2025-01-17 – Studio Kalich – Monitor, procházka zprávami, informacemi a názory. Turecko potvrdilo útok na klíčový plynovod. Trump dal Rusku a Číně luxusní dárek. Premiér Spojeného království Starmer, podepsal dohodu o “100letém partnerství” s Ukrajinou. Migranti páchají šestkrát více trestných činů než Němci. Operace vakcínové pasy. Cestovní kancelář – Poslanecká sněmovna. Vzdělávání nebo debilizace národa?
2024-10-28 – Studio Kalich – Monitor, procházka zprávami, informacemi a názory. Několik slov k výročí 28. října. Penicilínka. Jak luštit Fialovy signály. Je Petr Fiala vědec? Udělat ze školy Netflix. Svazácký donašeč a zmatený komentátor. Nové nařízení EU útočí na tištěné knihy. Kanada zahajuje eutanazii osob poškozených vakcínou COVID-19. Trump míří k vítězství. Zelenskyj prosí Rusko o obnovení smluv, které zmařil. Země ze západu Evropy nebezpečně rozzlobila Moskvu, to nezůstane bez trestu! Kdo a proč vypustil zprávu o vojácích KLDR na Ukrajině. NATO, migranti v EU a nadcházející válka v Moldavsku. Korespondenční volby jsou koncem spravedlnosti.
2024-09-23 – Studio Kalich – Monitor, procházka zprávami, informacemi a názory. Západ posílá na Ukrajinu “bacil moru”. Zelenskij otevřeně vyzývá k terorismu proti obyčejným Rusům. Zima udeří už 24. září, radují se Rusové, očekávají opakování legendární zimy 1941/42! Pakt budoucnosti OSN: Digitální ID, očkovací pasy, masivní cenzura. Prší, prší, len sa leje (3). 10. září se z izraelských osadníků stali nelegální migranti. V Německu je nejvíce uprchlíků od 50. let minulého století. Ruští kosmonauti překonali světový rekord. Nová “myslící” umělá inteligence dokáže podvádět a okrádat lidi o peníze. Hrozí bída, úroky dolů. Politici v dozorčích radách krajských nemocnic. Projev předsedy vlády k povodním. Něco k volbám.
2023-12-27 – Studio Itálie – Zpravodajské okénko – jak “nĕkteří” migranti reagují v Itálii na vánoční tradice atd.
2023-09-21 – Studio Kalich – Monitor, procházka zprávami, informacemi a názory. AFU u Kleščejevky zklamaly elektronické mapy. Kirill Budanov se vydal ve stopách Wilhelma Canarise. Putin obvinil Spojené království z výcviku ukrajinských sabotérů. 6 měsíců v Německu a jdete volit. Migranti mohou zajásat. Má většina lidí podprůměrné IQ, když tak lehce dokázali uvěřit pohádce o škodlivém CO2? Bývalá premiérka Nového Zélandu Ardernová naléhá na OSN, aby zakročila proti svobodě projevu jako válečné zbrani (Elektronické) Volby. Drzost Pekarové převyšuje i její hloupost.
2022-10-25 – Studio Kalich – Co se nevešlo do včerejšího Monitoru.Ti, kdo si chtějí ukousnout ze zlatého ruského koláče, na to nakonec doplatí sami. Mohou volby v USA v polovině volebního období změnit vývoj války mezi NATO a Ruskem na Ukrajině? Krize nechává Francouze bez sýra a salámu. Nelegální migranti platí až 10 000 eur za cestu na vodních skútrech z Maroka do Španělska. Premiér Orbán Na summitu EU jsme hájili maďarské zájmy. Ivan Hoffman o znásilněné pravdě. Raději investovat do revoluce. Začal hon na grázly, nebo je ještě brzy?
Martin Koller – Nebudeme se hrbit
Výše uvedené slovní spojení, které bychom mohli označit jako slogan, působí z hlediska české historie i reality poněkud komicky. Stačí si připomenout české podlézání a hrbení v době třistaleté rakouské okupace. Česky, či moravsky se nakonec čistě mluvilo pouze na vesnici a mezi nemnohými vlasteneckými Čechy a Slováky. Vydatně jsme se následně hrbili po před Francouzi, kteří nás nestoudně vyžírali a nakonec na popud Britů nechali Němcům. Hrbení před Němci, kteří nás bránili před bolševizmem, a židovskou plutokracií doslova nemělo chybu. Stačí se podívat na Lucernu plnou českých umělců, stejně jako plný strahovský stadion na slezině Moravcova Kuratoria roku 1943, jak všichni řízně zdraví německým pozdravem a velká většina má i německý účes. Aspoň podle hlášeni Sicherheinsdienstu. Protektorát a podlézání Němcům zaplatilo životem do května roku 1945 celkem 360 000 občanů ČSR a dalších minimálně 60 000 zemřelo v následujících letech na následky oslabení, nemocí a teroru spojeného s německou ochranou. Na hrbení se před sovětskými soudruhy, jako nedostižným vzorem, si mnozí z nás ještě pamatují. Žhavé polibky soudruhů Husáka a Brežněva, podlézavé komentáře novinářů, hodnotné závazky atd.
A v současnosti se mnozí naši politici od roku 1990 v hrbení doslova překonávají. Stačí si připomenout podlézání sudeťákům a celkově cizáckým zájmům, především ze strany KDU-ČSL a TOP 09. Nastoupený parlament, když před dvěma roky dorazil americký politický reprezentant. Jako když dorazil říšský protektor na sjezd Kuratoria. Jen Moravec to komentoval jiný. Dvojjazyčné hlášení pirátského primátora Hřiba v době výročí našeho přijetí do NATO. Něco takového zde nebylo od časů protektorátu. A když jedou přes naše území americké plechovky na kolech a náklaďáky, aby se jeden bál, že hrbící se čeští politici a mediální pracovníci kleknou na silnici, zastaví konvoj a políbí každému řidiči náklaďáku žhavě zadek. V případě černých řidičů by to mohli brát jako tréning na Black Lives Matters. Můžeme tedy bez nadsázky konstatovat, že současná česká politická reprezentace, především ta, která je soustředěna kokem vedení TOP 09, KDU-ČSL a ODS láme v hrbení rekordy. Nicméně v§ůdčími tahouny cizáckých zájmů jsou Piráti, ANO a ČSSD. Co jiného, než ubohé hrbení před Němci a sudeťáky zvláště, je odstranění sochy maršála Koněva, stavba pomníku ruským a ukrajinským nacistům v Řeporyjích, nebo kladení věnců s pomníku generála SS. K tomu stavění mariánského sloupu, jako symbolu náboženského zotročování českého národa v době rakouské okupace, případně stavění jakéhosi pomníku rakušácké císařovně. Masaryk, Štefánik, legionáři, parašutisté a odbojáři z druhé světové války a další bojovníci za českou svobodu by se nestačili divit. Opakované hlasování europoslanců ODS, ANO, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů, ČSSD, někdy i KSČM v Bruselu, proti zájmům naší země a českého národa opět není nic jiného, než hrbení a podlézání cizáckým zájmům.
Prý se nebudeme hrbit před Číňany. Zato naši demokratičtí vládcové, kteří se před nimi údajně nehrbí, rozprodali od roku 1990, případně doslova rozdali cizákům většinu našeho průmyslu a dolů a ve prospěch cizáckých zájmů zlikvidovali značnou část zemědělství. Masarykova a Benešova republika trvala dvacet let a stali jsme se respektovaným státem. Pod vládou komunistů, reálně spíše socialistů jsme žili 40 let a postavil se modernější průmysl, industrializovalo se Slovensko, zemědělství nás stačilo uživit a postavily se statisíce bytů ve městech a moderních domů na vesnici. Cizákům u nás nepatřilo nic. Po třiceti letech demokracie aby člověk hledal, co nám ještě zbylo. Plzeňské pivo vyrábějí Japonci, českou vodu prodávají v Praze Francouzi, Němci, Korejci a zanedlouho Japonci si u nás zřídili montovny aut, na Indy pracovali hutníci na Ostravsku. Jestliže komunistických 40 let bylo tragédií, co je následných třicet let, kdy jsme se stali kolonií. Po třiceti letech už se opravdu nelze vymlouvat na komunisty a je třeba hodnotit, čeho naše republika dosáhla.
Mimochodem, když jsme u toho hrbení, či nehrbení před Číňany, proč jsme zlikvidovali velkou část spotřebního průmyslu a dovážíme právě od těch ošklivých Číňanů kdeco od triček a ponožek po chytré mobily? Ještě před třiceti lety jsme do Číny vyváželi průmyslové výrobky, dnes dřevo a zemědělskou produkci, jako nějaká zaostalá africká země. Jen bych připomněl, že Čína je po Německu naším druhým největším obchodním partnerem. Další nejdůležitější partneři jsou Polsko, Slovensko a Francie. Trapné spíš je, že například v minulém roce jsme dováželi z Číny za 672 miliard korun, zatímco vyváželi za pouhých 56 miliard. Spolupráce s oslavovaným ostrovem Tchaiwan je dvacetkrát nižší. Kdyby se zastavil náš obchod s Čínou, budeme mít nepředstavitelný problém. Mediální bojovníci proti Číně se ohánějí tím, že Tchaiwan má u nás ve srovnání s Čínou nesrovnatelně větší investice a s jejich pomocí vytvořil u nás 24 000 pracovních míst. Co to v praxi znamená? Totéž co japonské pivo z Plzně, korejská, nebo německá auta z našich montoven. Češi jako levná pracovní síla, neboli trochu vulgárně bílí negři pracující za almužny u cizáckých firem, které u nás mnohdy neplatí daně. To je opravdové vítězství polistopadové ekonomiky, demokracie a nehrbení se před cizáky.
Díky sankcím proti Rusku ztrácíme ročně více, než 40 miliard korun. Důležité je, že v rámci sankcí nekupujeme zemní plyn přímo z Ruska, ale stejný ruský přes Německo, aby Němcům neklesla životní úroveň, a pokud možno chceme nakupovat ještě dražší zkapalněný plyn z USA. Místo o svoje občany se naši politici starají o cizí zájmy, což samozřejmě není žádné hrbení. Pokud by se zastavil obchod s Čínou, přišli bychom ve výsledku minimálně o stejnou částku. Chybějící turisté z Číny jsou rovněž vidět na výsledcích turistického ruchu. Jen to dočasně zakrývá virus. Kdo je nahradí? Afroislámští migranti z milovaného Německa, před který se nehrbíme? Ekonomové z ODS a TOP 09 se rozčilují na tím, že dávky pro důchodce vyjdou naši pokladnu na 7 miliard korun. Ale klidně by prošustrovali 90 miliard, jen aby se zavděčili cizáckým zájmům šaškování proti Číně. Hned vidíme, jaké jsme měli a máme hospodáře, kteří se před nikým nehrbí, spíš možná lezou do zadku. Mohli bychom to nazvat Vystrčilovým mnohahrbým syndromem, když se tedy ohání tím hrbením. Mnozí páni politici, o dámách nemluvě, by si měli nechat šít svoje značkové obleky a kostýmy podle velbloudího střihu, přičemž i dvouhrbý drabař by jako vzor nestačil.
Celý spanilý let politické nuly Vystrčila, reprezentanta drahého a zbytečného senátu, za doprovodu dalších nul a cizáckých slouhů typu Hřiba na Tchaiwan je prezentován pomalu jako objevitelská plavba Krištofa Kolumba, která zachrání naše krachující koloniální hospodářství, jež přežívá z půjček a chudoby většiny obyvatel. Jak je výše uvedeno, s Tchaiwanem máme běžné obchodní styky. Na Tchaiwanu je od roku 1991 česká hospodářská a kulturní kancelář, a v naší republice působí tchajwanská (Praha, Evropská 2590), přičemž obě plní v podstatě funkci zastupitelských úřadů. Čína proti české spolupráci s Tchaiwanem oficiálně po třicet let nic nenamítala. Celá komediální akce Vystrčila a spol. není nic jiného, než sprostá provokace, narušující normální politické a ekonomické vztahy s Čínou. Můžeme ji přirovnat k ricinové mediální komedii kolem ruského zastupitelského úřadu, kde ze sebe především Vystrčil udělal vzorového pitomce. Dalším krokem je ubohá snaha o mediální zviditelnění politické nuly a primitivní podlézavý politický aktivismus na úrovni Koláře, Pezsinského, takzvaného profesora Kohouta, starosty z Řeporyjí, či Mináře, intimního přítele samozvaného kněze Halíka. Vystrčil žvaní cosi o nehrbení se před Čínou a přitom je hluboce skloněný před zájmy amerických nadnárodních korporací, které Čína poráží v souboji tržního hospodářství. Určitě čeká koryto minimálně v Bruselu, ne-li v nějaké nadnárodní bance. To si kdysi vysloužil Pilip, který se předvedl s Bubeníkem jako šašek na Kubě v póze bojovníka za lidská práva proti kubánské vládě, jež má lepší zdravotnictví, než USA. Životní úroveň v Číně vzrostla za posledních třicet let doslova neuvěřitelně, nikoli v procentech, ale v násobcích. Co dokázali za třicet let naši politici kromě žvanění o svobodě, demokracii a lidských právech a podlézání cizákům?
Možná by nezaškodilo, kdyby si mnozí naši politici, v čele s Vystrčilem a jeho partajními kolegy, narovnali páteř a podívali se na slova přísahy, kterou skládali. Není tam nic o rozprodávání české země, věčné chudobě jejích obyvatel a bezohledném podlézání panstvu v Berlíně, Bruselu, případně za oceánem a politických šaškárnách, na něž doplatí především obyvatelé této země.
Martin Koller – Neschopné diletantství, nebo korupce?
V českých médiích se objevila informace, že resort obrany, vedený ministrem Metnarem chce nakoupit dělostřelecké systémy Caesar, výrobek francouzského konsorcia NEXTER. Pravděpodobně bez výběrového řízení, aby se neztrácel čas v době koronaviru. Běžnému občanovi toto rozhodnutí asi moc neřekne. Nicméně odborníkům nad ním zůstává rozum stát, a to jak z taktického, tak technického hlediska. O smysluplnosti takové „investice“ není třeba hovořit. Na místě je otázka, zda se jedná o odbornou neschopnost, korupci, nebo arogantní spojení obou. Nelze se zbavit dojmu, že za koronavirem se dá schovat všechno od nákupů nekvalitních a předražených roušek s přehlížením domácích výrobců, přihrávku peněz daňových poplatníků Babišovu kamarádu Šimáněmu za vytunelované aerolinky, až po nákupy zahraniční výzbroje a opomíjení zájmů českých zbrojařů i vojáků. Hlavně rychle, než se občané vzpamatují z virového strašení a začnou se divit aerolinkám, novým cenám elektřiny i vyzbrojování.
Vláda Andreje Babiše se už vydatně ztrapnila nákupem výběhových amerických vrtulníků UH-1Y a AH-1Z. Za výhodnějších podmínek a srovnatelných nákladů mohla pořídit o generaci modernější, rovněž americké vrtulníky UH-60M a AH-64. Nákupem vrtulníků UH-1Y a AH-1Z jsme se stali evropskými exoty, protože nikdo jiný tento námořní typ v Evropě nepoužívá. Naopak, typ UH-60 slouží v Polsku, Rakousku a na Slovensku. V Polsku se dokonce licenčně vyrábí a mohla se podílet i společnost Aero Vodochody. V případě UH-1Y a AH-1Z je český podíl zanedbatelný a tento typ bude americká námořní pěchota za několik let vyřazovat z výzbroje. Rezavé muškety do kolonie. Hlavně, že na tiskové konferenci 13. 5. se Babiš s Metnarem oháněli podílem 40 % pro český obranný průmysl. Najednou! Měli by nám těch 40 % ukázat v případě UH-1Y a AH-1Z,které nakoupili jak o závod. Přitom zavedené vrtulníky Mi-171š mají životnost ještě kolem deseti let.
Naše armáda je a dlouhodobě byla postavena jako mechanizovaná a obrněná. To je logické, protože armáda je malá, musí chránit nedostatkové vojáky a taková koncepce je z hlediska obrany státu v našich geografických podmínkách nejefektivnější. Základ pozemních sil tvoří v Evropě obvykle tanky, obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty a dělostřelecké systémy, zjednodušeně děla a systémy protivzdušné/protiletecké obrany. Letectvo je samostatná kapitola. Z hlediska palebné síly na bojišti tvoří u moderní armády zhruba 60 % letectvo a 30 % dělostřelectvo. Přezbrojení dělostřelectva tudíž není zanedbatelná záležitost. Bojová hodnota tanků začala na evropském bojišti klesat už ve druhé polovině druhé světové války, po nasazení protitankových bitevních letounů a pancéřovek u pěchoty, následně se v poválečném období přidaly protitankové řízené střely a bitevní vrtulníky.
Nějaký výsadkový pluk je z hlediska české armády v podstatě zanedbatelná záležitost s nejasným použitím, mimo nějakých prohraných misí typu Irák, Afghánistán a Mali, kde padáky moc nevyužijí. Jen připomínám, že v Mali měla vojska EU zvítězit v roce 2013. Stačí si položit otázku, kdy se uskutečnila nějaká větší úspěšná výsadková operace do bráněného prostoru. Bylo to na Krétě v roce 1941, zatímco v Normandii 1944 to nebyla žádná velká sláva a u Arnhemu naprostý debakl. Jediný sovětský pokus dopadl stejně jako Arnhem. V poválečném období se vysazovaly na padácích jen taktické jednotky a v prostorech, kde chyběla protiletecká obrana protivníka. Pokud si někdo myslí, že nad území nepřítele v Evropě dostane v současnosti transportní letouny se stovkami výsadkářů, je takticky, technicky, možná i duševně opožděný pomalu o sto let. To je možné někde v Africe, kde nemají protileteckou obranu, ale naše armáda má bránit naši zemi, nikoli vyhazovat naše peníze za cizí koloniální války. Bohatě by nám stačilo několik kvalitních rot speciálních sil. On taky o ten Opatův výsadkářský pluk není mezi vojáky a branci téměř žádný zájem, takže hlavně velké řeči, uteklý skutek a zoufalá snaha náborářů. Je zde evidentní trend omezovat technickou úroveň armády a nasazovat lidské maso. Padlé a invalidy nahradí migranti. Zde bych připomněl vytuněným svalovcům v uniformách, že v prohraných válkách v Iráku a Afghánistánu přišlo víc, než 400 amerických vojáků o možnost rozmnožování. Jsou na řadě. I v Mali se může stát realitou předlistopadový vojenský vtip: „kulka mezi lopatky, nebo lopatka mezi kulky.“
Děla pro českou armádu s otazníkem
Současná samohybná děla vzor 77 DANA jsou opotřebovaná a jejich parametry (takticko-technická data) jsou po 40 letech již podprůměrné. Potřeba modernizace dělostřelectva se omílá minimálně patnáct let a ještě nedávno nikoho nezajímala. Lepší děla se prodala do ciziny, raketomety se v rozporu se zdravým rozumem vyřadily z výzbroje někdy v roce 2012. Virus možnost vyzbrojení, a to z ciziny, bez výběrového řízení a na dluh zázračně urychlil. Každopádně existuje možnost vyzbrojit naši armádu několika typy děl ráže 155 mm s dostatečným dostřelem. Nicméně a logicky by se mělo pokračovat v trendu obrněného dělostřelectva na kolových podvozcích. Jinak by armádu čekaly obrovské investice do změny servisu a výcviku vojáků. Dále je logické, že by armáda měla používat samohybná děla, tedy hlavňový zbraňový systém, kde jsou obsluhy a zbraň chráněny pancířem jak při přesunu, tak v boji v rámci přípravy a vedení palby. Z tohoto hlediska jsou v Evropě, myšleno EU a NATO, dosažitelné pouze dva vhodné kolové typy. Modernizovaný československý a slovenský DANA/ZUZANA a novější nadnárodní plně automatizovaný Archer společnosti BAE Systems. V obou případech nabíjí automat a vojáci jsou pod pancířem. Proto nejsou třeba nabíječi silní jako gorily. Jen bych připomněl, že existuje rovněž lehčí dělostřelecký systém EVA, vyrobený na Slovensku. DANA je domácí výrobek a ve spolupráci se Slovenskem je připravená modernizovaná verze. ZUZANA je modernizace na úrovni nového typu. Může se podílet řada českých a slovenských firem, zahraniční podíl by byl nevelký. Důležitý je rovněž fakt, že byla již před několika lety provedena studie na umístění zbraňového systému Archer na pancéřovaný podvozek Tatra 815. Kromě podvozku tehdy BAE Systems nabízel další podíl českého průmyslu i mimo podvozek. Oba dělostřelecké systémy jsou pro naši armádu výhodné z hlediska jak taktického nasazení, tak podílu českého obranného průmyslu. Obzvláště Archer výrazně převyšuje Caesar.
Caesar je, na rozdíl od samohybných, takzvané vezené dělo. Obsluha sedí za jízdy v pancéřové kabině. Zbraň je nekrytě lafetovaná na korbě vozidla, takže důležité díly a skupiny mohou být poškozeny i za jízdy střelbou pěchotních zbraní, střepinami dělostřelecké a letecké munice i vlivem povětrnostních podmínek. V době přípravy střelby, při střelbě a v době přípravy na odjezd je obsluha nekrytá a pohybuje se kolem zadní části vozidla. Nabíjení provádí obsluha ručně, téměř jako v dobách CaK kanonýra Jabůrka. Z hlediska ochrany je na tom hůře, než obsluhy tažených děl v době první a druhé světové války, případně v časech bývalé ČSLA. Tehdejší děla měla aspoň čelní pancéřové štíty a byla nižší, než Caesar, takže skýtala menší cíl. S určitým nadhledem jsme nemuseli vyprodávat v devadesátých letech sovětská tažená děla, obsluhu bychom posadili do pancéřovaných Tater 815, doplnili elektroniku a výsledek by byl téměř srovnatelný s typem Caesar, za nesrovnatelné peníze. A ještě bychom využili ohromné zásoby munice, aniž by musel podezřele vybuchnout nějaký sklad. Na rozdíl od typů DANA/ZUZANA a Archer má Caesar výrazně omezenou možnost přímé střelby. Je to dáno kombinací výšky náměrových čepů a ručního nabíjení, kdy granátník a nábojkář stojí na zemi za a pod dělem. V boji bez front může být přímá střelba zásadním faktorem přežití obsluhy na současném evropském bojišti s vysoce mechanizovanými, ale nepočetnými armádami. Nájezd nepřátelské techniky, nebo pěší útok na pozici baterie je značně pravděpodobný. V případě nájezdu obrněné techniky se dělostřelectvo brání přímou střelbou soustředěnou na jeden cíl a po salvě překládanou na další. U baterie Caesarů je něco takového prakticky nemožné. Vezené dělo Caesar je minimálně o třídu horší z hlediska spektra taktického použití, bezpečnosti obsluhy a ochrany na bojišti ve srovnání s typy DANA/ZUZANA a Archer. Na druhé straně ovšem není Caesar ani lehký a rozhodně se nehodí pro nějaké lehké a aeromobilní jednotky. Podvozek sice bude dodávat české konsorcium CSG, stejně jako v případě obrněného transportéru TITUS kategorie MRAP, ale obecně lze předpokládat, že český podíl bude menší, než v případě modernizovaného domácího typu DANA, případně slovenského ZUZANA i zahraničního typu Archer na podvozku Tatra. Caesar je nejen takticky horší, než uvedené konkurenční typy, ale podíl českého průmyslu je pravděpodobně nižší. Caesar je možná levnější, než Archer. Nicméně už před sto lety říkal automobilový král Ford, že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci, čímž myslel i kvalitu. Kvalita něco stojí, samozřejmě kvalita nepředražená, protože, u armády především šetří životy. A zase jsme u otázky, zda technika, nebo maso. Na místě je zásadní otázka odbornosti a zodpovědnosti osob, které Caesar vybraly.
Kdo rozhoduje o vyzbrojování armády a našich penězích
Pánové Babiš a Metnar jsou nevojáci. Premiér získal v předlistopadovém období protekční takzvanou modrou knížku a mohl se věnovat neméně protekční a výnosné práci v zahraničí. Uvědomělý ministr se učil v pohotovostním pluku VB mydlit pendrekem nepřátele vedoucí úlohy dělnické třídy, komunistické pravdy a nerozborné lásky k Sovětskému svazu. To vše po boku současného poslance Ondráčka za KSČM. Na rozdíl od Ondráčka to u něj není vnímáno jako kádrové mínus a kupodivu mu to nevyčítá ani takzvaná opozice. Premiér si nově pořídil vojenského poradce, čerstvého podplukovníka Petra Matouše, kterému je odhadem zhruba 35 let. Ten ještě v roce 2010 studoval v praporčické hodnosti na akademii v Brně. Po vyřazení zaznamenal raketový postup, pět důstojnických hodností za deset let. Uvedeného roku se vyjádřil, že ho těší především jeho silné ruce, které mu umožnily, v rámci společného cvičení s francouzskou armádou, zvítězit v lezení po liánách. Jinak se účastnil na prohrané válce v Afghánistánu a chodil po zahraničních kurzech. Patrně má především dobrou fyzičku, vztah k francouzské armádě a pravděpodobně dobré známé. A to má být poradce premiéra. Která lobby ho tam asi prosadila? Lze předpokládat, že patří do nové skupiny klasických žoldáků, kteří v naší armádě nahrazují všestranné a vlastenecké vojáky. V současnosti se preferuje především fyzický výkon, znalost angličtiny a slouhovsky podřízený vztah k současným zahraničním spojencům. Technika a technologie pravděpodobně (?) nebudou poradcovou silnou stránkou. Každopádně může, evidentně sportovně laděnému premiérovi radit, jak se má před volbami zviditelnit coby Tarzan, lezením po liánách v korunách stromů.
Nemířím osobně na podplukovníka Matouše, ani nemohu, protože ho neznám osobně. Nicméně již v době generála Pavla, jako náčelníka Generálního štábu se ve vedení naší armády začal evidentně prosazovat trend preference vojáků, které jsme kdysi nazývali „silnej a blbej.“ Většinou to byli zároveň nadšení straníci, zalykající se veřejně láskou k SSSR. Na víc obvykle nestačili. Někteří v armádě vydrželi dodnes a zalykají se láskou k Německu, případně USA, nebo naopak, někteří i k Francii. Vtip je v tom, že lidské svaly jsou v dnešní armádě relativní záležitostí. Ne, že by nebyly důležité, ale metr vysoký šimpanz bez problémů přepere kteréhokoli parašutistu o robotovi ani nemluvě. V Iráku a Afghánistánu nakonec zvítězili vychrtlí otrhanci pohánění na rozdíl od žoldáků vírou a vlastenectvím. Bůh stvořil člověka silného a slabého, Samuel Colt je učinil rovnými. V české armádě se však na mozky zapomíná, přestože svět patří chytrým. Silní poslouží jako kanónenfutr a ti chytří jim budou stavět pomníky a užívat si vítězství. Za peníze spoluobčanů. Při pohledu na mnohé kádry naší armády se nelze zbavit dojmu, že Hašek by měl námět na další díl dobrého vojáka Švejka, tentokrát po sto letech ve vítězných misích NATO a EU, ani Švandrlíkův Kefalín by z tohoto hlediska nebyl marný.
Kdo radí ministru Metnarovi, bůh suď, poslední odborníci na ministerstvu sotva, přičemž čekat můžeme cokoli. Nedávno se s premiérem vyjadřovali téměř rozumně na konferenci a poté chtějí nakoupit děla Caesar, vhodná pro africké armády. Buď sami nevědí, co vykládají, nebo je jim to jedno a nebojí se ničeho. Každopádně v naší zemi chybí nezávislý Národní úřad pro vyzbrojování, který je běžný ve většině států EU i v jiných civilizovaných a svobodných zemích. Takový úřad obvykle podporuje především vlastní zbrojařský průmysl. Jde o to, zda pro premiéra Babiše znamenají slova národní a vlastní jen USA s Allbrightovou, nebo rovněž německou EU s Merkelovou, případně i Francii s Macronkem. Jedné líbal v pokleku ruku, druhé?? Možná nic, vždyť je to jen služka té baby z USA, stejně jako ten komik. Každopádně nezávislý, tedy nezkorumpovaný úřad chybí, možná záměrně, a nahrazuje ho pracoviště, podřízené ministrovi obrany. Když se podíváme na toto pracoviště z hlediska kvality servisu letounů Airbus, nákupu vrtulníků UH-1Y a AH-1Z, dlouhodobého, naštěstí neúspěšného, předražených systémů PVO RBS 70, prosazování předražených bojových vozidel pěchoty Puma, neustálé snahy vnutit nám německé tanky a v současnosti nákupu děl Caesar, měly by se konečně rozhýbat orgány činné v trestním řízení. Za takové nákupy a nezodpovědné rozhazování peněz by měl nést někdo, spíše někteří nepromlčitelnou trestní zodpovědnost. Proč u nás chybí nezávislý úřad pro vyzbrojování, který po krátké době existence zrušil ministr Stropnický, tehdy pravá ruka premiéra Babiše je stále jasnější. Ostatně, ministři obrany Stropnický, Šlechtová a Metnar jsou ilustrativní ukázkou odbornosti Babišovy vlády za tichého souhlasu takzvané opozice i voličů ANO.
Je opravdu udivující, že tento, slušně řečeno, nepořádek ve vyzbrojování armády, nechává české politiky v klidu. Mají evidentně důležitější starosti a zabývají se ricinovými komediemi a podobnými blbostmi na odvádění pozornosti voličů od důležitých problémů. Zároveň tím přihrávají Babišovi. A ještě se tváří, že bojují za zájmy občanů. Možná proto, aby rukou společnou, vláda i opozice zakryli nejen miliardový šlendrián ve vyzbrojování, a to samozřejmě na dluh, který budeme platit i s úroky. U socialistů se není čemu divit, radují se potichu z výsledku nákupů „levných a kvalitních“ roušek i z miliardového tunelu do ČSA/Smart Wings, který údajně domluvil socialista Tvrdík, kdysi „veleúspěšný“ ředitel právě těch zkrachovalých aerolinek. Komunisti, přesněji jejich vedení, už zcela propadli euromarxismu a podlézání Babišovi a byrokratům v Bruselu. Občasné pokřikování kolem Ruska je jen komedie. Ale co naše opozice? Proč se neozve a nepodpoří české zbrojaře a zájmy naší armády z hlediska kvality výzbroje? Nebo je to opozice, takzvaně jen na oko a pouze jako součást komedie pro občany? Někteří politici jen omílají jako zaseklý gramofon, že máme dávat víc na zbrojení, a to v době katastrofální krize, na dluh a pro zisky cizákům. Co dělá branný výbor sněmovny, že mlčí? Pravda, Stalin kdysi říkal, že každý má svoji cenu.
Co naše slavná nová rada pro rozhlasové a televizní vysílání? Povyku kolem ní bylo více, než dost. Opět jen velká komedie. Nebude se konat žádná kritika německé kolonizace pod vlajkou EU, všemožných tunelů, vyhazování peněz na koloniální války a nevhodnou výzbroj, omezení válečné propagandy jako přípravy na válku v Evropě, a podivného urychleného vyzbrojování na dluh. Noví radní byli zvoleni po delší, dobře připravené, mediální komedii v jejich prospěch a v zájmu Babiše. Dostali se do rady pouze proto, aby omezili kritiku Babiše a jeho kamarádů v ČT. Nanejvýš se budou předvádět nějaké nedůležité komedie, aby ČT vypadala trochu jinak. Bude se žvanit, žvanit, žvanit, ale základní mediální politika ČT se nezmění, určitě ne k lepšímu pro českého občana a jeho zájem na svobodném, důstojném a bezpečném životě. Vláda Andreje Babiše se ohání zodpovědností, především finanční, ale z hlediska nákupů výzbroje pro naši armádu je to místy v rozporu se skutečností. A budeme to platit všichni i s úroky, jakoby nebylo dost jiných výdajů, například dovozu potravin, léků a brutálního zdražení elektřiny ve stínu koronaviru, pravděpodobně největšího jednorázového od roku 1990. O tom naše vláda i opozice společně mlčí, stejně jako ČT.
Martin Koller – Vzpomínky na „samet“ v zeleném
Krátce před velkými komediálními vystoupeními euromarxistů nemohu odolat vzpomínkám. Zároveň slibuji, že v příštím článku vysvětlím slovo euromarxismus. V období takzvané sametové revoluce jsem pracoval na ÚVISu (Ústřední vědecko-informační středisko) ČSLA (Československá lidová armáda). Bylo to informační pracoviště ministerstva obrany, které vyhodnocovalo z hlediska trendů převážně legální informace z především z oborů vojenství a technologií. Připravovaly se tam informace pro ministra a vrcholové pracovníky resortu. Něco podobného, jako byl Prognostický ústav. Pokud mohu posuzovat, informační zajištění ÚVISu studijními materiály bylo lepší, než má současná AČR. Pracovníci měli každopádně lepší přehled o politické a vojenské situaci v zahraničí, než naprostá většina občanů ČSFR, včetně členů a nomenklaturních kádrů vládnoucí KSČ. Téměř všichni odborní odborníci na výše uvedeném pracovišti měli, nějaké politické „škraloupy,“ počínaje vyloučení z KSČ a dalšími hříchy za rok 1968, příbuzné v zahraničí, případně nějaký problém z práce v rozvědce. Přesto si je armáda ponechala pro jejich odborné kvality a náčelník střediska, plukovník Žáček raději obětoval generálskou hodnost při jejich obraně před kádrováckými politruky. Profesně to byla úžasná parta a škola.
Takováto sestava samozřejmě dovedla poměrně přesně vyhodnotit i politický vývoj, stejně jako pracovníci prognostického ústavu, bez ohledu na fakt, že jsme měli zakázáno vyhodnocovat informace z SSSR, samozřejmě včetně nepublikovaných a cenzurovaných. Jenže ty k nám dorazily oklikou z USA, SRN, Velké Británie, Francie a Rakouska, odkud pocházely naše hlavní informační zdroje. V Prognostickém ústavu byla situace podobná. Takže, pokud někdo v současnosti kritizuje pracovníky tehdejšího „prognosťáku,“ neví, o čem blábolí. V celé republice nebyli informovanější odborníci. Ti, kteří se dali následně na politiku, vycházeli z globálně uznávaných trendů. To, že se trendy následně změnily, a především, těmito vlastními trendy neřídili v praxi naši noví západní bratři a německá euromarxistická EU je zcela popírá, je věc druhá. Výsledky jsou vidět a ještě budou. Naopak, rozvědka se tehdy moc nepředvedla. Jejich informace jsme občas dostali k posouzení a připomínaly produkci současné BIS, která vyrábí horší ideologické slinty, než kdysi Ústav marxismu leninismu. Rozvědka nás taky nenáviděla víc, než třídního nepřítele a po listopadu 1989 se postarala o postupnou likvidaci ÚVISu. V té době se už rozvědka stávala turistickou kanceláří pro synky a dcerky komunistických nomenklaturních kádrů, stejně jako v SSSR, a těm šlo především o vlastní životní úroveň. Na nějaké politické přesvědčení a věrnost vlasti kašlali. Podobné to bylo i v diplomatickém sboru, přičemž tento trend pokračuje do současnosti. Proto říkám a opakuji, že nemáme ministerstvo zahraničních věcí, ale zahraničních zájmů, řízené slouhy cizáků a rozvědku, která je pro svoje pracovníky a spolupracovníky nebezpečná, protože je jen filiálkou zahraničních tajných služeb. Ty nemusí mít a většinou nemají zájmy shodné se zájmy našeho státu a národa. Cizáci naše lidi klidně obětují. Kam to dotáhla za 25 let a víc vojenská rozvědka, jsme viděli na ostudné aféře kolem jejího ředitele Páleníka, premiéra Nečase a jeho asistentky, která s ním údajně dřela jako kůň. Můžeme opravdu klidně spát. Na „naše“ tajné služby a diplomaty se můžeme spolehnout.
Sametová revoluce v souvislostech
Je třeba zdůraznit, že mocenský převrat, či předání moci na přelomu let 1989 a 1990 nevznikl sám od sebe a nejednalo se o nějakou náhodnou akci študáků. Rovněž se nejednalo o hrdinský boj Václava Havla a několika disidentů v neutuchající občanské válce, podporovaný miliony hrdinných antikomunistických odbojářů. Disidenty v podstatě nikdo neznal, nemluvě o faktu, že mnozí byli agenti StB a reklamu jim udělali především politruci z Rudého práva, kteří je napadli pitomými články. Z hlediska celé dostupné světové historie je třeba zdůraznit, že jednak se nic důležitého neděje samo o sobě, jednak s několika tisícovkami mládežníků by si tehdejší VB (Veřejná bezpečnost) a její pohotovostní pluky, kterými prošli pánové Ondráček i Metnar, lehce poradila. Disidenty StB běžně strkala v krizových situacích do kriminálu, nejvyšší špičky školila na utajeném pracovišti v protialkoholní léčebně (jeden už zemřel, druhý oblbuje s podporou Seznamu jako kněz z kazatelny, ačkoli byl zaručeně komunistický kádrovák, zatímco knězem není). To vše bez ohledu na fakt, že v předlistopadovém období jsme měli v celé ČSFR 23 000 zaměstnanců ministerstva vnitra a výrazně nižšíšší kriminalitu, než v současnosti, kdy vnitro disponuje více, než 40 000 zaměstnanci jen v ČR. Když se podíváme na demokratické ministry vnitra, nemůžeme se divit. Obdobné je to i v jiných resortech. Až na několik výjimek, samý nezištný a morálně pevný a vlastenecký odborník.
Vše je třeba vidět v souvislostech. Tehdejší ČSFR byla ideologicky i hospodářsky závislá na tehdejším SSSR. Některé zasloužilé kádry si bez povolení z Kremlu pomalu nezašly ani na záchod. Přitom v Kremlu spělo vše již za vlády Brežněva k ekonomické katastrofě. Stranické vedení prostatických dědků, ověšených kilogramy metálů, jak někteří úředníci z našeho ministerstva obrany, bylo myšlenkově zhruba o generaci opožděné za světovým vývojem a mělo děs z technologických revolucí. Vládly tam duševně průměrné, či omezené, vzájemně se podporující rodiny nomenklaturních kádrů, stejně jako v současné německé euromarxistické EU. Rozvrat nastal po smrti Andropova, kterého těžce zranila dcera jednoho generála, jehož poslal pro zlodějiny do kriminálu. Již v té době existovali v SSSR soudruzi, kteří měli nakradené majetky v přepočtu v miliardách dolarů, vesměs ve zlatě, platině a diamantech. Svůj majetek potřebovali legalizovat a chtěli užívat, což nebylo možné v oficiálně beztřídním státu dělníků a rolníků, kde nevalný byt a auto byly obrovským privilegiem. Letos jsem viděl dva paneláky, kde bydlel v Jekatěrinburgu soudruh Jelcin jako vysoký partajní funkcionář. Ve Francii bydlí v takových migranti z Afriky. Otázkou je, zda nový nejvyšší partajní tajemník Gorbačov byl agent cizí rozvědky již před nástupem k moci, nebo se jím stal až v průběhu výkonu funkce. Tvrzením, že byl naivní, je totéž, jako se říkalo, že by byl blbý. Jenže blbec by tak nevyrostl, jako on. Každopádně se za ním z doby vrcholového partajničení v Stavropolském kraji táhnou i nějaké mrtvoly a manželka Raisa měla svým životním stylem a kontakty ke komunismu víc, než daleko. Nepochybně byl vydíratelný a měl podporu zlodějů. Taky vám to něco připomíná?
Z uvedeného a dalšího známého vývoje vyplývá, že kdyby nedošlo k řízené likvidaci SSSR, žádná sametová revoluce by se nekonala. Hlavní zásluhu má tudíž Gorbačov a jeho parta, kteří paralyzovali komunistické strany okolních zemí, s výjimkou Číny. V rámci resortu obrany, stejně jako v celé republice se již několik let před listopadem 1989 povinně jásalo nad geniálním demokratem Míšou Gorbym a jeho perestrojkou. To, že se v SSSR nic neperestrojilo, ale především kradlo, přičemžhlavními zloději byli, stejně jako na Ukrajině komsomolské nomenklaturní kádry, je věc druhá. Díky našim politikům jsme se naštěstí neperestrojili podle Míšových not, takže jsme se z velké části vyhnuli katastrofálnímu propadu ekonomiky a ztrátě prakticky všech úspor v rozsahu, které postihly občany Ruska po rozpadu SSSR. Odborníci se shodují na tom, že Gorbačov a jeho následník Jelcin způsobili spolu s americkými poradci, zlodějskými oligarchy a dalšími vesměs progresivními komsomolci škody, které převyšovaly škody vzniklé za druhé světové války. Nelze se divit, že Rusové nedůvěřují cizákům a mnohdy ani komunistům a podporují vlasteneckého Putina.
Rovněž na ÚVISu nás zdatně oblbovali perestrojkou v rámci klanění se sovětskému vzoru. Nicméně tamní odborníci byli, na rozdíl od stranických a svazáckých aktivistů, dost skeptičtí. Už v roce 1989 říkali, že dojde k destabilizaci a rozkradení státu. V celé zemi se především aktivně řečnilo, plánovalo, ale v praxi moc neudělalo, abychom se v rámci takzvaného komunismu, tedy reálně socialismu, perestrojili na kapitalisty žijící ve vysněném nekonečném blahobytu. Pravděpodobně nejdále myslel Štrougal, ale kolem sebe měl samé brzdaře. A byl zde další problém. Bez ohledu impotentní propagandu mediálních politruků si většina občanů neuvědomovala, jaké jsou v kapitalistických zemích rozdíly v životní úrovni, nezaměstnanost a stávky, které nemohou zakrýt banány, ani levnější auta pro skoro všechny. Problém byl v tupé podřízenosti nomenklaturních kádrů rozpadajícímu se SSSR. Inteligentních politiků bylo málo, nejvíce vyčnívali Štrougal a nepříliš oblíbený Husák. Toho Češi moc nebrali, protože byl považován za slovenského nacionalistu, který zvýhodňuje Slováky. Ovšem názory znalých pamětníků na něj se dost liší a někteří s uvedeným názorem nesouhlasí. Bez ohledu na rostoucí ekonomické problémy, zpomalování růstu a pokles exportu a zisků z něj, fungoval stát setrvačností déle, nicméně stále pomaleji.
Pupkatí svazáci 40 plus, vedení předsedou ÚV SSM a dnes údajným antikomunistou Vasilem Mohoritou, si užívali koryt se soudružkami sekretářkami, plácali po zadku svazačky, zapáleně kritizovali hnusné sionisty, kteří se chtějí odstěhovat z SSSR do Izraele, ohrožují pokrokové arabské režimy a ubližují mírumilovným palestinským teroristům vedeným soudruhem Arafatem. K tomu napadali v médiích americké imperialisty a oslavovali s multikulturním nadšením černo-rudou teroristku Angelu Davisovou, jejíž účes evidentně inspiruje poslance Feriho, současnou mediální tvář a duševní oporu TOP 09. Zároveň, někteří z nich jezdili studovat na prohnilý západ za peníze pracujícího lidu, jako pozdější ministr Dlouhý. Nicméně pokud se někdo podívá na práce Oskara Krejčího, zveřejněné po listopadu 1989, uvidí klesající podporu vládnoucím elitám ze strany obyvatel. Systém byl nepochybně ekonomicky těžkopádný a potřeboval změny. Jenže ty byly možné pouze v případě odstranění většiny nomenklaturních kádrů, které se pevně držely koryt a vytvořily vzájemně se podporující síť moci a peněz, včetně silových resortů. V armádě panoval vtip na téma MUDR a MUKL, tedy muž určený k dalšímu růstu a muž určený k likvidaci. Rozdělení společnosti bylo nepřehlédnutelné, přičemž mnohdy nebylo dáno schopnostmi a kvalitou práce. Věřící a zodpovědní komunisté tvořili menšinu mezi bezcharakterními korytáři. Síť nomenklaturních kádrů se nepodařilo odstranit a nepodařilo se to dodnes, kdy jsou mnozí z nich úspěšnými antikomunisty a euromarxisty. Lidé si zároveň rychle zvykli na levné bydlení, levnou hromadnou dopravu, bezplatné zdravotnictví a školství, jistou práci a mnozí si dokázali úspěšně přivydělat cestou takzvaných melouchů a malého přikrádání. Nedokázali si představit, že by se to mohlo změnit. Kvetla korupce v malém a v oficiálním nedostatku se dalo téměř vše sehnat. Pitomá propaganda moc nezabírala, protože kopírovala sovětský vzor a dělali ji omezenci, takže si mnozí občané vysnili, jak to už bývá, že tráva u západních sousedů je zelenější a melouny větší. Svoboda projevu byla omezená, nicméně nikoli myšlení a cenzuru máme pomalu zpět bez ohledu na oficiální svobodu a lidská práva. Ta nikoho nezajímala, a stejně jako dnes by je téměř nikdo nedokázal ani vyjmenovat. Kdo z vás, vážení čtenáři a halasní kritici?
Je nepochybné, místy prokázané, že na území ČSFR působily cizí tajné služby a část vrcholových disidentů byla placena ze zahraničí. K tomu je třeba připočítat vydatnou ideologickou propagandu pomocí rozhlasu a ilegálních tiskovin, a rovněž různá cílená embarga poškozující ekonomiku ČSFR. Dále je třeba připomenout naprosto stupidní ideologický boj nomenklatury proti modernímu oblečení, účesům a hudbě, čímž popouzela především mladší generaci a vytvořila gangy veksláků, s nimiž nakonec beze studu sama spolupracovala. Proto je logické, že převrat nevznikl sám od sebe na základě nějakého průvodu studentů, vedených navíc svazáckými organizátory, čímž se chlubí právě morálně pevný soudruh Mohorita.
Armáda a takzvaný samet
Je třeba dát do značné míry za pravdu exprezidentu Klausovi, který vzpomíná na svoji politickou činnost po 17. listopadu 1989. V rámci vrcholové stranické nomenklatury panoval bez podpory z Moskvy zmatek a rozvrat. Systém se již zhroutil v tehdejší NDR (Německá demokratická republika) a v Polsku, což se odrazilo i v náladách obyvatel ČSFR. Střední kádry a řadoví členové KSČ byli bezradní, většinou i zastrašení a v naprosté většině zcela neakční. Situace v resortu obrany byla obdobná a obraz popisovaný generálem Zachariášem, velitelem západního vojenského okruhu je dosti realistický. Nikdo nevěděl, co má dělat, protože politické vedení státu selhalo. Ministr obrany Václavík byl pro tvrdý postup, ale partajní nomenklatura dostala zákaz od Gorbačova.
Schopnost nasazení vojáků základní služby, civilistů oblečených na dva, případně rok do uniformy, a to proti vlastním občanům byla nejistá. Z tohoto hlediska chyběla vojenská policie, či polní četnictvo, které by potlačilo případné vzpoury. I děti vojáků z povolání byly mezi studenty. Opět to byl výsledek dlouhodobé ideologické pitomosti politruků, kteří se oháněli chimérou uvědomělé vojenské kázně socialistického obránce vlasti. Proti útoku zahraničního nepřítele to snad fungovat mohlo, ale v případě nasazení vojáků proti vlastním občanům, sotva. Nelze vyloučit, že by výsledkem byla občanské válka za účasti armády, VB, Lidových milicí a kontingentu sovětské armády. Téměř každý s každým. Něco jako nedávno v Sýrii. Kdo by byl vítězem a osvoboditelem?
Z uvedeného důvody byla zamítnuta iniciativa jak generála a ministra Václavíka, tak plukovníka Zbytka. Ten na rozdíl od mnohých jiných nepřevrátil kabát, což ho ctí. Zato si později pořídil euromarxistickou partu BOS, ovládanou bývalými politiky a pevně usazenou mezi půlkami současného premiéra nového spasitele a nástupce prvního euromarxistického spasitele Havla, dodaného z USA. Lidové milice se bez řádného velení a logistického zajištění doslova rozsypaly, přičemž stihly zlikvidovat seznamy svých příslušníků. Nasadit je proti studentům, kteří pocházeli většinou ze stranických rodin, včetně milicionářských, nebyl dobrý nápad. Stát nebyl zdaleka tak efektivně totalitně organizovaný, jak si dnes mnozí představují a jak bájí euromarxistická propaganda, hrající si na antikomunistickou. Vše nakonec zůstalo na VB (veřejná bezpečnost-oficiální označení uniformované policie) a jejích pohotovostních plucích. Přitom velení VB bylo ve stejném rozkladu jako politická reprezentace a každý se bál vydat rozkaz. Akce Zásah neprošla a údajná připravenost dělníků, rolníků a pracující inteligence ubránit socialismus se ukázala chimérou. Pracujícím za několik desítek let jaksi došlo, že v zemi nevládne dělnická třída, ale stranická nomenklatura KSČ, ČS strany lidové, ČS strany socialistické, Strany slovenskej obrody a Strany slobody. Ministr vnitra Obzina nařídil, že ve svazcích agentů StB nesměli být evidováni kromě známých agentů zahraničních KGB, GRU, Stasi a polské rozvědky rovněž vedoucí funkcionáři výše uvedených politických stran, soudci, prokurátoři a také kádrováci, jako například soudruh Tomáš Halík. Hlavními likvidátory socialismu nebyli disidenti a studenti, ale socialistická nomenklatura. To správně poznal už Stalin a stálo ho to život.
Ve srovnání se současnými elitami byly československé nomenklaturní kádry úplní chudáci, nicméně i tak jejich privilegia a místy i odborná neschopnost, místy i arogance, především mladších soudruhů, popouzely většinu občanů. Ještě před listopadem 1989 se k nám dostal utajovaný dokument. V něm bylo uvedeno, že pouze menšina vedoucích stranických kádrů je schopna porozumět směrnicím z ÚVKSČ a realizovat je, další část je schopna jim porozumět, ale není schopna je realizovat a značná část není schopna jim ani porozumět. Většině občanů v listopadu 1989 nešlo o restauraci kapitalismu, ale jakýsi modernizovaný socialismus, který by udržel všemožné jistoty a výhody, ale zvýšil životní úroveň. Jenže žádný kočkopes neexistuje. Mnozí si později mysleli, že jim to přinese německá EU. Stejná chiméra jako uvědomělá vojenská kázeň. Ideologicky řízené státy nikdy neuspěly.
Když jsem se náhodou připletl 17. listopadu večer do demonstrace, stačil jsem rychleji vytáhnout služební průkaz a zmizet, než jsem nějakou chytil takzvaným dubčekem, jak se od roku 1969 říkalo dlouhým obuškům. Druhý den jsem vyvolal na ÚVISu zděšení svazácké a stranické organizace svým popisem událostí. Nikdo nevěděl, co má dělat. V rámci VKr (vojenská kontrarozvědka) byla situace podobná. Všichni čekali na rozkazy a plnili je. Konec konců, tak to má u armády být. Jen několik nadšenců se pokoušelo o fanatické akce. Jeden z vyšších funkcionářů mne dokonce tlačil do akce v civilu pro StB. To jsem odmítl, nehodlal jsem mimo armádu a dělat nějakého dalšího studenta Šmída (agent StB Zifčák). Další práci pro VKr jsem odmítl, což mi někteří neodpustili dodnes. Někteří soudruzi se zcela vážně začali připravovat k založení ilegální odbojové stranické organizace. Jaksi nepochopili, že komunistickou stranu už potopilo bez ohledu na členskou základnu vlastní vedení tupě závislé na cizím sovětském zájmu a vlastních korytech a akčně zcela impotentní. Nedávno jsem je objevil v ODS jako živý doklad pravdivosti dávného výroku prezidenta Zemana. Ten konstatoval, že chytří komunisti šli s Klausem a ti blbí zůstali na něho. Při pohledu na současnou ČSSD komentáře netřeba. Havla podpořili při volbě prezidenta právě komunisté a celý další vývoj nastartoval premiér komunistický soudruh premiér Čalfa. Po třiceti letech nelze přehlédnout obdobné ideologické a ekonomické vztahy a akční impotenci současných českých elit ve vztahu ke koloniální euromarxistické německé EU, obzvláště z hlediska obecného rozvratu společnosti, nastupující krize, ohrožení afroislámskou invazí a jadernou válkou. Hodnocení následujícího vývoje lze označit za téma vhodné na jiný článek.
Martin Koller – Německá evropská armáda – ani náhodou
Stačí se podívat na poměr sil států EU a Ruska, případně přihlédnout k ekonomickým a vojenským možnostem USA a dalších mimoevropských zemí NATO situace je jasná. Rusko lze sotva obvinit z agresivity a touhy po válce proti zemím střední a západní Evropy. Stát, který se připravuje k agresi, především navyšuje vojenský rozpočet. Proto je evropská armáda, kterou prosazuje ve svém zájmu především Německou globálně- bezpečnostního hlediska zbytečná a z ekonomického se jedná o další vyhazování peněz a vytváření dalších skvěle placených koryt pro úřednické povaleče, částečně v uniformách. Je určena k agresi, nikoli k obraně.
Naši republiku tento projekt přímo ohrožuje, protože posiluje centralizaci Evropy ve prospěch Německa, jeho euromarxistů (moderních trockistů), hospodářské kolonizace zemí střední Evropy především Německem, islamizace a afrikanizace Evropy, likvidace státu, rodiny a funkčního školství, podpory zlodějského ekologismu, parazitů z politických neziskovek, sexuální úchylnosti a placeného povalečství a záškoláctví cestou zbabělých a zkorumpovaných byrokratů v Bruselu a jejich domácích poskoků v jednotlivých zemích EU.
Můžeme se opřít o čísla dokladující vojenskou situaci zemí EU, z nichž většina je rovněž členskými státy NATO, konkrétně Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie.
Souhrnný počet obyvatel EU je 374, 6 milionu, z toho 64 milionů obyvatel Velké Británie. Rusko má 146 milionů obyvatel. (USA mají 326 milionů obyvatel) Souhrn vojenských rozpočtů EU je v přepočtu 245 miliard dolarů, včetně 47,5 miliard Velké Británie. Tento rozpočet roste. Vojenský rozpočet Ruska na rok 2019 je v přepočtu 44 miliardy dolarů. Poměr je 5:1, přičemž vojenský rozpočet Ruska klesá už třetí rok. (vojenský rozpočet USA je 716 miliard dolarů, což je 15 ruských vojenských rozpočtů) EU disponuje souhrnně 1, 485 163 vojáky, z toho 140 570 britských. Stavy údajně nejsou naplněné. Rusko má 1,130 000 vojáků. Stavy údajně nejsou naplněné. Zde je třeba připomenout, že Rusko nemůže postavit zdaleka celou armádu na obranu proti útoku ze západu na frontě dlouhé zhruba 2000 km. Má také jižní a východní hranici. (USA disponují 1, 100 000 vojáků). EU disponuje 4748 tanky, z toho 286 britských. Rusko disponuje 3200 modernizovanými tanky a větším počtem nemodernizovaných zastaralých ve špatném technickém stavu, aspoň podle odborníků NATO. (USA disponují 9000 tanky) EU disponuje 24 000 BVP a OT, z toho 380 britskými, přičemž Británie má několik stovek průzkumných obrněných vozidel na bázi BVP a OT. Rusko disponuje zhruba 52 000 BVP a OT (z toho 800 moderními (700 BMP-3 a malým počtem T-15, zbytek jsou zastaralé BMP-1, BMP-2 část z nich modernizovaná, BTR-70, BTR-80) a 2000 průzkumnými obrněnými vozidly, z velké části zastaralými BRDM-2. (USA disponují 17 000 BVP především staršími M2, částečně modernizovanými a OT Stryker a zastaralými M113) EU disponuje 4800 hlavňovými a 820 raketometnými dělostřeleckými systémy. Rusko disponuje 40 000 hlavňovými (většinou taženými) a 7500 raketometnými dělostřeleckými systémy. (USA disponují 5100 hlavňovými a 1100 raketometnými dělostřeleckými systémy) EU disponuje 1500 bojovými letouny, 350 bitevními vrtulníky a 700 víceúčelovými a transportními vrtulníky. Rusko disponuje 900 bojovými letouny, 700 bitevními vrtulníky a 400 víceúčelovými a transportními vrtulníky. (USA disponují 2500 bojovými letouny, 800 bitevními vrtulníky a 2500 víceúčelovými a transportními vrtulníky) EU disponuje 700 transportními letouny. Rusko disponuje 700 transportními letouny. (USA disponují 1075 velkými a středními transportními letouny) EU disponuje 5 letadlovými loděmi, z toho 2 britskými. Rusko disponuje 1 letadlovou lodí. (USA disponují 11 letadlovými loděmi ve službě) EU disponuje 8 raketonosnými jadernými ponorkami, z toho jsou 4 britské. Rusko disponuje 13 raketonosnými jadernými ponorkami, z toho jsou 4 moderní. USA disponují 14 raketonosnými jadernými ponorkami. EU disponuje 14 stíhacími jadernými ponorkami, z toho je 8 britských, které mohou většinou odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. Rusko disponuje 18 jadernými stíhacími ponorkami, z toho 4 moderní, z nichž část může odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. (USA disponují 63 jadernými stíhacími ponorkami s možností odpalování řízených střel s plochou dráhou letu) EU disponuje 41 ponorkami s nejaderným pohonem, částečně se schopností odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. Rusko disponuje 17 ponorkami s nejaderným pohonem, částečně s možností odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. EU disponuje 20 torpédoborci. Rusko disponuje 13 torpédoborci. (USA disponují 22 křižníky a 72 torpédoborci) EU disponuje 144 fregatami a korvetami. Rusko disponuje 50 fregatami a korvetami. (USA disponují 25 korvetami) EU disponuje 515 jadernými hlavicemi, z toho 215 britskými. Rusko disponuje 7290 jadernými hlavicemi z toho 1790 na strategických nosičích. Zdroje z roku 2018 uvádějí, že Rusko disponuje 1444 připravenými jadernými hlavicemi, z toho 527 na strategických nosičích. (USA disponují 7000 jadernými hlavicemi, z toho 1930 na strategických nosičích) Zdroje z roku 2018 uvádějí, že USA disponuje 1250 připravenými hlavicemi, z toho 681 na strategických nosičích. Rusko disponuje 65 strategickými bombardéry. (USA disponují 158 strategickými bombardéry) Podvěšenou munici s jadernou hlavicí mohou nést rovněž různé typy bojových letounů EU, Ruska i USA.
Pokud by se měly k silám určeným proti Rusku ze strany EU připočítat úplné síly NATO, je třeba je doplnit ještě o islámské Turecko, islámskou Albánii, Kanadu a Norsko, kandidátskou zemi NATO islámskou Bosnu a samozřejmě Ukrajinu, což představuje další téměř milion vojáků a nemalé množství techniky, byť většinou starší.
Výše uvedené počty techniky mohou kolidovat s počty uvedenými v různých zdrojích. Různé státy uvádějí plné počty výzbroje, jiné nikoli, uvádějí i rozestavěné lodě, plánované počty výzbroje, nebo naopak tabulkové, které přesahují skutečný stav. Starší výzbroj je průběžně nahrazována novou, mnohdy v jiných počtech. USA mají kromě letectva samostatné letecké složky pozemních sil, námořnictva a národní gardy. V přehledu jsou proto uvedeny nejpravděpodobnější aktuální počty.
V první dvacítce států světa podle poměrně nejistého hodnocení takzvané vojenské síly jsou 1. USA, 2. Rusko, (3. Čína, 4. Japonsko, 5. Indie) 6. Francie, (7. Jižní Korea) 8. Itálie, 9. Británie, (10. Turecko) 17. Polsko, 18. Německo. Poměr sil je evidentní a prakticky vylučuje možnost úspěšnému útoku Ruska směrem na západ, dobytí a obsazení střední a západní Evropy. V případě jaderné války, která by k radosti amerických euromarxistů typu Sorose, Allbrightové a Clintonových, zbavila Evropu vzdorovitého civilizovaného obyvatelstva s návyky národní hrdosti a demokratické svobody, bude situace v souladu s likvidací bílé rasy ve střední a západní Evropě.
Rusko bude mít dost vlastních starostí likvidací následků (naštěstí má obrovské prostory a přírodní zdroje), než obsazovat jaderným spadem zasviněnou střední a západní Evropu se zničenou infrastrukturou, kde budou drancovat afroislámští migranti, kteří se povalí nekontrolovaně z Afriky a Turecka na sever. Bez odchodu z německé EU se hrozby německé evropské armády nezbavíme. Přitom nesmíme zapomínat, že tato armáda není konkurentem NATO. To by si němečtí slouhové euromarxismu nedovolili ani náhodou. Macronovy řeči o obraně EU proti Rusku, Číně a USA jsou jen pustou komedií, kdy omílá sorosovci nařízené fráze stejně, jako bláznivá Gréta.
EU německá armáda bude zároveň spolu s NATO nástrojem německého revanšismu a opakované snahy o zotročení středoevropských a východoevropských slovanských národů. Zároveň se vyřeší problém hospodářské krize, která je za dveřmi jako důsledek euromarxistické ekonomiky agrese, korupce, podpory povalečství, rasového multikulturalismu, nekontrolované hrabivosti, byrokratizace a privatizace států. Po válce už si na krizi nebude nikdo stěžovat. Stačí si připomenout, že druhou světovou válku vyvolaly stejné síly, kdy jejich reprezentantem byl socialista Hitler za podpory hnědých revolucionářů z SA a sudeťáků. A doplatili na to nejen všichni Němci, v jejich případě zaslouženě, protože tu bandu volili, ale celá Evropa. Americkým euromarxistům se vyplatí, aby za ně v Evropě bojovali Němci, stejně jako Češi. Rozdíl je v tom, že Němci budou kápové a Češi kanonenfutr. Stačí si připomenout, jak se zachovalo Španělsko podporované Německem k marockým vojákům, kteří tvořili velkou část fašistické armády generála Franka v občanské válce. Vyplatili je znehodnocenými penězi a poslali domů do Afriky. Stejně dopadnou naši vojáci bojující, za německý revanš a ukrajinský fašismus proti Rusku. Nepotřební slouhové, kteří už udělali svoji práci, dostanou obvykle od pánů kopanec do zadku. Hrdina euromarxismu a boje za islamizaci Balkánu, generál ve výslužbě a válečný štváč Hanba Pavel už prý má polštář v kalhotách.
Vyhledávání v archivu
Naši partneři
