Do seriálu o vizi zařazuji sérii tří dříve publikovaných článků, které se bezprostředně týkají vlivu vize na vývoj volebních preferencí a očekávaný výsledek voleb, mj. i toho, jak správně číst výsledky volebních modelů publikované renomovanými agenturami.

Včera jsem uveřejnil článek, který upozorňuje na určitá úskalí čtení výsledků volebních modelů, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5804-velke-volby-dopadnou-jinak-nez-dle-modelu-cvvm.html

V daném případě šlo o květnový model velkých voleb od agentury CVVM (kterou považuji za nejdůvěryhodnější). Článek měl velký ohlas. Hned v úvodu tohoto pokračování zdůrazňuji, že mně nešlo o to příslušnou agenturu znedůvěryhodnit, ale naopak. Ukázat na důležité aspekty toho, jak „dešifrovat“ její sdělení.

Agentury většinou zveřejňují model zpracovaný základě aktuálního průzkumu, přitom model, který říká, jak by dopadly volby, pokud by se konaly v době vyhodnocení průzkumu.

To je ovšem něco úplně jiného než to, o co má uživatel průzkumu zájem. Toho zajímavá mnohem více například následující otázka:

Jak by dopadly volby, pokud by se v důsledku určitých okolnosti konaly předčasně?

A pochopitelně ho zajímavá i navazující otázka, která ovšem jednak není tak aktuální a jednak v důsledku posunu časového horizontu je odpověď na ni zatížena ještě větší nejistotou:

Jak by dopadly volby, pokud se budou konat v řádném termínu?

Význam obou otázek z hlediska praktické politiky je zřejmý. Odpověď na ně ovšem není jednoduchá. Je nutné odhadnout jak termín předčasných voleb, tak i to, co se může do doby jejich konání (řádných i mimořádných) stát , přičemž v případě mimořádných voleb výsledek podstatně ovlivní i to, proč se tyto volby konají. Možná, že by stálo za to, aby se renomované agentury o takový model pokusily. A nejen pokusily (určitě si nějaké odhady tohoto typu dělají), ale také výsledky zveřejnily, i když to pro ně znamená určité riziko.

Výsledky své analýzy, kterou jsem uveřejnil včera, možná někoho překvapí. Připomínám:

Slíbil jsem, že se v dalším pokračování pokusím odpovědět na otázku, proč to vidím právě takto.

Budou předčasné velké volby?

V předcházejícím pokračování jsem uvedl několik faktorů, které budou ovlivňovat vývoj veřejného mínění. Více, než kdy dříve. Bude to i proces sestavování, schvalování, přežívání – či co se vše bude dít – vlády .

Zde je nutné upozornit na důležitý fenomén, který technici při používání modelů spojených s výpočtem prostřednictvím diferenciálních rovnic dobře znají. Na existenci zpětné vazby. Procesy, v nichž se vyskytuje zpětná vazba, jsou mimořádně citlivé na počáteční podmínky a vnější vlivy. V daném případě jde o to, že výsledek modelu (tj. to, jaké preference případných mimořádných voleb nám vyjdou), podstatně ovlivní to, zda se budou konat či nikoli.

Jakkoli si osobně předčasné volby přeji a považuji je za jediné čisté řešení současné situace, dle mých prognóz jsou tyto výsledky takové, že velká většina poslanců a váhově i politických subjektů se těchto předčasných voleb bude obávat jako čert kříže či snad ještě víc. Neboli jinak řešeno – předpokládané výsledky předčasných voleb působí na vědomí těch, kteří o nich mohou rozhodnout, negativně, tj. tak, aby se rozhodovali proti jejich konání .

Tato skutečnost patrně povede nejen k tomu, že pokud se budou předčasné volby konat, tak spíše v nějaké kritické situaci a později než v příštím roce. Současně to bude mít za následek v případě, že se bude rozhodovat až v řádných volbách, mimořádně napjatou situaci, a to právě v důsledku předešlého. Z tohoto důvodu je i odhad výsledků velkých voleb v případě, že to budou řádné volby, mimořádně obtížný. Ale doufám, že se k němu v dohledné době také dostanu.

Významná role podzimních voleb do Senátu a obcí

Výsledek velkých voleb (ať již řádných či mimořádných), ale i dalších událostí, velmi podstatným způsobem ovlivní letošní podzimní volby do Senátu a obcí. Z velké části budou mít jinou logiku než ty „přípravné“ (přípravné na volby do Sněmovny), které se konaly na podzim 2016 a které tehdy vystavily žlutou kartu tradičním politickým stranám (ty ji ovšem tehdy nevzaly na vědomí a podle toho dopadly).

Tentokrát, zejména v případě senátních voleb, to v případě ČSSD a KSČM bude reakce na výsledek „nápravných“ sjezdů (ve smyslu reakce na volební debakly a ohrožení samotného přežití těchto stran). Troufnu si říci, že senátní volby v říjnu 2018 budou skutečným referendem o legitimitě stávajících reprezentací těchto stran . Budou to volby delegitimizační, pokud jde o postoj veřejnosti k politickým reprezentacím většiny stran. To se může projevit například tím, že na Ostravsku bude triumfovat Paroubek, zatím co v ostatních krajích senátoři navrhovaní za ČSSD (patrně i KSČM) propadnou. To ovlivní jak další vývoj preferencí těchto stran, které bojují o přežití, tak i vývoj uvnitř těchto stran. To, že podzimní volby budu částečně referendem o legitimitě stávajících reprezentací ČSSD a KSČM se částečně, zejména ve větších městech, promítne i do obecních voleb.

V podobné situaci bude i ANO, ovšem v tomto případě nepůjde ani tak o dopady na vývoj uvnitř strany, jako o poselství veřejnosti vůči politice této strany.

Tímto jsem si připravil podmínky pro to, abych se konkrétně vyjádřil k tomu, proč jsem dal jednotlivým politickým subjektům pro případ předčasných voleb v květnu 2019 takové preference, jaké jsem dal. Doufám, že se k tomu dostanu v co nejbližší době.

Do seriálu o vizi zařazuji sérii tří dříve publikovaných článků, které se bezprostředně týkají vlivu vize na vývoj volebních preferencí a očekávaný výsledek voleb, mj. i toho, jak správně číst výsledky volebních modelů publikované renomovanými agenturami.

Do „velkých voleb“ je ještě hodně daleko. Nejméně rok, resp. květnový termín plus minus měsíc příštího roku. Nejdříve se budou konat volby do Senátu Parlamentu České republiky 5. a 6. října 2018 společně s volbami do zastupitelstev obcí. Tentokrát ovšem budou mít trochu jinou logiku, k čemuž se dostanu v dalším pokračování. I v případě, že se nepodaří Babišův pokus o sestavení vlády, začne příprava případných mimořádných voleb až po nich, a tudíž velké volby se nestihnout dřív než na přelomu jara a léta, i když tento termín není příliš pravděpodobný.

Agentury, které provádějí výzkumy veřejného mínění, proto mohou a dokonce musí tak trochu či spíše hodně čarovat. Pokud by uveřejňovaly naměřené preference, vystavovaly by se riziku, že se hodně „netrefí“ do výsledku. Navíc jsou naměřené preference jejich know-how, které se konkurenci neprozrazuje. Zveřejňují tudíž jen modely, viz třeba ten poslední CVVM z května (uveřejňuji tabulku, kde je porovnán s předcházejícími):

Viz: https://www.novinky.cz/domaci/474010-cssd-by-se-ve-volbach-delila-s-ods-o-druhe-misto-vyhralo-by-ano.html

Je to model toho, jak by volby dopadly, kdyby se konaly právě v čase zveřejnění výsledků (začátek června) na základě dat naměřených v květnu.

Problém agentur je, že:

1. Aktuálně naměřené výsledky, ale i parametry modelu, budou do voleb podstatně ovlivněny mnoha předvídatelnými i nepředvídatelnými událostmi. Například (uvádím jen ty faktory, které budou působit do doby nejbližšího termínu případných mimořádných voleb):

– Proces sestavování vlády.

– Výsledky podzimních voleb do Senátu a obcí.

– Reakce jednotlivých stran na výsledky těchto voleb.

– Pozice prezidenta z hlediska objektivních činitelů ovlivňujících výkon jeho funkce.

Vůči těmto faktorům je jakýkoli model příliš „slabý“. Neumožňuje dostatečně kvantifikovat jednotlivé vlivy.

2. Důležitou roli hraje empatie těch, kteří naměřené výsledky vyhodnocují a kteří aplikují příslušné modely, k vývoji veřejného vědomí a sebevědomí. Bez ní nepomůže ani ta nejlepší soustava modelů. Empatie vůči vývoji veřejného vědomí a sebevědomí je přitom podstatně závislá jak na invenci, tak i na dlouholetých aktivních zkušenost, významně pak i na schopnosti zaujmout pozici „nadhledu“, tj. nesnažit se promítnou do vyhodnocování vlastní přání. (K tomu poslednímu dlužno poznamenat, že tomu se snaží dobré agentury, mezi které CVVM patří, vyhnout a docela se jim to daří.)

Nicméně – a není to snaha zlehčovat práci třeba konkrétně CVVM, kterou sleduji nejraději – nelze brát zveřejněné výsledky tak vážně, protože v době voleb to vše bude úplně jinak, do voleb je daleko, a to ještě nevíme jak.

S tím, jak se budou volby – ať již řádné či mimořádné – blížit, se budou měnit i zveřejňované výsledky agentur. Zpětně tedy bude zajímavá celá retrospekce zveřejňovaných výsledků. Ta totiž nejlépe vypovídá o kvalitě agentur.

V návaznosti na předešlé si dovolím zveřejnit svůj model pro případ mimořádných voleb v květnu 2019, tedy pro nejbližší možný termín, se kterým lze licitovat i v předvolebních vyjednáváních. Tento pohled je totiž nejvýznamnější:

V dalším pokračování uvedu podrobnější zdůvodnění této prognózy. Je výrazně odlišná od toho, co zveřejnilo CVVM pro případ aktuálních voleb, takže uvidíme, kterým směrem se budou zveřejňované výsledky vyvíjet.

(Pokračování)

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Evropská unie měla o víkendu slávu při výročí Karla Marxe. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se nechal vidět v Trevíru při odhalování sochy a odmítl, aby byl myslitel spojován s průšvihy jeho následovníků ve dvacátém století. Analytik Martin Koller k tomu pro ParlamentníListy.cz sepsal zamyšlení, proč byly Marxovy oslavy v podání bruselských potentátů tak srdečné.

Odhalení pomníku Karla Marxe v Bruselu leckým zatřáslo, hlavně skalními pravičáky. Především takovými, kteří moc nepřemýšlejí a chytají se emotivně pouze symbolů po vzoru jednoduchých primitivů z pouští a pralesů, pro eurokomisaře a většinu europoslanců příkladných vzorů rozmanitosti. Nicméně při zvážení situace by námi všemi měl otřásat nanejvýš pohrdavý smích nad další komedií euromarxistů. Mutikulturalismus, inkluze, novičok, chemické útoky v Sýrii jako film v Hollywoodu, Marxova socha. Samé lži, podvody a komedie.

Přestože mám zkoušku z marxismu-leninismu stejně jako všichni vysokoškoláci (včetně mnoha současných českých a slovenských pravičáků, novinářů a generálů NATO) z předlistopadového období, poprvé jsem si včera přečetl Komunistický manifest. Mám ho spolu s Kapitálem stejného autora v knihovně vedle prací Keynese, Friedmana, Hayeka, Samuelsona, Gorbačova a dalších politiků a ekonomů. Chybí mi tam pouze Mein Kampf, který jsem opakovaně nedokázal přečíst pro zmatený a na mnoha místech nepravdivý obsah, takže byl odsunut, a samozřejmě zpěvník EU.

Odhalení pomníku Karla Marxe vůdčím sluhou nadnárodních finančních korporací je vrchol lži, podvodu, pokrytectví a drzosti eurokomisařů. Přirovnat bych to mohl pouze k Hitlerovi kladoucímu věnce k uctění památek holokaustu v Osvětimi nebo v Terezíně. Je komické, že právě evropští křesťané se tak rozpálili nad svým předním reprezentantem, kterého dlouhá léta nadšeně podporovali a obhajovali, když se projednávaly jeho opilství a finanční machinace v Lucembursku.

Musíme se zeptat, zda to svaté rozhořčení eurokřesťanů není jen komedie stejně jako ta socha v Bruselu? Měli by začít u svého papeže, který ostudně žvaní o sociální spravedlnosti a zrazuje křesťany muslimům. Po úspěšné afroislámské invazi, kterou křesťanské a socialistické vedení EU podporuje ze všech sil, nám všem budou jakási sociální spravedlnost a socha Marxe k ničemu. Ostatně největšími konzumenty sociální spravedlnosti jsou dlouhodobě právě migranti, a to afroislámští. V EU si nevydělají ani na to, co spotřebují ze státních rozpočtů. Ve Švédsku, kde se podle tamní socialistické vlády údajně výborně začleňují, především při znásilňování, nepracuje trvale 30 % muslimských mužů a 70 % muslimských žen.

Dohromady je to polovina tamních muslimů, přičemž je známo, že zahálka vede k lumpárně, natož zahálka placená. V jiných západoevropských zemích je to podobné. A to nerozebírám přínosnost práce, těch pracujících typu rožnění kebabu, vedení kaváren a různé pomocné práce, které by zvládli i Švédové, o obchodu s drogami nemluvě. Aby byli přínosnou skupinou obyvatel, museli by mít tamní muslimové v průměru minimálně o 50 % vyšší příjmy než průměrní bílí Švédové, kteří je svojí prací a sociálním systémem dotují. Muslimové ostatně nechají Marxe strhnout, protože socha je pro ně rouhání, i když je oblečená.

Marx versus Juncker

Mohli bychom si rovněž položit otázku, kdo je marxista a kdo euromarxista? Marxisté byli lidé, kteří prosazovali obecné dobro ve prospěch všech pracujících lidí. Ne vždy se jim dařilo a ne vždy to dělali správně, ale nikdy neposluhovali politické konkurenci a nadnárodním korporacím. Bojovali s přežitky feudalismu, kolonialismem a imperialismem. Euromarxisté prosazují zájmy majitelů nadnárodních korporací, kteří jen počítají peníze a podporují imperialismus a zotročování národů. Hned na počátku se musíme zeptat, co vlastně chtěl či kázal Marx? Byly to multikulturalismus, inkluze, vláda nadnárodních korporací, bezpráví pracujících na úrovni koloniálních otroků, rozbití rodiny, afroislámská invaze, pohrdání národy? Je EU odrazem učení Karla Marxe? Proč najednou Marxe oslavují kapitalisté a opěvují ho britské Financial Times? Není to jaksi perverzní z hlediska jeho názorů? Není to opět jen sprostá komedie, která má ohlupovat občanskou většinu a dělat z ní poslušnější otroky? Není to jen vnadidlo na nezkušenou mládež stejně jako Pirátská strana?

Především můžeme konstatovat, že učení Karla Marxe, jehož Kapitál je již řadu let na „úžasném Západě“ jednou z nejčtenějších knih, je odrazem reality evropské a americké společnosti 18. a 19. století. Vyšel v roce 1872. Do konce devatenáctého století ho posunul Marxův mladší spolupracovník a podnikatel Bedřich Engels. První světová válka a následující století vedly k obrovským společenským změnám, mimo jiné v důsledku snahy o realizaci Marxových myšlenek ruskými komunisty.

Mnohé jeho představy a teorie jsou v současnosti zastaralé, přičemž nelze přehlédnout, že Marx byl čistý teoretik bez praktických znalostí. Odvedl úžasný kus systematické poznávací a hodnoticí práce ve studovnách univerzit a archivech, ale sám se nemusel živit prací, byl vydržován jinými. Jeho manželka byla starší a zámožná. Proto mu chyběly znalosti i vztah k realitě života občanů různých kategorií. Tím výrazně připomínal současné eurokomisaře a europoslance, levicové i pravicové, včetně Junckera. Nicméně jeho příjmy nebyly zdaleka tak královské jako platy a všemožné další prebendy evropského panstva.

Hlavní chybou Marxe bylo schematické ostré rozdělení společnosti na dvě skupiny, a to buržoazii a proletariát, a zároveň přehlížení střední třídy a možnosti sociální mobility na základě vlastních schopností a píle. Ty nahradil byrokraticky prosazenou sociální mobilitou celé takzvané dělnické třídy bez ohledu na osobní zásluhy a práci oproti takzvané buržoazii neboli majitelům výrobních prostředků.

Marx byl především proti parazitování, takže by nepodpořil byrokraty v Bruselu a povaleče z neziskovek, počínaje Junckerem. Základní myšlenka, že hospodářská výroba tvoří základ politických a duchovních dějin každé epochy, je realistická. Bez hospodářských výsledků není možné vyčlenit vzdělanou a řídicí skupinu, která se nezabývá přímo vytvářením hodnot prací. Smysluplné je rovněž jeho mezinárodní sjednocení dělníků, z dnešního hlediska tvůrčích pracujících.

Marx před 150 lety již zmiňoval globalizaci pomocí technologií a dopravy. Předpovídal rovněž rozklad manželství a kritizoval svazky pro peníze, které vidíme stále častěji, ale nepodporoval sexuální zvrácenosti a pedofily. Správně uváděl, že proletariát, dělníci bez majetku a výrobních prostředků jsou rozptýlená a neorganizovaná masa, která nemůže klást odpor vykořisťování. Jako by znal postupný vývoj v EU, počínaje rozpadem rodiny a sobeckým individualismem. Euromarxistům především vyhovuje Marxův názor, že je třeba likvidovat národy a nacionalismus. O to se pokoušel už Lenin v Rusku a výsledkem byl naopak rozpad SSSR na základě rostoucího nacionalismu všech národností, totéž jsme viděli v Jugoslávii.

Aby se utlumilo rozhořčení obyvatel nad smlouvou Dublin IV, kterou lze přirovnat k mnichovské dohodě, startuje se politika plošného úplatku nebo aspoň jeho slibů. O tom jsem psal už před několika lety. Bruselští euromarxisté budou investovat do dočasného mírného růstu životní úrovně, aby dosáhli svých politických cílů. Slíbí se růst důchodů, přestože růst cen nastartovaný inflací pana guvernéra Singra pohltil již dávno těch směšných pár stovek a u těch slibovaných bude situace stejná. Slíbí se něco i dalším. Jenže k čemu bude pár stovek, jestliže bude problém se pohybovat bezpečně po ulici?

Kromě toho i pár stovek důchodcům je především dobrá investice, a to nejen politická. Utratí je především za stále dražší potraviny. A kdo je velkým výrobcem potravin a vytěsňuje veškerou konkurenci typu menších výrobců? Samozřejmě Agrofert. Žebrácký růst žebráckých důchodů je tedy především miliardovou investicí do potravinářství, potažmo do zisků Agrofertu. Důležité je ožebračit národ natolik, že v radosti nad pár stovkami přehlédne i novou mnichovskou dohodu.

Lze se obávat, že většině českých politiků jde už pouze o jejich zisky a nějaká koryta s evropskými výplatami. Vládu ANO a ČSSD lze podpořit pouze v případě, že pánové Babiš a Hamáček jasně, srozumitelně a bez výmluv slíbí, že oni ani jejich ministři nepodepíšou Dublin IV a připraví občanské referendum na toto téma. Jinak je třeba jejich strany na podzim jednoznačně odmítnout. Pokud někdo podepíše Dublin IV, bude opravdu zle!

Příkladem dlouhodobé přípravy na podporu afroislámské invaze je Praha, která bude jako velké město postižena především. V Praze je údajně přes 20 000 volných bytů. Přesto se jako o závod stavějí další. Pro koho? Migranti budou ideální nájemníci, protože nájemné bude platit stát, a to z našich daní. Dublin IV je začátkem konce, pokud lidé v této zemi nepochopí, že jde opravdu do tuhého, neodmítnou placené vůdce partají, kteří je rozeštvávají ve spolupráci s médii, především ČT, aby se nespojili k efektivnímu odporu. Zatím vyhrávají pouze ti, kteří si z naší země udělali krmelec a jsou tak bohatí, že mohou zmizet pod ochranu švýcarských hor nebo někam na ostrovy v Pacifiku a nás nechají v afroislámském eurokoncentráku, případně ještě ve válce.

O co také běží v euromarxistické komedii

Především je zcela evidentní, že evropské socialistické partaje výrazně ztrácejí na popularitě. Staly se stranami pro svoji nomenklaturu, která beze studu podlézá nadnárodním korporacím a kašle na svoji členskou základnu i voliče. Tento vývoj vidíme výrazně u ČSSD po odchodu Miloše Zemana. Obecně jde především o propagandu, která má přesvědčit občany zemí EU, že vedení eurokoncentráku je levicové, což je drzá lež. Euromarxistická byrokracie, korupce, multikulturalismus, otrokářství a sexuální zvrácenosti nemají s klasickou levicí nic společného. Pod pojmem levice je euromarxistickou propagandou prezentována především politika ve prospěch občanské většiny a pracujících, a tak je většinou občanů chápána. Proto je pro zvýšení pravdivosti komedie i euromarxistická takzvaná levice neustále napadána takzvanou pravicí jako produkt zločinného komunismu. Přímo vzorová ukázka falešné vlajky.

Takzvaní levičáci, především socialisté a Piráti, reálně slouhové nadnárodních zájmových skupin, se tváří jako zástupci občanské většiny a dostávají co proto z médií ovládaných nadnárodními zájmovými skupinami. Přitom tito takzvaní levičáci nakonec hlasují podle zájmů zájmových skupin, které je v médiích napadají. Občan a volič se nestačí divit. Leví stejně jako praví, jedna parta. Jaký je rozdíl mezi reálnou politikou ČSSD a TOP 09 kromě keců? Z hlediska Dublinu IV je rozdíl mezi ANO/ČSSD a TOP 09 pouze v tom, že TOP 09 by prostě podpis prohlásila za potřebný a přínosný a poslala voliče k čertu, zatímco v případě vlády ANO a ČSSD to máme s komedií. Pan Kalousek by možná nedal ani to žebrácké zvýšení důchodů. Proč taky, on žádné potraviny nevyrábí. A jak se kašle na důchodce, nám ukázal jeho poskok Drábek.

Jako alternativa euromarxistické takzvané pravice je nabízen euromarxistický socialismus. Zároveň nelze přehlédnout, že nějaký komunismus nikdy neexistoval. I světová socialistická soustava vedená SSSR byla sotva socialistická a místy páchla sovětským imperialismem, samozřejmě pod hesly světlých a pokrokových zítřků. K propagaci současných ekonomických úspěchů českých euromarxistů slouží například rostoucí počet montoven patřících cizincům. Mlčí se o tom, že byla na žádost Německa zničena Poldi Kladno, zlikvidována automobilka LIAZ, vybydleny Vítkovické železárny a mnohé další závody. Málem se podařilo zlikvidovat Aero i Tatru a v současnosti se pracuje na dalším kole pokusů o likvidaci Tatry Trucks pod stupidní záminkou chybějící bezpečnostní prověrky. U závodu, který dodává pro armády déle než sto let!

Jenže jak evropská levicovost, tak její ekonomické úspěchy jsou podvod. Jako levičák a socialista, byť národní, se tvářil i Hitler. Přitom to byla loutka největších německých a potažmo nadnárodních zbrojovek a korporací. Jeho socialismus byl pouze komedie, což dokazuje i likvidace levicové části hnutí nacistické strany, vedené Ernstem Röhmem. Reálný byl agresivní imperialismus, zaměřený především proti SSSR a na zotročení a likvidaci Slovanů jako rasy. Převážná většina německých sil bojovala vyhlazovací válku na východní frontě, proti levicovému režimu. Zahynulo více než 26 milionů občanů SSSR, z toho deset milionů vojáků, z nich více než tři miliony v německých zajateckých táborech. Údajný socialista Hitler, který sdílel nepřátelství ke Slovanům s Marxem, však překročil meze, vyvolal válku se západoevropskými zeměmi a USA a zahájil holokaust. Jeho protektoři se ho nakonec museli zbavit jako vzteklého psa.

Když se podíváme do současné české reality, jde především o udržení moci a zájmů EU a Německa. Reprezentanti eurokoncentráku se proto tváří jako levičáci, neboť dlouhodobě okrádaný a ponižovaný český národ už jim přestává věřit. Nicméně média pod vedením ČT pracují ze všech sil při výrobě iluze politického boje pravice a levice. Typickým příkladem ekonomických úspěchů je nová zkušebna či továrna BMW připravovaná na základě mezinárodní dohody mezi vládou ANO a Německem. Údajně výzkumné centrum se může stát jednou z dalších montoven. Proč výzkumné centrum na našem území? Již v současnosti se montovnám aut nedostává zaměstnanců. Značnou část z nich tvoří agenturní pracovníci ze zahraničí, moderní otroci. Již dokonce vyšší policejní důstojníci si v souvislosti s nimi stěžují na růst problémů s kriminalitou a bezpečností. Jenže nejde jen o kriminalitu. Za propagandou o pracovních místech pro naše občany se skrývá podpora půl miliardy korun bohaté německé automobilce. Už to zní jako vtip. Kolonie si platí kolonizátory.

Výsledný zisk montoven a z něj vyplývající daně nezůstávají na našem území, odcházejí do zahraničí a zaměstnavatelé platí pouze odvody, pravděpodobně ani ne úplně. Aspoň podle pracovníků finančních úřadů. Půl miliardy by mohli dostat i naši podnikatelé, kteří platí daně doma a realizují zisk na našem území. Proč jsou zvýhodňováni cizáci? Využívají zdarma, ba přímo s „pravděpodobně nezištnou“ podporou vlády naše území, naši vodu, naši elektřinu, náš vzduch, naše zdravotnictví a náš sociální systém. Zahraniční podnikatelé mají čistý zisk z levné práce, malou vzdálenost na transport finálních výrobků a úspory doma. Vzorová koloniální montovna.

My máme nízké mzdy a důchody, zvýšenou kriminalitu a následně budeme platit část důchodů agenturním pracovníkům z našeho sociálního systému. Další úspora pro zahraniční podnikatele a naše přátele z Německa. Nevím, kdo první označil naši republiku za krmelec, odkud se vyvážejí miliardy, ale je to přesné. Tento proces doprovází likvidace domácích malých podnikatelů a živnostníků zaměřená na jejich změnu na zaměstnance nebo nezaměstnané. Někteří z nich to poznali už při letošních daních. K tomu odzbrojení, abychom se jako Angličané nemohli bránit islámské agresivitě a násilnictví.

Ale to není všechno. Již vrabci na střechách štěbetají o tom, že Německo k nám chce vyvážet svoji výzbroj pro naši armádu. Polovinu z ní již předal ministr Stropnický Německu. Samozřejmě jde o nemalý obchod a německá produkce je nejdražší. Kolonie na evropském marxismu nevydělávají, socha, nesocha. Junckerův Marx by měl mávat falešnou vlajkou.