Martin Koller – Atomový Hřib dělá historii

image

Pražská radnice, kterou ovládají Piráti a TOP 09 se opět předvedla ostudou. Ještě nedozněla ostuda s podlézavým dvojjazyčným komentáře Piráta Hřiba v pražském metru na oslavu výročí NATO, kde se předvedl na úrovni komunistického aktivisty Dušana Jasánka a máme tady další. Ostudný pražský primátor odhalil úroveň celé partaje a zelených dredařů jako cizáckých slouhů. Na jedné straně by euromarxističtí soudruzi z radnice rádi znovu postavili Mariánský sloup, který byl chápán, byť možná mylně, jako symbol rakouského (tedy pangermánského) útlaku, a proto v roce 1918 stržen davem vlasteneckých Pražanů. Na druhé straně se rozhodli odstranit pamětní desku, která připomínala na zdi staroměstské radnice osvobození Prahy Rudou armádou, které velel v této operaci maršál Koněv. Důvody odstranění desky jsou údajné opominutí podílu českých povstalců a takzvaných vlasovců na pražském povstání a poválečná účast maršála Koněva na potlačení povstání v Maďarsku.

Primátor Hřib, jenž se státnicky předvedl při výročí NATO, opět ukázal odbornou i morální úroveň svojí partaje, protože dvojjazyčně se podlézalo naposledy za takzvaného protektorátu Čechy a Morava. Právě ten zlikvidovala Rudá armáda, spolu s dalšími spojeneckými vojáky, včetně našich. Abychom nakonec nezjistili, že likvidaci nacistického a sudeťáckého teroru euromarxističtí Piráti, jako slouhové současného euromarxistického Německa oplakávají. Z tohoto hlediska Hřibovi moc nepomohl jinak čtenářsky oblíbený historik Marek z Vojenského historického ústavu. Ten se pravděpodobně snaží vrátit uvedené pracoviště po téměř třiceti letech k politikaření a podlézavé politické propagandě nevalné úrovně. Připomíná tak trochu tamního politicky uvědomělého soudruha plukovníka Hodače, který v srpnu 1968 vyhodil do šrotu závěry cenných historických děl (pro něž nebyl jediný náboj), aby je kontrarevolucionáři nemohli zneužít proti sovětské internacionální pomoci.

Z logického hlediska nelze přehlédnout, že deska od prvopočátku nebyla oslavou pražského povstání, ale Rudé armády, která Prahu skutečně osvobodila. To by snad nepřehlédl ani člověk nevalné duševní úrovně a absolvent inkluzivní školy, pokud není přehlédnutí záměrné a nejedná se o ubohou politickou provokaci. Na druhé straně nelze přehlédnout, že Piráti jsou takoví historičtí, a nejen historičtí znalci, že předpokládají existenci internetu v době prezidenta Masaryka. Co si voliči zvolili, to mají. Úroveň politické reprezentace je dokladem úrovně národa. Deska byla na zeď umístěna v konkrétní době, kdy byla politická situace jiná, než v současnosti. Hřib se jako reprezentant Pirátů s podporou TOP 09 snaží účelově zaměňovat historii a propagandu. Dělá přesně totéž, co předlistopadoví ideologové, kteří se snažili stupidně zastírat, že Plzeň osvobodila americká armáda a likvidovali pomníčky po vesnicích v západních Čechách. A v podstatě dělá totéž, jako známý pražský výtržník Franta Sajner, který údajně dal popud ke stržení Mariánského sloupu.

Z tohoto hlediska je varovné, že v polistopadovém období zmizela ze zdi domu v Krumlově deska s varovnými slovy prezidenta Beneše před návratem německé agrese. Připomínal jsem ji v minulém článku. Kdo jiný na tom má zájem, než sudeťáci, německá EU a jejich místní bezectné služebnictvo. Předělávání dějin a strach z historie bývá dokladem politické slabosti režimu a neschopnosti jeho reprezentantů z hlediska komunikace s veřejností. Obvykle proto, že mají nečisté svědomí a slabou morálku, či charakter. Obzvláště ilustrativně to vidíme na současné Ukrajině, kde bourají pomníky vlastních lidí, oslavují zrádce a kolaboranty spolupracující s německými okupanty a účelově zapomínají na šest milionů obětí německé okupace. Účelovou výrobu nové historie vidíme prakticky v celé EU, především v Německu, kde najednou objevili, že islám patří do Evropy, černoši mají zásluhu na úspěchu evropské civilizace a člověk má téměř čtyřicet pohlaví a musíme být všichni blbí jako Gréta, která nahání miliardy do bussinesu nadnárodních oligarchů.

Měli bychom si především položit otázku, proč po téměř 80 letech nemáme pořádný pomník pražským povstalcům z května 1945 a nejen pražským. Zadruhé bychom si mohli položit otázku, proč samozvaný historik a euromarxistický revolucionář Hřib klesl na úroveň ubohého ideologického protisovětského aktivismu, který připomíná nejen opilce Sajnera a komunistické ideology ale rovněž výrobu nové historie nacisty v Německu, včetně vypalování synagog nevzdělanými a agresivními nacistickými svazáky z SA a Hitlerjugend, kteří výrazně připomínají současné politické multikulturní a ekologické aktivisty, to vše na základě záměrně mediáně vyvolávané nenávisti a lži.

K tomu bychom si mohli připomenout, že němečtí okupanti v době takzvaného protektorátu Čechy a Morava nejen vykrádali a znesvěcovali synagogy, ale rovněž zlikvidovali řadu pomníků na území Čech a Moravy, především pomníků legionářů, kteří, stejně jako vojáci Rudé armády položili životy za naši svobodu. Vojáků Rudé armády padlo na území ČSR zhruba 148 000 a s nimi nemalý počet vojáků rumunské armády. Kde ti mají pomník? Atomový Hřib jako válečný štváč a vojenský historik Marek se zařadili do společnosti, na opravdu moderní a evropské úrovni. Místo ideologického aktivismu mohli navrhnout umístění druhé desky na zeď radnice, s textem připomínajícím pražské povstalce, případně i vojáky nacistické ROA, neboli takzvané vlasovce. A mohli by tam připomenout i válečné zločiny ROA na území Ukrajiny a Polska, když se snaží předvádět detailní objektivitu za každou cenu.

Z historického hlediska nelze osvobození Prahy a převážné většiny území ČSR rudou armádou popřít. Není důležité, že jich v Praze padlo pouze 142 (jsou uváděny i jiné počty). Při obsazení Plzně, kterou Němci po dohodě s tamními povstalci vyklidili, nepadl ani jeden americký voják. Jeden se údajně utopil v Radbuze po požití značného množství piva z tamního pivovaru, tehdy ještě českého. Ale to přece vůbec nevadí. Byli to naši spojenci, stejně jako vojáci britské, rudé, belgické, francouzské a dalších armád. Byli to přátelé a přijeli nás osvobodit. Za vojenský historický ústav jsem se podílel na přípravách prvních slavností v Plzni a jezdím tam na Slavnosti svobody téměř každý rok. Jsou tam fajn lidi a vlastenci. Ale kde je pořádný pomník plzeňským povstalcům a bojovníkům z dubna a května 1945 v západních Čechách?

Tak, či onak se musím zeptat, proč nejsou oslavy jako v Plzni i jinde? Jenom proto, abychom se předváděli jako nepřátelé Ruska? Nepodíleli se na osvobození naší vlasti v rámci rudé armády také občané dnešní Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu, Litvy, Lotyšska, Estonska, Polska a dalších zemí bývalého SSSR? Zde je třeba pro různé současné politické aktivisty typu Hřiba zdůraznit, že USA a SSSR byly spolu s Británií ve válce hlavní spojenci v rámci protifašistické koalice. Hlavní tíži války v Evropě nesla od června 1941 právě rudá armáda a padlo zhruba 10 milionů jejích příslušníků. Na východní frontě bojovalo zhruba 80 % německých ozbrojených sil. Situace se začala pomalu měnit až v červnu 1944 po vylodění spojenců v Normandii. Dalších zhruba 16 milionů sovětských občanů zahynulo následkem teroru německých okupačních ozbrojených složek a domácích zrádců, ať už přímím vražděním, newbo v pracovních a koncentračních táborech. V současnosti se záměrně potlačuje i takové informace v souladu s protiruskou válečnou propagandou.

Němci se v posledních měsících války snažili zlikvidovat maximální počet vězňů v koncentračních táborech a věznicích, organizovali pochody smrti a zahájili akci ARLZ v jejímž rámci měl být zničena většina průmyslu a infrastruktury na území protektorátu. Brno mělo být zničeno palbou děl a raketometů rozestavených po okolních výšinách. Rychlý postup rudé armády, mnohdy bez ohledu na ztráty, zachránil mnoho životů a obrovské množství majetku na území ČSR. Hřib s Markem by mohli vykládat věžňům v koncentrácích, že si měli ještě nějaký měsíc počkat, aby je mohla osvobodit americká armáda. Popírat pod záminkou politického aktivismu osvobození většiny našeho území, včetně Prahy rudou armádou je dokladem hlouposti, neúcty k mrtvým, ne-li nízké sprostoty, která je bohužel většině současných euromarxistických aktivistů vlastní.

Bez příchodu rudé armády by se povstalci v Praze neudrželi, protože jim docházela munice a měli nedostatek zbraní proti stále většímu počtu útočících příslušníků německých ozbrojených složek, i civilním ozbrojeným německým teroristům. Opakované požadované shozy zbraní a munice britské letectvo odmítlo. Stačí si připomenout vraždění civilistů v Praze, především příslušníky SS z výcvikového prostoru na Benešovsku. Kdyby povstalci v podstatě nekapitulovali a nepodepsali dohodu o umožnění průchodu německým vojskům na západ, bylo by vraždění pokračovalo. Naštěstí Němci museli zanechat vraždění a teroru, protože opravdu spěchali do amerického zajetí, právě pod tlakem rudé armády postupující z Moravy a z Německa ku Praze, jinak by počet obětí povstání byl podstatně vyšší. Mnohé Němce poháněl především strach z odplaty za zločiny za zločiny, které zdaleka nepáchaly pouze SS. Ani v západní Evropě se s nimi spojenci moc nemazali, když viděli koncentráky a vypálené vesnice. Místy američtí a britští vojáci nahnali německé zajatce prošlapávat minová pole.

Nelze popřít, že příslušníci ROA (vlasovci), pomohli zásadním způsobem při obraně části Prahy, byť dočasně. Nicméně je třeba připomenout, že se jednalo pouze o část divize generála Buňačenka, který jednal proti rozkazu generála Vlasova. Z hlediska nejen rudé armády, ale i ostatních spojenců se jednalo o nepřátele, případně zrádce, kteří nejdříve zradili vlast a v posledních dnech války i Němce. Část z těchto vojáků zcela jistě byli zrádci. U další části z nich se jednalo o zoufalou snahu o přežití, neboť německé zajatecké tábory byly na úrovni nejhorších koncentráků. Zahynulo tam minimálně 3,5 milionu sovětských válečných zajatců, včetně Stalinova syna.

To je otázka především pro české profesionální moralisty, kteří tak rádi žvaní o jakési speciální české morální politice. Měl zajatý voják zahynout v koncentráku, nebo přejít k nepříteli a zachránit si život? Co by udělal americký hrdina, kdyby se dostal do likvidačního tábora pro sovětské zajatce a dostal nabídku služby v nějaké cizinecké divizi podřízené SS? Zde je třeba připomenout, že přeběhlíci z rudé armády, především Ukrajinci, se podíleli na německých válečných zločinech na Ukrajině, v Bělorusku a v Polsku, včetně etnických čistek a vraždění civilistů za povstání ve Varšavě a likvidace varšavského židovského gheta. Další sloužili jako dozorci v koncentračních táborech. Takže samé příklady vysoké morálky hodné oslav v Praze a lásky primátora Hřiba.

Buňačenko se snažil přechodem na stranu nepřítele získat výhodnější kapitulační podmínky a zachránit svoje vojáky před vydáním do SSSR, které jim hrozilo v souladu se spojeneckými dohodami. Na povstalcích, ani Pražanech mu nezáleželo. Poté, co byl velením povstalců odmítnut jeho útvarům oficiální status formace bojující pro Němcům, odtáhli vlasovci na západ a ponechali povstalce jejich osudu. Šlo o obyčejný politický handl, který jim nevyšel. Vlasovci tak vlastně tak zradili potřetí, nejprve vlast, poté Němce a nakonec Pražany, které nechali na pospas Němcům.

Omílání nesmyslů na téma, že jsme měli počkat na osvobození Prahy a celého státu americkou armádou je mimo realitu. Američané mohli postoupit do Prahy už šestého května po vypuknutí povstání, přičemž Němci by je určitě radostně uvítali. Nicméně zůstali stát z rozhodnutí velitele spojeneckých vojsk na západní frontě, generála Eisenhowera. Současní historici a propagandisté se vymlouvají na odpor sovětského velení opírající se o rozhraničení území, ale to mohl americký generál přehlédnout, případně se vůbec neptat, protože situace byla po vypuknutí květnového povstání kritická. Šlo o životy tisíců českých civilistů a Rudá armáda byla tři dny cesty daleko. Ani výmluvy na možnost nechtěného střetu z hlediska záměny spojeneckých letadel za německá nebyl příliš reálný. Luftwaffe už prakticky neměla palivo, jinak by splnila rozkaz k bombardování Prahy vydaný generálem Püklerem, který prohlásil, že celé ho hnízdo musí hořet. Německé letectvo z Prahy ustupovalo pěšky a s koňskými povozy. Američané mohli dobýt i Berlín a neudělali to z obavy před vysokými ztrátami. Z hlediska zastavení postupu na Prahu kalkulovali s pomocí SSSR ve válce proti Japonsku, takže šli Stalinovi na ruku, bez ohledu na české povstání a české civilisty.

Maršál Koněv, původně poddůstojník jezdectva carské armády se v rudé armádě stal nejprve politickým pracovníkem. Byl to v podstatě stejný bezohledný loktař jako Žukov. V jednom případě se spolu poprali na veřejnosti. Stejně jako jiní se dopouštěl při velení chyb. Chyb se dopouštěli i němečtí, stejně jako američtí a britští generálové. Němečtí ostatně válku prohráli, což je historický fakt, který neokecají ani hromadou knih výše Mount Everestu, vychvalujících vlastní genialitu a pomlouvající rudou armádu. Stačí připomenout debakl po vylodění americké armády v severní Africe, zoufalství při tažení v Itálii, zpackanou operaci u Arnhemu i překvapení v Ardenách. Žukov bil generály holí a hnal vojáky do sebevražedných čelních útoků. Patton fackoval vojáka v nemocnici a nařídil odstranit představné pancéřování z tanků Sherman, čímž pomohl Němcům pobít nejasný počet amerických tankistů. Snad všichni generálové a maršálové, vesměs ženatí, ruští, američtí i další, využívali uniformované příslušnice svých armád k vlastní sexuální obsluze, ať už je maskovali jako sekretářky, řidičky, nebo zdravotnice. A zdá se, že holky nijak neprotestovaly. Co na to čeští moralisté a lesbické feministky z Mee Too? Pochvalu by od nich na Prague Pride, sponzorovaném Hřibovým magistrátem, získal asi jen socialistický štábní fýrer SA Röhm, který se dělil s fýrerem Hitlerem a nižšího fýrera SA Heinese. Likvidace velení SA nebyla jen rvačka dvou skupin socialistů o moc a přízeň oligarchů, ale rovněž souboj milenců, kde Heines dal přednost chlapáckému Röhmovi před žvanilem Hitlerem neekologicky pouštějícím vydatné větry po vegetariánské stravě. Hitlerovo soužití s Geli Raubalovou, která to psychicky nezvládla a zastřelila se Hitlerovou pistolí, i následně s Evou Braunovou byla pouze mediální komedie. Začneme bourat další pomníky a stavět místo nich nové na objednávku euromarxistů?

Izraelští odborníci vyhodnotili v šedesátých letech spojenecké armády a měli k tomu plnou kvalifikaci. Židé sloužili ve všech spojeneckých armádách a několik z nich bylo i hrdiny Sovětského svazu. Zhruba 3000 jich vesměs ilegálně sloužilo i v německých ozbrojených silách, nejdále to dotáhl letecký maršál Milch. Na první pozici se v soutěži umístily německé Waffen SS, přestože Izraelce lze sotva podezírat z lásky k této organizaci, která spravovali průmysl koncentračních táborů. Za Němci se umístila Rudá armáda a na posledním místě ze spojenců americká. Ale to vše nic nemění na historickém faktu, že to byli naši spojenci a bojovali proti Německu za naše osvobození. Vítězstvím ve válce zachránili spojenci náš národ před etnickou čistkou, vystěhováním z vlasti a genocidou. Součástí rudé armády byl i československý sbor, součástí britské ČS obrněná brigáda a pět perutí.

Vykládat téměř osmdesát let po válce cosi o schopnostech a neschopnostech maršálů rudé armády je jen účelová politická agitace a podpora protiruského válečného štváčství směřujícího k jaderné válce v Evropě. Co se týká potlačení povstání v Maďarsku, lze konstatovat, že kdyby tam nešel velet Koněv, šel by někdo jiný. Koněva by popravili pro nesplnění rozkazu. Ostatně deska na zdi radnice se octla dříve, než vypuklo povstání v Budapešti. Odmítl by takový rozkaz Patton? Co by na místě Koněva dělali pražští moralisté, kteří jsou schopni patrně všeho, jen aby se zalíbili v Berlíně? Co by na místě Koněva dělal Hřib, který sice nebyl na vojně, zato rozhoduje o vojenské historii a řádí v ní, jako americká atomová bomba Little Boy v Hirošimě. Samozřejmě přísně morálně, nezištně, s písní německé bruselské ódy na radost na rtech, v duhovém triku, s tibetskou vlajkou v ruce a hlavou v zadní části sudeťáckých koženek.