evropských dotací, nebo pobírači sociálních dávek pro vyvolené, ono to vyjde nastejno. Oligarcha, zelený, oranžový, či jinak barevný neziskovkář, migrant i obyvatelé Chánova, všichni se pakují na našich penězích a věřící jim věří, někteří přímo oslavují.

Ve vztahu k různobarevným pirátům mne zaujala především zelená komedie, kterou realizují ekologisty poblbaní puberťáci pod vedením profesionálních organizátorů. Vcelku chápu, že je pro ně zajímavější demonstrovat v podstatě za cokoli, než jít do školy. Nebyli jsme jiní. Kdyby jejich demonstraci organizoval někdo na neděli ráno, počítali bychom bez problémů účastníky na prstech. Kolikrát byli hlupáčkové bojující za čistotu vzduchu demonstrovat proti tomu, že jsme se stali tranzitní zemí, přes niž se valí kamiony z Turecka a Balkánu do Německa a zpět a likvidují ve velkém kyslík. Přitom by se většina zboží mohla vozit ekologičtěji vlaky a loděmi. Jenže to by si zelení piráti, neziskovkáři a profesionální vůdcové demonstrací mohli naštvat sponzory z naftové, solárnické, větrníkové a řepkové lobby. Právě oni platí organizátorům ekologických demonstrací za to, že jejich organizovaná zlodějina kvete a můžeme mít k radosti oligarchů nejdražší elektřinu, telefonní tarify a benzín v Evropě. A taky by odpadla velká část vysoce ziskových oprav dálnic ničených především přetíženými kamiony ke škodě účastníků korupce.

Kolik z nemyslících a trapně zmanipulovaných hrdinných demonstrantíků vozili rodiče do školky či školy autem, místo MHD? V kolika případech se rodičové spojili a vozili dvě děti jedním autem, místo dvěma? Kolik z jejich rodičů má pro předvádění pubertálního ega nesmyslně velká SUV, někdy i dvě v rodině, která požírají a znečišťují stejné množství vzduchu jako menší náklaďáky, přestože obvykle vezou jednu osobu? Pokud chtějí puberťáci a jejich vlůdcové z neziskovek, pobírající od oligarchů výplaty na úrovni podnikových ředitelů, udělat něco pro ekologii, mám pro ně ekologický návrh. Mohli by se chopit lopat a vidlí a jít vykydat desítky a stovky tun odpadu kolem sídlišť obývaných takzvanými nepřizpůsobivými profesionálními pobírači královských sociálních dávek a odvozit to na skládky ekologicky na ručních vozících. Jenže to by smrdělo prací a té se jejich vůdcové bojí víc, než afroislámské invaze, bez ohledu na barvu vlajek a obsah levičáckých hesel. Z uvedeného příkladu vyplývá evidentní poučení. Je třeba zvýšit věk aktivního a pasivního volebního práva, protože nemyslící a zmanipulovaní puberťáci ve volbách znamenají katastrofu pro všechny a především pro svoji budoucnost jako voliči i jako volení zastupitelé. Stačí se podívat, jaký užitek nám přinesl takový studentík Feri, který je dokladem faktu, že euromarxisté vládnou i v takzvaně pravicové TOP 09.

Budoucnost v oranžových a růžových barvách

Závěrem můžeme porovnat oranžové řeči a fakta. Reprezentant Aspen institutu Hamáček se na oranžové slezině rázně opřel do šmejdů, kteří podle něj parazitují na rozporech a přiživují strach a nenávist, až se mu podbradek rozkmital. Šmejdy myslí české vlastence, kteří brání tomu, abychom se dále propadali do koloniální závislosti na Německu a EU a odmítají změnit naši zemi na kontejner naplněný primitivními a agresivními afroislámskými migranty z Německa. Oranžoví piráti kritizují Babiše a přitom se dusí v tlačenici mezi jeho půlkami. Patrně to má účinek jako rajský plyn, který vzbuzuje iluze. Hamáček se považuje za diplomata. Možná i abstinenta a velkou politickou osobnost typu Šmerala, s nímž si jsou na fotce ze Šmeralova mládí velmi podobní. Šmeral byl rakušácký socialista, který podlézal režimu, zrazoval vlastence, kde mohl, u císaře byl jako doma. Proto ještě v létě 1918 hájil celistvost Rakouska vedl propagandu proti vzniku republiky. Následně republiku rozvracel, podlézal sudeťákům a stal se komunistou. Kdyby se dožil současnosti, byl by z něj určitě muslim, jako z ikony západoevropských trockistů (euromarxistů) Rogera Garaudyho, věrného následníka vypitého Sergeje Uljanova (Leninova bratra), a především zloducha Trockého.

Onderka, kterému v Brně nemohou přijít na jméno kvůli různým aktivitám, nikoli však sexuálním, se v záchvatu iluzí považuje za testosteronového býka. Rád bych slyšel názor jeho partnerky, či partnera (u oranžových a růžových pirátů člověk nikdy neví). Hlavně aby se nezasekl rohy mezi něčími půlkami a někdo se v té chvíli nepostaral o jeho odbýkování pořádnou holí, nebo řetězem, aneb jak se kdysi říkalo po slovensky RCG. Petříček se už určitě vidí minimálně jako vrchní eurokomisař, ne-li jako nový Soros. Kam patří, ukázal na vídeňském plesu v Opeře, kde se tradičně scházejí různí arogantní zbohatlíci, oligarchové a jejich vybraní slouhové. Kdysi proti nim levice tvrdě demonstrovala, dnes se s nimi euromarxisté paktují, ovšem v pozici slouhů. Slouha ve fraku na plese zůstává stále slouhou. K tomu si pro pobavení zvou různé komedianty, šašky a zrůdy. Letos dominoval odpudivý umělý hermafrodit, známý jako Conchita Wurst, vzorová evropská mužena budoucnosti podle představ EU. Prostě oranžový pirát Petříček byl mezi svými.

Oranžoví piráti se prohlásili také za vlastence, ale jen kulturní. Přesně tak to navrhovali pangermáni pro Čechy a Slovany již v devatenáctém století. Otroci si budou moci po práci v německé oligarchické fabrice zatancovat v beranici při dudách před hledištěm naplněným afroislámskými Germány. Rovněž heslo stabilita, prosperita a svoboda slouží především k obveselení. Prosperitu mají u nás především cizáci, oligarchové a jejich slouhové. Dokladem stability jsou opakující se hospodářské krize, na nichž opět vydělávají především oligarchové a povaleči u politických koryt. Růst svobody v EU vidíme především v Německu, vzoru všech euromarxistů, kterému oranžoví piráti podlézají pod vedením Špidly už téměř třicet let. Tam už se většina lidí bojí nejen říkat pravdu a vlastní názor, ale i myslet.

Oranžoví jsou prý proti rozdělování společnosti. Proto vlastence označují za šmejdy. Mluví o důstojné mzdě za práci. Co pro ni za téměř třicet let udělali, když lezli do zadku lidovcům, germánským otrokářům vlastnícím montovny s českými levnými pracovními silami a v současnosti oligarchovi toužícím po svém soukromém státečku. Podporují prý digitalizaci a robotizaci. V realitě digitální demenci a robotizaci levných pracovních sil v cizáckých montovnách aut. V posledním období poklesl prodej aut v západní Evropě a USA o 20 % a to ještě nenastoupily Trumpovy sankce. Evropa vyváží auta a pivo, USA patenty, autorská práva, technologie a zbraně. Kdo asi vyhraje v celní válce? To bude asi ta prosperita, kterou nám oranžoví piráti slibují pod vedením oligarchy za cenu likvidace domácího průmyslu a podnikání ve prospěch cizáckých zájmů.

Ze všeho nejlepší je jejich velebení domova a občanské společnosti. Na těch se nesmrtelně podepsaly především oranžové ministryně školství. Buzková, které bůh bohatě nadělil fyzicky to, co ubral na intelektu, podporovala legalizaci drog jako uřvaná hokyně. Marxová se ukájela ve své feminismu a prosazování euromarxistické ideologie. Zakyslá Valachová, oblíbená Zemanem, kterou učitelé hodnotí, jako nejhorší ministryni od roku 1990 se zasloužila o zničující inkluzi a vpád politických neziskovek, multikulturalismu a sexuální úchylnosti do školství. Absolventi takového školství budou opravdu platnými členy společnosti, tvůrci domova pro civilizované bílé děti a obránci vlasti a svobody.

Oranžoví, růžoví a další piráti si budoucnost naší země pravděpodobně představují jako evropský Protektorát Čechy a Morava pod přísnou vládou místodržitele Babiše, kde budou vykonávat role Háchy, Moravce a jim podobných ve prospěch nadnárodních korporací, Agrofertu a svých kont. Někteří věřící nad tou představou přímo jásají. Oligarcha prý zavede pořádek. V době protektorátu prý tu byl taky a s ním vláda strachu, koncentráků a popravišť. Aktuálně nám hrozí nějaká evropská armáda a policie. Koncentráků EU zatím netřeba, propaganda, zastrašování a vyhazování z práce zatím fungují. Zatím. Oranžoví piráti prý chtějí společnost právě bez toho strachu. Asi jako v nacistickém a současném Německu. Odkud se ta podoba bere?  Na závěr bych připomenul, že oranžová je barva revolucí, které ve prospěch oligarchů organizuje po celém světě Soros. A hned víme, kam Hamáčkovi oranžoví piráti patří.

 

Kromě peprného výroku Václava Klause mladšího, kterým přesně popsal ubohou podlézavost českých volených vládních i opozičních zastupitelů vůči ideologické stupiditě a byrokratickému teroru Bruselu, bylo v tomto týdnu rozhodně nejzajímavější politické školení v pražském metru. Nedávno jsem nevěřil svým očím, ale tentokrát i uším. A nebyl jsem zdaleka sám. Tramvaje jezdily po Praze s vlajkami NATO, jakoby se jednalo o tanky, či obrněné vlaky. Ve stanicích metra se ozýval z reproduktoru hlas, jenž sděloval občanům svoji hrdost z našeho členství v NATO, které ukázalo naši příslušnost k západu. Poté se politické školení opakovalo v angličtině. Nezaregistroval jsem jméno, pouze konstatování, že novodobý politruk a propagandista je pražský zastupitel. Možná se opomněl představit se statečností vlastní našim politickým mládežníkům, neboli pirátům všech barev a vlajek, o nichž jsem psal posledně v rámci hodnocení sjezdu oranžových a růžových mladých pirátů ČSSD. V případě této propagandy NATO se údajně jednalo o pražského primátora Hřiba. Dvojjazyčné politické projevy a školení se v našich zemích přednášely naposledy v době takzvaného protektorátu Čechy a Morava, takže veřejnost zírala oprávněně. Na členství v NATO mohou mít různí lidé různé názory, ale ponížená podlézavost je jen jedna a v tomto případě ukazuje ilustrativně českou pozici, důležitost a vážnost v NATO a rovněž kam Piráti patří.

Po nástupištích metra se neozývalo žádné nadšení, ani óda na radost, spíš jsem místy zaslechl nějakou nadávku. Lidé, s nimiž jsem hovořil, byli v šoku a konstatovali, že jsme něco takového nezažili ani za komunistů. V minulém roce jsme si poslechli dost řečí o Janu Palachovi a propagandy o ruské agresi a vyšlo i pár knih. Nicméně, málokdo připomenul, že Palach a další dva po něm se upálili nikoli kvůli sovětské armádě, ale na protest vůči zbabělosti a pasivitě Čechů, s níž podlézavě snášejí cizí jho. Kdyby Palach přežil, tak by mu nedávno v metru lezly oči z důlků nad tím, kam jsme pokročili ve svobodě a občanské statečnosti vůči kolonizaci, kupodivu nikoli ruské.

Nutno dodat, že oslava členství ve vojenském paktu je u nás novinkou. Nevzpomínám si, že by se za více, než třicet let našeho předlistopadového členství ve Varšavské smlouvě konalo něco podobného, natož aby se při politické propagandě řečnilo v ruštině. Tehdejší prvomájové průvody byly hutná propaganda, ale občané nemuseli do práce, mnozí zmizeli na chalupy, ale především byly svátkem práce, nikoli levných pracovních sil v německých, či jiných cizáckých montovnách a v neposlední řadě také míru. Sovětský svaz a Varšavská smlouva nás netahaly do zahraničních válek v Afghánistánu, Angole i jinde. Husák s Brežněvem se líbali jen na ústa, nikdo nám nebral vlast, národ, historii a heterosexuální rodinu a ekonomicky jsme nebyli v pozici vyžírané kolonie.

Nemístná hrdost

Historicky bychom si měli připomenout přínosy takzvaného západu, na nějž je primátor z řad černých pirátů a svých voličů Hřib tak hrdý. Naše země leží ve střední Evropě, nikoli západní, nebo východní. Evropa se rozkládá od mysu Cabo Tormentoso až po Ural. Zeměpisný západ je z hlediska zeměkoule značně diskutabilní. Pro Japonce je západ Rusko. Pouze ortodoxní muslimové to mají jednodušší. Podle nich je země placka a kolem tma a peklo. Takže zeměpisně jsme středoevropané.

Počátky historických věd a umění v Evropě lze hledat ve starém Řecku, Římě a Byzanci, tedy na jih a jihovýchod od nás. Z dlouhodobějšího hlediska v Mezopotámii a Číně, tedy na jihovýchod a východ. Přátelům propagandy islámského obohacení Evropy lze připomenout, že většina takzvaně islámského vědeckého pokroku pochází z Indie a Číny a nositelé byli v době vlády islámu vesměs konvertované Židé. Co nám tedy přinesl takzvaný západ? Nelze přehlédnout, že současné hlavní evropské (západní) hodnoty jsou lež a její sestra politická korektnost, chamtivost, bezohlednost, sprostota, drogy, postupující hloupost, především v školství, korupce, zlodějina, parazitování a zvýhodňování všemožných menšin, rasistický protibělošský multikulturalismus, a sexuální úchylnost.

Z hlediska obrany proti masovým invazím Mongolů, Tatarů a muslimů, především Turků nás chránily historicky především Rusko a Byzanc. Na pozdější obraně proti Turkům se podíleli naši vojáci (v rámci Rakouska), Slováci (v rámci Uherska) a Poláci, bez nichž by dnes byla Vídeň muslimské město. Samí středoevropané. Náš současný spojenec v západním NATO, turecký prezident Erdogan už znovu vyhlašuje požadavky tureckého islámu v Evropě až po Vídeň. A západní Berlín a Brusel mu podlézají.

Za posledních tisíc let i déle k nám ze západu přicházela především agrese arogantních a chtivých lupičů a násilníků. Nejprve Franská říše, později, po rozdělení především její východní(!) část Německo, ať již jako knížectví, království, císařství, či takzvaná třetí říše, aktuálně EU. Po roce 1620 jsme si užili rakouskou okupaci, germanizaci a rekatolizaci trvající téměř 300 let. Rakousko se počítá ke germánskému západu, přestože se nalézá ve střední Evropě. V době první světové války museli naši vojáci bojovat za západní pangermánské cizácké koloniální zájmy po celé Evropě proti Srbům, Rusům, Italům, Angličanům a Francouzům, kteří nám nic neudělali. Mnozí nechali na pangermánských bojištích zdraví a život. Už v dobách rakouské okupace se někteří přizpůsobiví čecháčkové naučili beze studu podlézat cizákům a používaly se dva jazyky, úřední a služební německý, pro poddanou lůzu, český. Totéž jsme později viděli v dobách protektorátní okupace a následně v dobách Varšavské smlouvy. Doba se vrací, mnohdy stále stejní lidé a stejné rodiny.

Francie nás mezi světovými válkami nestydatě vyžírala a nakonec prodala v Mnichově německým nacistům. Británie ji k tomu přímo dotlačila a nakonec si nechala zaplatit veškeré výdaje a vojenský materiál, které použili naši vojáci v boji na západní frontě za druhé světové války, kde pomáhali zachraňovat britské impérium. Podlézání se zdokonalilo v době protektorátu, kdy vyvrcholilo hajlováním českých komediantů a různých samozvaných elit v Havlově Lucerně. Přehlídka západní kulturní úrovně, pravdy a lásky a českých vlastenců a charakterů. Převážnou část území tehdejšího Československa osvobodila Rudá armáda s pomocí polských a rumunských vojáků, zatímco západní bojovníci a válečníci se posledních několik dnů napájeli pivem v Plzni a dokonce zabránili i našim vojákům z obrněné brigády, aby vyrazili na pomoc Praze.

Po dvaceti letech se musíme zeptat, co nám přineslo členství v NATO? Ochránilo nás NATO, údajně politická organizace, která řeší mezinárodní problémy především politicky, před vnějším ohrožením? Jak nás ochránilo NATO před německou kolonizací? Jak nás ochránilo NATO před afroislámskou invazí posledních let? Jak nás chrání NATO před byrokratickým, ekologickým a ekonomickým terorem ze strany EU? Jaký je z hlediska české bezpečnosti výsledek válek v Bosně, Kosovu, Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Mali i jinde, kde hrály, případně hrají hlavní roli členské státy NATO? Jak přispívá k české bezpečnosti podpora ukrajinského režimu, který vyvolal občanskou válku a stejně jako pobaltské státy oslavuje nacismus a fašismus? Podpora válečné psychózy a agrese NATO proti Rusku v Pobaltí a na Ukrajině nás může přivést do jaderné války v Evropě, jejíž následky si málokdo dokáže představit. Z tohoto hlediska se jaderný, či atomový Hřib předvedl nad Prahou jako opravdový pirát a „zodpovědný“ zastupitel svých voličů.

Musím konstatovat, že jsem na konci politického školení pražského zastupitele, na nějž mohou být Pražáci opravu hrdí, očekával třešničku na dortu. Hrdé prohlášení v češtině i angličtině, že se na večerní recepci na ministerstvu zahraničních zájmů oranžového piráta Petříčka postaví do dlouhé fronty členů pražské havlérky a její nedostižné vlády i opozice. Tam poníženě vyčká, až bude moci známé bojovnici za mír, reprezentantce amerických i evropských demokratických a multikulturních euromarxistů a muslimce Allbrightové políbit zadek.

 

V rámci pokračování článku na téma Venezuely, oligarchů a jejich slouhů bychom si mohli připomenout, že Venezuela měla ve vztahu k zahraničí dost pohnuté dějiny, stejně jako mnohé latinskoamerické země. Asi stejně, jako naše země ve vztahu k pangermánům a jejich staleté agresi a okupaci, kterou se v současnosti snaží realizovat v kolonialistické EU pod pláštíkem svobody, demokracie, lidských práv a multikulturalismu.

Publikace Státy a území světa uvádí, že území obývané indiány objevil roku 1498 Kryštof Kolumbus, čímž začaly problémy. Roku 1528 prodal španělský král území Venezuely bankéřskému rodu Welserů, čímž začala brutální kolonizace a oligarchizace. Ve stejné publikaci se uvádí, že po většinu dějin země od jejího objevení byla země ovládána vojenskými diktátory. Za vlády vojenského diktátora Juana Vicenta Gómeze, který vládl po 27 let (1908-1935) se Venezuela dostala pod politickou a hospodářskou kontrolu USA. Údajně tím byla zabezpečena prosperita, nicméně autor skromně neuvádí pro koho. Pro převážnou většinu obyvatel určitě ne. Zde bych krátce odbočil domů a připomněl, že oligarchové a cizáci se mám snaží prosadit za budoucího prezidenta zeleného Lojzu generála Pavla, který je pravděpodobně schopen udělat pro svoje zahraniční pány cokoli. Propaganda a komedie už pomalu začíná. S její pomocí a při nechuti mnohých voličů myslet, je Pavel schopen nahradit komické prezidentské kandidáty typu Drahoše a Horáčka, či vyslovené slouhy cizáků Fischera a Hilšera. V roce 1999 získala Venezuela na základě referenda oficiální název Bolívarská republika Venezuela na památku bojovníka proti španělským kolonizátorům Simona Bolívara.

Když se podíváme na aktuální přístup USA, EU a českých politiků k Venezuele, vidíme pokračující přehlídku porušování mezinárodního práva. To se bohužel ze strany EU a NATO stává běžnou formou jejich mezinárodní politiky, přičemž EU na tom obvykle prodělá. Je zbytečné připomínat Bosnu, Kosovo, Srbsko, Libyi, Sýrii a protiruské sankce. Dále afroislámskou invazi, která je porušením zákonů a dohod EU, počínaje Dublinskou smlouvou. Tolerování nacismu a fašismu na Ukrajině a v Pobaltí, které jsou v rozporu s evropskými zákony. Opakované porušování základní listiny lidských práv a svobod, stejně jako prvního článku smlouvy NATO. Hlavně, když oligarchové vládnou a vydělávají. Z tohoto hlediska je opravdu ilustrativní, že euromarxisté, kteří se snaží afrikanizovat Evropu, mají ve Venezuele zcela opačné snahy. Tam podporují vesměs bílou oligarchii a brání tak zvýšení životní úrovně většiny míšenců, černochů a indiánů. Hned je vidět, že jsou to zásadoví a pravdomluvní bojovníci za svobodu, demokracii, lidská práva proti rasismu v čele s ideovým vůdcem Sorosem.

Byrokrati v EU, stejně jako převážná většina jejich českých poskoků odhlasovali, že právoplatným prezidentem Venezuely je opoziční vůdce Guaidó. Prezident Zeman ho devótně pozval dokonce na návštěvu naší republiky. Možná aby se poučil, jak vládne evropský oligarcha a rovnou pokračoval ve studijní cestě do ráje oligarchů na Ukrajinu v doprovodu hvězdy euromarxistů a předního slouhy oligarchů Petříčka. Je třeba se zeptat, na základě čeho podporují euromarxisté a slouhové cizáků nevoleného prezidenta. Nikdo nezvolil prezidentem tuto figurku, kterou příznivci prezidenta Madura označují jako Macrobamu (Macrona s Obamou), tedy typického protinárodního slouhu oligarchů a jejich nadnárodních korporací. Odmítl se zúčastnit voleb, které prohlásil za zfalšované. Kdyby si byl jistý, mohl by požadovat nové volby, jenže ty by pravděpodobně prohrál, takže se koná zrežírovaná komedie. Je to stejné, jako kdyby se k fotbalovému zápasu nedostavil jeden tým, takže prohrál kontumačně, ale jeho kapitán se prohlásil za vítěze. A rozhodčí ve Washingtonu, Bruselu a jejich místní slouhové tento názor a podvod potvrdili. Jedná se o vzorový globální podvod a porušení mezinárodního práva. Přitom ve Venezuele neexistuje nějaký násilný teror, který by opozici bránil v účasti ve volbách. Naopak, prezident Maduro zakázal ozbrojeným silám používat vůči opozici zbraně a nařídil odebrat vojákům náboje. Aby se mu nedostalo stejné odměny jako Janukovičovi, který nechal ubíjet bezbranné policisty na Majdanu a poté ho málem zavraždili. Ostatně celý vývoj ve Venezuele připomíná kombinaci Chile a Majdanu, Nicaragui, tak trochu i Španělska druhé poloviny třicátých let.

Současná krize ve Venezuele je vyvolaná jednak chybami ve vedení státu, jednak záměrně vytvářenými problémy ze strany opozice a především ze zahraničí. Zde si stačí připomenout stávku autodopravců v Chile, která rovněž vyvolala problémy s nedostatkem potravin. Zásadní je odmítnutí převzetí venezuelské ropy z tankerů v USA, což ovšem nemůže trvat déle, než několik měsíců. V USA mají zásoby nafty do dieselů na tři měsíce. Venezuela může prodat ropu do Číny, ale to by trvalo dlouho a navíc platby v dolarech mohou při zúčtování stejně zablokovat americké, nebo evropské banky.

Dalším problémem je zablokování části venezuelského zlata v hodnotě údajně 1,2 miliardy dolarů v britských bankách. Jeden se diví, jak si mohli uložit zlato v zemi, která je považována za americkou nepotopitelnou letadlovou loď u evropských břehů. Obecně bychom mohli mluvit o krádeži a vzpomenout si, jak britské banky vydaly československé zlato německým nacistům v roce 1940. Každopádně je zvláštní, že bojovníci za demokracii a lidská práva se snaží znemožnit venezuelské vládě prodej zlata, které nashromáždil jako státní rezervu z prodeje ropy prezident Chávez, a použít na nákup potravin pro hladovějící obyvatelstvo. Téměř by se toto tažení proti civilistům dalo označit jako terorismus s cílem zabíjet hladem. Zde bychom si mohli připomenout úžasnou potravinovou politiku českých vlád, která nás dostala z potravinové soběstačnosti osmdesátých let do totální závislosti na dovozech. Nelze se divit, jestliže oligarchův Agrofert pěstuje řepku v rámci ekologistických podvodů, komedií, a především svého zisku, místo potravin pro občany, kteří ho radostně volí a podporují. Britští oligarchové možná čekají, zda se vlády ve Venezuele nezmocní opozice, která umožní zprivatizovat venezuelský ropný průmysl a zlato rozprodá za nějakou nekrytou měnu, jako zmizelo naše, včetně sbírky prstýnků od občanů z roku 1968.

Podle zahraničních statistiků, nikoli ruské propagandy, nesouhlasí 83 % obyvatel Venezuely s americkým vměšováním do jejich vnitřních záležitostí. Venezuelská armáda je poměrně početná (150 000 pozemní síly, 8 600 letectvo a 23 800 námořnictvo). K tomu 75 000 příslušníků národní gardy a 100 000 milice. Na latinskoamerické poměry je dobře vyzbrojená většinou moderními ruskými tanky, obrněnou technikou, bojovými letouny a protileteckými systémy. Samozřejmě je zde, jako kdysi v Chile a ve Španělsku, otázka loajality generálů. (opět si můžeme připomenout Pavla, jeho služební přísahu a jeho dlouhodobou snahu zatáhnout naši zemi do jaderné války s Ruskem v cizáčkem zájmu) Velení venezuelského letectva údajně podporuje vzbouřence. Nicméně tamní terén s dostatkem hor, džunglí, řek a bažin, spolu s tropickými vedry a hmyzem by nebyl pro americkou námořní pěchotu nedělní procházkou. Armády evropských slouhů by se patrně nezúčastnily, nanejvýš symbolicky. Už v současnosti nedokáže rozpočet přesahující 600 miliard dolarů zajistit základní funkce americké armády, takže se musí každoročně navyšovat. Je proto otázkou, zda si mohou USA dovolit další nekonečnou válku.

Důležitým faktorem je rovněž vojenská smlouva Venezuely s Bolivií o vzájemné podpoře v případě vnitřního ohrožení i útoku ze strany cizí země. Bolívie je sice vojensky slabší, ale již v současnosti se hlásí početní dobrovolníci na podporu prezidenta Madura. Kromě toho nějaká americká vojenská intervence, či spíše agrese by nebyla ze strany latinskoamerických zemí příliš vítaná. Politická podpora pučistů sluhovskými politiky v EU jako základ pro ozbrojenou agresi na faktech nic nemění. Šedesátá léta latinské Ameriky s vojenskými diktátory vyškolenými v USA jsou dávno minulostí. Spojenci venezuelského prezidenta jsou rovněž Rusko a především Čína, která má společně s Itálií ve Venezuele rozsáhlé investice, neboť se snaží ještě před vypuknutím globální krize realizovat přebytečné americké dolary. V přístupu k Venezuele je každopádně vidět neschopnost, nesamostatnost a podlézavá ubohost převážné většiny evropských i českých politiků, kteří jako slouhové oligarchů dělají pravý opak toho, co hlásají svým voličům.

Kromě narůstajících symptomů hospodářské krize v USA a v Německu, které hlavní proud médií tiše zamlčuje, hýbe světovou politicko-bezpečnostní realitou vývoj ve Venezuele. Jako obvykle, ČT ovládaná Bakalou a Babišem, který mimo to vlastní celé nakladatelství, stejně jako Seznam vlastněný v současnosti Sorosem (za 1,7 miliardy přes společnost Tiger Holding Four) podávají propagandisticky vydatně zkreslené informace. Od nich je přebírají další mediální posluhové na nižších úrovních.  Nakonec nic nového, známe to již z Ukrajiny a Sýrie, odkud většina médií pravdivé informace buď zamlčuje, nebo je prezentuje zkresleně na politickou objednávku z Washingtonu a Bruselu, případně Berlína a Paříže. Každopádně objektivní informace bez propagandistického podtextu, případně podvodu a pokrytectví jsou v naší demokratické zemi problém.

Dokonce i kritika na Sorosově Seznamu je vedena tak, aby Babišovi pomáhala, což je mimochodem doklad mistrovského podvodu a pokrytectví přesahující i odbornou úroveň samozvaného kněze a bývalého socialistického kádrováka Halíka. Kdyby k nám přiletěli Marťani neznalí reality, museli by si myslet, že Babiš je chudý, vlastenecký, pravdomluvný a zcela nezištný bojovník za práva občanů, hotový nový Lenin myslící pouze na blaho spoluobčanů a pronásledovaný prolhanými a zlodějskými oligarchy. Je opravdu zajímavé, jak dlouho se tuto legendu daří Sorosovi a Babišovi udržovat, dokonce i mezi důchodci. U nich by člověk čekal fungující myšlení na základě dlouhé životní praxe, navíc s třiceti lety života v evropské demokracii, ale nakonec mnozí prodají svoji zemi a národ za pár stovek.

Ve Venezuele jde samozřejmě o zájmy, což vždy byl a stále je hlavní faktor politiky jak domácí, tak mezinárodní. Zájmy směřují k získání moci a peněz, přičemž moc dělá peníze a peníze dělají moc. Typickým příkladem je opět oligarcha Babiš, dosazený z vůle Washingtonu a Bruselu, a jeho dvě party, kde první jsou neskrývaní slouhové v ANO, ČSSD a KSČM a druhá slouhové, kteří hrají komedii, tváří se jako protivníci a říkají si demokratická opozice, konkrétně TOP 09, STAN, KDU-ČSL, ODS a Piráti.

Samozřejmě, v každé z výše uvedených stran existuje více, či méně početná skupina, která myslí vlastenecky a živí se poctivě, ale nevládne tam a nedokáže ovlivňovat rozhodování vedení. Mnohdy zůstávají ze setrvačnosti, především v ČSSD a KSČM, i když z členství nic nemají. Nicméně i svým formálním členstvím a nezodpovědnou podporou vedení ve volbách posilují oligarchismus a tím ničení státu a národa.  Nakonec se všichni sejdou v pražské havlérce. Mediální komedie na téma nepřátelství mezi jednotlivými partami pražské havlérky není vedena v zájmu občanů a voličů, natož vlasti a národa, ale o podíl na moci a z ní vyplývající kořisti a koryt doma a v Bruselu. Ve vedení partají neexistuje žádná levice, ani pravice, pouze zájmové party, které se ohánějí různými hesly a sliby v rámci ohlupování voličů.

Hlavní současnou západní ideologií je euromarxismus, což není nic jiného, než prolhaný komediální fíkový list zakrývající přechod od imperialismu a kolonialismu ke globální vyšší společensko-ekonomické formaci, kterou je oligarchismus. Ten je mimochodem dokladem pravdivosti teorie o rotující spirále dějin a jejich opakování. V imperialismu, pokud se nejednalo o nacismus a fašismus, stále ještě fungovaly jakési demokratické principy, volby a vlády, byť ne zcela ideální a existovala společenská mobilita založená na práci. Totéž více, či méně, aspoň v oficiálním principu, platilo i v socialismu. V rámci oligarchismu jsou odstraněni zprostředkovatelé moci typu Hitlera, Mussoliniho a jim podobných, stejně jako takzvaní demokraté, hodnota voliče se minimalizuje. Moc přebírají rovnou nadnárodně propojení oligarchové typu Babiše, nebo Porošenka, kteří zároveň likvidují ekonomickou konkurenci, vytvářejí ve svých zprivatizovaných pašalících uzavřený a jednoznačně rozdělený kastovní společenský systém vracející se do středověku. Proto jim tak vyhovuje islám hlásající totální podřízenost, k tomu primitivizace a narkotizace společnosti jako nemyslícího stáda.

Z dlouhodobého hlediska bude výsledek politiky obou českých politických zájmových part pod vládou jednoho oligarchy v podstatě stejný. Jejich protinárodní politika je zaměřená na získání absolutní moci a podlézání cizákům, kteří jim vytvářejí globální mocenskou a bezpečnostní garanci proti vlastním občanům a voličům. Proto bude vláda oligarchy Babiše a jeho spojenců zhoubná pro vlast i národ, což platí z hlediska nástupu oligarchismu v celé takzvané západní, jižní a střední, případně středovýchodní Evropě. Vlastenecké strany lze od oligarchických rozlišit lehce. Prosazují celonárodní referenda k důležitým otázkám, především k mezinárodním smlouvám a odchod z EU.

Venezuela trochu jinak

Reálná situace ve Venezuele se samozřejmě liší od popisu, kterým nás oblažuje mediální propaganda. Venezuela je více, než dvanáctkrát větší, než naše republika a žije tam přes třicet milionů lidí. Společnost je multirasová, většinu tvoří míšenci, početnou menšinu běloši (nejvyspělejší a nejvzdělanější skupina), zhruba desetinu černoši a několik procent indiáni, téměř všichni jsou křesťané. Zvláště v poslední dekádě, kdy se podařilo zvýšit životní úroveň chudších vrstev obyvatelstva, výrazně vzrostla porodnost. Společnost je rozdělena do tří hlavních skupin. Velmi úzkou špičku pyramidy tvoří oligarchie, která ovládá soukromý segment průmyslu, obchod, služby a vesměs soukromé zemědělství. Dále je zde obslužná vrstva, rozdělená na různé úrovně, počínaje středními a menšími podnikateli, právníky a výkonnými vedoucími pracovníky financí, průmyslu, zemědělství a služeb, vyššími úředníky a veliteli ozbrojených složek a konče služebnictvem oligarchů a vrchní skupiny obslužné vrstvy. Mnozí z nich mají sluhů a služek víc, takže situace připomíná z hlediska rozdělení společnosti arabské země s jejich ropným socialismem.

Když se podíváme na ekonomiku Venezuely, tvoří z ní služby téměř 57 %, což je úroveň jako v EU a vyspělých zemích. Ovšem nejedná se o standardní služby, ale sluhy a služky. V zemědělství je zaměstnáno pouze 4 % obyvatel. Zadlužení země tvoří necelých 26 % HDP, což je podstatně méně, než ve většině evropských zemí, přičemž například v USA je to více, než 100 %. Zhruba od roku 1960 funguje ekonomika Venezuely bez extrémních problémů, pouze s inflačními skoky v periodě pět až deset let. Parita kupní síly je v průměru a přepočtu 15 600 dolarů na obyvatele, což je výrazně víc, než například na Ukrajině. Druhou věcí je, jak jsou peníze rozděleny. Ale to vidíme nejen ve Venezuele a na Ukrajině, ale i u nás, kde příjmy a životní úroveň průměrného důchodce a oligarchy Babiše se dost liší a tento rozdíl se bude zvětšovat s rostoucí mocí oligarchy a jeho party.

Dobrých osmdesát procent společnosti Venezuely tvoří chudší a chudé obyvatelstvo. Existuje obrovský rozdíl mezi životní úrovní v moderních centrech měst a na vesnicích. Kolem center se nalézají rozsáhlé chudinské čtvrti, takzvané favelas, odkud se rekrutuje většina zaměstnanců na nižší úrovni. Již z uvedeného vyplývá, že Venezuela není jakási komunistická země a Maduro komunistický diktátor, stejně jako jeho předchůdce Chávez. V takovém případě by museli dávno znárodnit majetek, především výrobní prostředky oligarchů a nižších podnikatelských vrstev. Aktuálně je zhruba 75 % venezuelského hospodářství v soukromém vlastnictví, takže lze sotva mluvit o komunismu, dokonce ani ne socialismu. Vzhledem k realitě rozdělení vlastnictví výrobních prostředků i společnosti je Maduro jakž, takž socialista, v zásadě je někde euromarxismem a rabským ropným socialismem. Problém je v tom, že jak Chávez, tak Maduro měli snahu zlepšit v národním zájmu životní úroveň chudé většiny obyvatel, přičemž investovali do státního školství a zdravotnictví a sociální politiky. O totéž se pokoušeli Juan Perón a především jeho žena Evita Duarte v Argentině, stejně jako Salvator Allende v Chile. Tím byly kráceny zisky zahraničních korporací, oligarchie a horních skupin v obslužné vrstvě, což logicky vede ke střetu státních a soukromých zájmů.

Venezuela se pohybuje v jakési smíšené státní a soukromé ekonomice. Reálně byl znárodněn pouze petrochemický (ropný) průmysl a průmysl důlní a zpracování kovů. To jsou strategické exportní segmenty hospodářství a zároveň hlavní problém ve vztahu k USA. Značná část znárodněného průmyslu patřila americkým nadnárodním korporacím, které získávaly venezuelskou ropu za velmi výhodné ceny, zatímco v současnosti musí platit světové. Zde je opravdu ilustrativní, s jakou nenávistí se pustili euromarxisté v Bruselu, kteří si hrají na socialisty a dokonce sociální demokrat Zeman, stejně jako většina českých politiků do Madura za to, že se snažil zlepšit životní úděl většinového chudého obyvatelstva na úkor nestydatých zisků amerických ropných korporací. Člověk by čekal přesný opak. Najednou vidíme, kdo je kdo a kdo komu slouží. Euromarxisté nejsou socialisté, ale slouhové oligarchů.

Zde je třeba zdůraznit, že Venezuela produkuje takzvanou středně těžkou ropu, která je nejvhodnější pro výrobu nafty pro dieselové motory. V USA se tento druh topy téměř netěží, přičemž americká spotřeba je 500 000 barelů za den! Venezuele je po Kanadě druhým největším dovozcem střední ropy do USA. Značnou část exportu venezuelské ropy zobchodovávají americké korporace. Platby se realizují přes banky v USA, nebo EU v dolarech. Dopravu realizují z velké části venezuelské tankery, což je samozřejmě také špatně z hlediska nadnárodních loďařských korporací, které tak přicházejí o zisk. Problém je právě v tom, že 25-30% HDP, které jsou vytvářeny exportem ropy, směřují do veřejných výdajů, tedy ve prospěch obyvatel. Snížením zisku z exportu ropy cestou amerických sankcí, bude zasažena životní úroveň mnoha občanů Venezuely. Od roku 2016 jsou problémem nízké platy ve státní službě a nízké důchody.

Na druhé straně je zde problém, který připomíná arabské země. Rozsáhlá sociální politika může vést k tendenci přežívat za státní peníze a nepracovat. Totéž ostatně vidím u některých našich občanů a mnoha čerstvých migrantů v celé EU. Dokladem je právě nedostatek potravin. Přitom Venezuela, která se rozkládá v tropickém pásmu s dostatečnou vlhkostí má dostatek ploch použitelných, nebo upravitelných pro zemědělskou produkci na rozdíl od většiny arabských zemí. V podstatě by mohlo být dosaženo z velké části nezávislosti na dovozu. Jenže je pohodlnější potraviny nakupovat za peníze z ropy a dělat populistickou politiku.

Tento ropný populistický socialismus namíchaný s oligarchismem má blízko z euromarxismu, kde vládnou oligarchové, zatímco jejich zkorumpovaní slouhové vedou socialistické řeči a podporují početné parazity a příživníky, přičemž každý kouká, co by ukradl a nadává druhým do zlodějů. Je to naprostý rozdíl od čínské ekonomiky, která je ideologicky socialistická a založená na práci a vede k celkovému růstu životní úrovně všech obyvatel. Bohatství získané prací se nevylučuje. Přitom Čína nemá exportní suroviny a její ekonomický úspěch je založený právě na pořádku, organizaci a tvrdé práci. Socialismů a populismů jsou evidentně různé druhy, ale jen některé k obecnému prospěchu. O nepořádcích svědčí fakt, že z Venezuely se v posledních dekádách vystěhovaly zhruba tři miliony lidí. Tak trochu to připomíná Ukrajinu, která bez ohledu na propagaci fašismu a jeho koncentráků s holocaustem, porušování dohod z Minska a protahování bratrovražedné občanské války dostává maximální podporu ze strany EU i NATO. Důvodem ekonomických problémů Venezuely mohou být rovněž následky americké zahraniční politiky, kdy na podporu opozice a rozvratu země bylo v posledních letech směřováno oficiálně ročně kolem pěti milionů dolarů, což nejsou v latinské Americe zanedbatelné peníze.