Kdekoho udivuje fakt, že naše armáda se chystá zbavit vojenských terénních vozidel a nakoupit místo nich civilní dodávky, či zemědělské pickupy. Že něco takového znamená pokles bojové hodnoty celé armády je nabíledni. Aspoň pro ty, kteří mají základní představu a vojenské taktice a jejím vztahu k technice. Žádné rozumné zdůvodnění se v médiích neobjevilo, takže je třeba se podívat po souvislostech. Nelze se zbavit dojmu, že resort obrany se chystá k ještě horšímu nákupu, než v případě vrtulníků UH-1Y a AH-1Z, které americká námořní pěchota hodlá v krátké době vyřadit ze služby jako zastaralé.
Výběrové řízení na nové terénní automobily, které by nahradily sovětské UAZ-469 z osmdesátých let minulého století a britské Land Rover Defender z let devadesátých se táhne již několik let. Je dokladem evidentní neschopnosti armádních úředníků, případně i vojáků (?) jasně stanovit priority resortu a jeho technického vybavení. Je zároveň dokladem ubohé úrovně informační podpory rozhodujících procesů z hlediska akvizic, které jsou z vnějšího pohledu na nižší úrovni, než v osmdesátých letech. Pokud informační podpora existuje, dochází k jejímu ignorování, nebo neschopnosti si s informacemi poradit. Jedná se rovněž o ilustrativní důkaz negativních dopadů absence Národního úřadu pro vyzbrojování, který zlikvidoval ministr Stropnický za ANO, přičemž otázkou je, zda se nejednalo o záměr.

Můžeme si připomenout, že již v devadesátých letech se objevily nabídky na přemotorování stárnoucích UAZů úspornějšími, modernějšími motory. Toto vozidlo je malé a lehké, a ve srovnání s Land Rovery i pohodlné za jízdy, takže v podstatě splňuje požadavky na nízkonákladovou dopravu v terénu i po komunikaci. Můžeme si rovněž připomenout fakt, že naši vojáci v misích používali civilní zemědělské verze Defenderů, na což je upozornili britští vojáci a ukázali jim konstrukční rozdíly vozidel. Koncepce UAZu i Defenderu vychází ze slavného a osvědčeného Jeepu (Willis MB) z druhé světové války a jeho pokračovatelů M38, M151 a J8. Moderní vozidla stejné koncepce nabízí několik zahraničních firem. Důležité je, že jak UAZ, tak Defender a další terénní automobily, například Mercedes G, Land Rover Wolf, Jeep J8, a několik verzích vozidla Toyoyta společnosti Dajbych a další jsou jednoznačně vojenská vozidla, u nichž existuje možnost vyzbrojení, ale které lze rovněž používat jako logistická, včetně instalace poměrně rozměrných nástaveb. Mimochodem, nové Land Rovery se v současnosti vyrábějí na Slovensku. U většiny uvedených vojenských terénních vozidel lze zesílit balistickou ochranu spodku a boků přídavným pancéřováním.

Mustang pro Česko

Při hledání souvislostí s podivným nákupem civilních dodávek, místo vojenských vozidel pro AČR se můžeme podívat do sousedního Polska. Tam od roku 2014 probíhal program Mustang, který měl zajistit náhradu právě vozidel UAZ. Je třeba zdůraznit, že v případě Polska se jedná o nahrazení pouze části terénních vozidel, zatímco v případě naší o téměř všechna. Program Mustang měl nakonec čtyři kola a byl ukončen v minulém roce. Z důvodu údajně vysoké ceny byly odmítnuti osvědčení domácí výrobci a tudíž i zajištění práce jejich zaměstnanců. Výsledkem byl nákup nikoli vojensky nejvhodnějších, ale nejlevnějších vozidel. V prvním kole se jednalo o skutečné vojenské terénní automobily. Požadavky tamních vojáků se postupně měnily, až se dostaly na stejnou úroveň, jakou vidíme v současnosti u českého výběrového řízení. Čeští ministerští úředníci, zcela evidentně převzali polské parametry vozidel, čímž zároveň získali skvělou výmluvu pro vojensky nevhodný nákup. Kritikům budou zdůrazňovat, že podstatně větší polská armáda se vydala stejnou cestou. Smutné je, že ministerští úředníci se nedali inspirovat návštěvou konference Tactical Wheeled Vehicle v Austinu a programem TWV (Tactical Wheeled Vehicle), nebo například americkým programem JLTV (Joint Light Tactical Vehicle), který zahrnuje ve třech kategoriích vojenská jak bojová, tak logistická terénní vozidla 4×4, s nesrovnatelně vyšší bojovou hodnotou v porovnání se zemědělskými pickupy polské armády. Zde je třeba si připomenout, že armáda je určená k efektivní obraně státu a má být tudíž bojeschopná. Jejím účelem není plnit kapsy dodavatelů a zprostředkovatelů nevhodného materiálu nízké bojové hodnoty.
Nijak neudiví, že vítězným dodavatelem polského programu Mustang je česká firma GLOMEX International Supplies, která zvítězila dodávkou civilních terénních automobilů značky Nissan. U nás je GLOMEX známá svými úzkými vztahy k některým úředníkům resortu obrany a především prosazováním německých zájmů. Můžeme si připomenout problematický servis dopravních letounů Airbus ministerstva obrany, stejně jako zuřivou snahu o prosazení předražených a nevhodných BVP Puma pro českou armádu. GLOMEX stojí rovněž za mediálním tažením za dodávku německých tanků Leopard pro naši armádu, přestože je nepotřebujeme a v současném krizovém období na ně stejně nemáme peníze. Evidentně nelze vyloučit, že za úřednickou snahou o nákup zemědělských vozidel pro AČR stojí právě společnost GLOMEX. Polský Mustang jako název programu pro přezbrojení a akvizici terénních automobilů je vskutku ilustrativní, protože se jedná o nahrazení vojenských vozidel zemědělskými, což je výhodné především pro dodavatele, pro vojáky a bezpečnost státu již nikoli. Zdá se, že lichokopytníci ovládají i myšlení úředníků českého resortu obrany.

Bojová vs civilní zemědělská vozidla

Zemědělská, či dodávková vozidla pro AČR mají spadat do civilní kategorie N1G, což jsou nákladní vozidla s povolenou hmotností do 3500 kg, tedy v podstatě dodávky. Písmeno G znamená, že jsou terénní. Předpokládá se tedy konfigurace 4×4, pravděpodobně s možností vypínání náhonu jedné osy. Kategorie N1 a rovněž N2 (hmotnost mezi 3500 a 12000 kilogramy) mohou být koncepčně pickup (pick up), valník, skříň, sklápěč, furgon, nosič kontejnerů a cisterna. Pickup může mít buď krátkou kabinu pro dvě i tři osoby vedle sebe, nebo takzvanou dvojitou (Double Cab), kde jsou ještě tři sedadla ve druhé řadě. Nákladní korbička za kabinou může být buď krátká 1020 mm, nebo dlouhá 1900 mm. U terénních verzí se předpokládá světlost minimálně 250 mm a schopnost brodění 500 mm. Pro zajímavost lze uvést, že původní výběrové řízení pro AČR předpokládalo nákup vozidel kategorie M, což jsou u armády motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a slouží pro dopravu osob. Kategorie N jsou podle armádní kategorizace motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a slouží k dopravě nákladu. Podle civilní kategorizace přepravují vozidla kategorie M1 nejvýše 8 osob a může se jednat o kombi, velkoprostorové kombi, hatchback, off-road a SUV a lehký užitkový automobil.
V angličtině, především v rámci americké armády se převážná většina armádních terénních automobilů řadí do skupiny LUV (Light Utility Vehile), přestože už Jeep MB byl veden jako lehký ¼ t truck, tedy nákladní automobil. Nicméně, do současné kategorie LUV jsou řazeny především terénní automobily lehčí kategorie, například Lad Rover Wolf, Jeep J8, Mecedes G, Ford Ranger, ACMAT VLTP NP a samozřejmě známé pickupy Toyota, oblíbené islámskými teroristy. Vtip je v tom, že islamisté se k vojenským terénním automobilům nedostali, protože ani jejich sponzoři jim je nemohli oficiálně dodávat. Museli se spokojit s civilními vozidly, takže se v jejich službách proslavily právě terénní zemědělské pickupy a dodávky. To ovšem neznamená, že taková vozidla jsou nejvhodnější pro moderní evropskou armádu.

Podíváme-li se na uvedené kategorizace, chtějí vojenští úředníci nakoupit nákladní dodávky. Vyřazované UAZy a Defendery jsou však především terénní bojová vozidla pro přepravu osob. Stačí se podívat, kolik UAZů a Defenderů přepravuje osoby (a jejich výzbroj) a kolik nějaký náklad, či skříň, nebo kontejner. Je zde tedy evidentní rozpor, o němž jak AČR, tak média, stejně jako politici, kteří by měli dozírat na armádní akvizice, zarytě mlčí. S trochou nadsázky bychom se měli zeptat, zda naše čacká armáda nehodlá přejít od obrany vlasti k spediční službě a rozvážce balíků, či dopravě balíků sena, konví s mlékem, či hnoje.
Zemědělské terénní pickupy pro AČR by měly mít čtyřdveřovou kabinu Double Cab. Ta je plechová a uzavřená. Na zadní trojici sedadel se tři vyzbrojení vojáci v neprůstřelných vestách se zbraněmi a zásobníky v podstatě nevejdou. Do kabiny se rovněž nevejde jejich výstroj, případně rozměrnější výzbroj typu kulometu, nebo pancéřovky. Proto ji (asi?) povezou na korbách a po vypotácení se z těsné kabiny se začnou strojit, případně zbrojit, nejlépe pod palbou nepřítele. Obdobný problém se táhne už od doby akvizice jinak dobrých lehkých kolových obrněných vozidel IVECO LOV (v originále LMV), protože armádní úředníci ve snaze o úspory nakoupili kratší verzi. Obdobnou opičárnu předvedli s kolovými obrněnými vozidly Dingo, kde úsporně vybrali verzi se slabšími motory. Zemědělský pickup postrádá poklop, nebo jinou možnost upevnění zbraně, která by mohla ovládat prostor kolem vozidla. Vojáci natěsnaní jako sardinky, mohou sotva vést účinnou palbu z oken. I delší korba je tak krátká, že se na ni nevejdou nosítka s vojákem. Co dodat.

V českých médiích se objevila informace, že resort obrany, vedený ministrem Metnarem chce nakoupit dělostřelecké systémy Caesar, výrobek francouzského konsorcia NEXTER. Pravděpodobně bez výběrového řízení, aby se neztrácel čas v době koronaviru. Běžnému občanovi toto rozhodnutí asi moc neřekne. Nicméně odborníkům nad ním zůstává rozum stát, a to jak z taktického, tak technického hlediska. O smysluplnosti takové „investice“ není třeba hovořit. Na místě je otázka, zda se jedná o odbornou neschopnost, korupci, nebo arogantní spojení obou. Nelze se zbavit dojmu, že za koronavirem se dá schovat všechno od nákupů nekvalitních a předražených roušek s přehlížením domácích výrobců, přihrávku peněz daňových poplatníků Babišovu kamarádu Šimáněmu za vytunelované aerolinky, až po nákupy zahraniční výzbroje a opomíjení zájmů českých zbrojařů i vojáků. Hlavně rychle, než se občané vzpamatují z virového strašení a začnou se divit aerolinkám, novým cenám elektřiny i vyzbrojování.

Vláda Andreje Babiše se už vydatně ztrapnila nákupem výběhových amerických vrtulníků UH-1Y a AH-1Z. Za výhodnějších podmínek a srovnatelných nákladů mohla pořídit o generaci modernější, rovněž americké vrtulníky UH-60M a AH-64. Nákupem vrtulníků UH-1Y a AH-1Z jsme se stali evropskými exoty, protože nikdo jiný tento námořní typ v Evropě nepoužívá. Naopak, typ UH-60 slouží v Polsku, Rakousku a na Slovensku. V Polsku se dokonce licenčně vyrábí a mohla se podílet i společnost Aero Vodochody. V případě UH-1Y a AH-1Z je český podíl zanedbatelný a tento typ bude americká námořní pěchota za několik let vyřazovat z výzbroje. Rezavé muškety do kolonie. Hlavně, že na tiskové konferenci 13. 5. se Babiš s Metnarem oháněli podílem 40 % pro český obranný průmysl. Najednou! Měli by nám těch 40 % ukázat v případě UH-1Y a AH-1Z,které nakoupili jak o závod. Přitom zavedené vrtulníky Mi-171š mají životnost ještě kolem deseti let.

Naše armáda je a dlouhodobě byla postavena jako mechanizovaná a obrněná. To je logické, protože armáda je malá, musí chránit nedostatkové vojáky a taková koncepce je z hlediska obrany státu v našich geografických podmínkách nejefektivnější. Základ pozemních sil tvoří v Evropě obvykle tanky, obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty a dělostřelecké systémy, zjednodušeně děla a systémy protivzdušné/protiletecké obrany. Letectvo je samostatná kapitola. Z hlediska palebné síly na bojišti tvoří u moderní armády zhruba 60 % letectvo a 30 % dělostřelectvo. Přezbrojení dělostřelectva tudíž není zanedbatelná záležitost. Bojová hodnota tanků začala na evropském bojišti klesat už ve druhé polovině druhé světové války, po nasazení protitankových bitevních letounů a pancéřovek u pěchoty, následně se v poválečném období přidaly protitankové řízené střely a bitevní vrtulníky.

Nějaký výsadkový pluk je z hlediska české armády v podstatě zanedbatelná záležitost s nejasným použitím, mimo nějakých prohraných misí typu Irák, Afghánistán a Mali, kde padáky moc nevyužijí. Jen připomínám, že v Mali měla vojska EU zvítězit v roce 2013. Stačí si položit otázku, kdy se uskutečnila nějaká větší úspěšná výsadková operace do bráněného prostoru. Bylo to na Krétě v roce 1941, zatímco v Normandii 1944 to nebyla žádná velká sláva a u Arnhemu naprostý debakl. Jediný sovětský pokus dopadl stejně jako Arnhem. V poválečném období se vysazovaly na padácích jen taktické jednotky a v prostorech, kde chyběla protiletecká obrana protivníka. Pokud si někdo myslí, že nad území nepřítele v Evropě dostane v současnosti transportní letouny se stovkami výsadkářů, je takticky, technicky, možná i duševně opožděný pomalu o sto let. To je možné někde v Africe, kde nemají protileteckou obranu, ale naše armáda má bránit naši zemi, nikoli vyhazovat naše peníze za cizí koloniální války. Bohatě by nám stačilo několik kvalitních rot speciálních sil. On taky o ten Opatův výsadkářský pluk není mezi vojáky a branci téměř žádný zájem, takže hlavně velké řeči, uteklý skutek a zoufalá snaha náborářů. Je zde evidentní trend omezovat technickou úroveň armády a nasazovat lidské maso. Padlé a invalidy nahradí migranti. Zde bych připomněl vytuněným svalovcům v uniformách, že v prohraných válkách v Iráku a Afghánistánu přišlo víc, než 400 amerických vojáků o možnost rozmnožování. Jsou na řadě. I v Mali se může stát realitou předlistopadový vojenský vtip: „kulka mezi lopatky, nebo lopatka mezi kulky.“

Děla pro českou armádu s otazníkem

Současná samohybná děla vzor 77 DANA jsou opotřebovaná a jejich parametry (takticko-technická data) jsou po 40 letech již podprůměrné. Potřeba modernizace dělostřelectva se omílá minimálně patnáct let a ještě nedávno nikoho nezajímala. Lepší děla se prodala do ciziny, raketomety se v rozporu se zdravým rozumem vyřadily z výzbroje někdy v roce 2012. Virus možnost vyzbrojení, a to z ciziny, bez výběrového řízení a na dluh zázračně urychlil. Každopádně existuje možnost vyzbrojit naši armádu několika typy děl ráže 155 mm s dostatečným dostřelem. Nicméně a logicky by se mělo pokračovat v trendu obrněného dělostřelectva na kolových podvozcích. Jinak by armádu čekaly obrovské investice do změny servisu a výcviku vojáků. Dále je logické, že by armáda měla používat samohybná děla, tedy hlavňový zbraňový systém, kde jsou obsluhy a zbraň chráněny pancířem jak při přesunu, tak v boji v rámci přípravy a vedení palby. Z tohoto hlediska jsou v Evropě, myšleno EU a NATO, dosažitelné pouze dva vhodné kolové typy. Modernizovaný československý a slovenský DANA/ZUZANA a novější nadnárodní plně automatizovaný Archer společnosti BAE Systems. V obou případech nabíjí automat a vojáci jsou pod pancířem. Proto nejsou třeba nabíječi silní jako gorily. Jen bych připomněl, že existuje rovněž lehčí dělostřelecký systém EVA, vyrobený na Slovensku.  DANA je domácí výrobek a ve spolupráci se Slovenskem je připravená modernizovaná verze. ZUZANA je modernizace na úrovni nového typu. Může se podílet řada českých a slovenských firem, zahraniční podíl by byl nevelký. Důležitý je rovněž fakt, že byla již před několika lety provedena studie na umístění zbraňového systému Archer na pancéřovaný podvozek Tatra 815. Kromě podvozku tehdy BAE Systems nabízel další podíl českého průmyslu i mimo podvozek. Oba dělostřelecké systémy jsou pro naši armádu výhodné z hlediska jak taktického nasazení, tak podílu českého obranného průmyslu. Obzvláště Archer výrazně převyšuje Caesar.

Caesar je, na rozdíl od samohybných, takzvané vezené dělo. Obsluha sedí za jízdy v pancéřové kabině. Zbraň je nekrytě lafetovaná na korbě vozidla, takže důležité díly a skupiny mohou být poškozeny i za jízdy střelbou pěchotních zbraní, střepinami dělostřelecké a letecké munice i vlivem povětrnostních podmínek. V době přípravy střelby, při střelbě a v době přípravy na odjezd je obsluha nekrytá a pohybuje se kolem zadní části vozidla. Nabíjení provádí obsluha ručně, téměř jako v dobách CaK kanonýra Jabůrka. Z hlediska ochrany je na tom hůře, než obsluhy tažených děl v době první a druhé světové války, případně v časech bývalé ČSLA. Tehdejší děla měla aspoň čelní pancéřové štíty a byla nižší, než Caesar, takže skýtala menší cíl. S určitým nadhledem jsme nemuseli vyprodávat v devadesátých letech sovětská tažená děla, obsluhu bychom posadili do pancéřovaných Tater 815, doplnili elektroniku a výsledek by byl téměř srovnatelný s typem Caesar, za nesrovnatelné peníze. A ještě bychom využili ohromné zásoby munice, aniž by musel podezřele vybuchnout nějaký sklad. Na rozdíl od typů DANA/ZUZANA a Archer má Caesar výrazně omezenou možnost přímé střelby. Je to dáno kombinací výšky náměrových čepů a ručního nabíjení, kdy granátník a nábojkář stojí na zemi za a pod dělem. V boji bez front může být přímá střelba zásadním faktorem přežití obsluhy na současném evropském bojišti s vysoce mechanizovanými, ale nepočetnými armádami. Nájezd nepřátelské techniky, nebo pěší útok na pozici baterie je značně pravděpodobný. V případě nájezdu obrněné techniky se dělostřelectvo brání přímou střelbou soustředěnou na jeden cíl a po salvě překládanou na další. U baterie Caesarů je něco takového prakticky nemožné. Vezené dělo Caesar je minimálně o třídu horší z hlediska spektra taktického použití, bezpečnosti obsluhy a ochrany na bojišti ve srovnání s typy DANA/ZUZANA a Archer. Na druhé straně ovšem není Caesar ani lehký a rozhodně se nehodí pro nějaké lehké a aeromobilní jednotky. Podvozek sice bude dodávat české konsorcium CSG, stejně jako v případě obrněného transportéru TITUS kategorie MRAP, ale obecně lze předpokládat, že český podíl bude menší, než v případě modernizovaného domácího typu DANA, případně slovenského ZUZANA i zahraničního typu Archer na podvozku Tatra. Caesar je nejen takticky horší, než uvedené konkurenční typy, ale podíl českého průmyslu je pravděpodobně nižší. Caesar je možná levnější, než Archer. Nicméně už před sto lety říkal automobilový král Ford, že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci, čímž myslel i kvalitu. Kvalita něco stojí, samozřejmě kvalita nepředražená, protože, u armády především šetří životy. A zase jsme u otázky, zda technika, nebo maso. Na místě je zásadní otázka odbornosti a zodpovědnosti osob, které Caesar vybraly.

Kdo rozhoduje o vyzbrojování armády a našich penězích

Pánové Babiš a Metnar jsou nevojáci. Premiér získal v předlistopadovém období protekční takzvanou modrou knížku a mohl se věnovat neméně protekční a výnosné práci v zahraničí. Uvědomělý ministr se učil v pohotovostním pluku VB mydlit pendrekem nepřátele vedoucí úlohy dělnické třídy, komunistické pravdy a nerozborné lásky k Sovětskému svazu. To vše po boku současného poslance Ondráčka za KSČM. Na rozdíl od Ondráčka to u něj není vnímáno jako kádrové mínus a kupodivu mu to nevyčítá ani takzvaná opozice. Premiér si nově pořídil vojenského poradce, čerstvého podplukovníka Petra Matouše, kterému je odhadem zhruba 35 let. Ten ještě v roce 2010 studoval v praporčické hodnosti na akademii v Brně. Po vyřazení zaznamenal raketový postup, pět důstojnických hodností za deset let. Uvedeného roku se vyjádřil, že ho těší především jeho silné ruce, které mu umožnily, v rámci společného cvičení s francouzskou armádou, zvítězit v lezení po liánách. Jinak se účastnil na prohrané válce v Afghánistánu a chodil po zahraničních kurzech. Patrně má především dobrou fyzičku, vztah k francouzské armádě a pravděpodobně dobré známé. A to má být poradce premiéra. Která lobby ho tam asi prosadila? Lze předpokládat, že patří do nové skupiny klasických žoldáků, kteří v naší armádě nahrazují všestranné a vlastenecké vojáky. V současnosti se preferuje především fyzický výkon, znalost angličtiny a slouhovsky podřízený vztah k současným zahraničním spojencům. Technika a technologie pravděpodobně (?) nebudou poradcovou silnou stránkou. Každopádně může, evidentně sportovně laděnému premiérovi radit, jak se má před volbami zviditelnit coby Tarzan, lezením po liánách v korunách stromů.

Nemířím osobně na podplukovníka Matouše, ani nemohu, protože ho neznám osobně. Nicméně již v době generála Pavla, jako náčelníka Generálního štábu se ve vedení naší armády začal evidentně prosazovat trend preference vojáků, které jsme kdysi nazývali „silnej a blbej.“ Většinou to byli zároveň nadšení straníci, zalykající se veřejně láskou k SSSR. Na víc obvykle nestačili. Někteří v armádě vydrželi dodnes a zalykají se láskou k Německu, případně USA, nebo naopak, někteří i k Francii. Vtip je v tom, že lidské svaly jsou v dnešní armádě relativní záležitostí. Ne, že by nebyly důležité, ale metr vysoký šimpanz bez problémů přepere kteréhokoli parašutistu o robotovi ani nemluvě. V Iráku a Afghánistánu nakonec zvítězili vychrtlí otrhanci pohánění na rozdíl od žoldáků vírou a vlastenectvím. Bůh stvořil člověka silného a slabého, Samuel Colt je učinil rovnými. V české armádě se však na mozky zapomíná, přestože svět patří chytrým. Silní poslouží jako kanónenfutr a ti chytří jim budou stavět pomníky a užívat si vítězství. Za peníze spoluobčanů. Při pohledu na mnohé kádry naší armády se nelze zbavit dojmu, že Hašek by měl námět na další díl dobrého vojáka Švejka, tentokrát po sto letech ve vítězných misích NATO a EU, ani Švandrlíkův Kefalín by z tohoto hlediska nebyl marný.

Kdo radí ministru Metnarovi, bůh suď, poslední odborníci na ministerstvu sotva, přičemž čekat můžeme cokoli. Nedávno se s premiérem vyjadřovali téměř rozumně na konferenci a poté chtějí nakoupit děla Caesar, vhodná pro africké armády. Buď sami nevědí, co vykládají, nebo je jim to jedno a nebojí se ničeho. Každopádně v naší zemi chybí nezávislý Národní úřad pro vyzbrojování, který je běžný ve většině států EU i v jiných civilizovaných a svobodných zemích. Takový úřad obvykle podporuje především vlastní zbrojařský průmysl. Jde o to, zda pro premiéra Babiše znamenají slova národní a vlastní jen USA s Allbrightovou, nebo rovněž německou EU s Merkelovou, případně i Francii s Macronkem. Jedné líbal v pokleku ruku, druhé?? Možná nic, vždyť je to jen služka té baby z USA, stejně jako ten komik. Každopádně nezávislý, tedy nezkorumpovaný úřad chybí, možná záměrně, a nahrazuje ho pracoviště, podřízené ministrovi obrany. Když se podíváme na toto pracoviště z hlediska kvality servisu letounů Airbus, nákupu vrtulníků UH-1Y a AH-1Z, dlouhodobého, naštěstí neúspěšného, předražených systémů PVO RBS 70, prosazování předražených bojových vozidel pěchoty Puma, neustálé snahy vnutit nám německé tanky a v současnosti nákupu děl Caesar, měly by se konečně rozhýbat orgány činné v trestním řízení. Za takové nákupy a nezodpovědné rozhazování peněz by měl nést někdo, spíše někteří nepromlčitelnou trestní zodpovědnost. Proč u nás chybí nezávislý úřad pro vyzbrojování, který po krátké době existence zrušil ministr Stropnický, tehdy pravá ruka premiéra Babiše je stále jasnější. Ostatně, ministři obrany Stropnický, Šlechtová a Metnar jsou ilustrativní ukázkou odbornosti Babišovy vlády za tichého souhlasu takzvané opozice i voličů ANO.

Je opravdu udivující, že tento, slušně řečeno, nepořádek ve vyzbrojování armády, nechává české politiky v klidu. Mají evidentně důležitější starosti a zabývají se ricinovými komediemi a podobnými blbostmi na odvádění pozornosti voličů od důležitých problémů. Zároveň tím přihrávají Babišovi. A ještě se tváří, že bojují za zájmy občanů. Možná proto, aby rukou společnou, vláda i opozice zakryli nejen miliardový šlendrián ve vyzbrojování, a to samozřejmě na dluh, který budeme platit i s úroky. U socialistů se není čemu divit, radují se potichu z výsledku nákupů „levných a kvalitních“ roušek i z miliardového tunelu do ČSA/Smart Wings, který údajně domluvil socialista Tvrdík, kdysi „veleúspěšný“ ředitel právě těch zkrachovalých aerolinek. Komunisti, přesněji jejich vedení, už zcela propadli euromarxismu a podlézání Babišovi a byrokratům v Bruselu. Občasné pokřikování kolem Ruska je jen komedie. Ale co naše opozice? Proč se neozve a nepodpoří české zbrojaře a zájmy naší armády z hlediska kvality výzbroje? Nebo je to opozice, takzvaně jen na oko a pouze jako součást komedie pro občany? Někteří politici jen omílají jako zaseklý gramofon, že máme dávat víc na zbrojení, a to v době katastrofální krize, na dluh a pro zisky cizákům. Co dělá branný výbor sněmovny, že mlčí? Pravda, Stalin kdysi říkal, že každý má svoji cenu.

Co naše slavná nová rada pro rozhlasové a televizní vysílání? Povyku kolem ní bylo více, než dost. Opět jen velká komedie. Nebude se konat žádná kritika německé kolonizace pod vlajkou EU, všemožných tunelů, vyhazování peněz na koloniální války a nevhodnou výzbroj, omezení válečné propagandy jako přípravy na válku v Evropě, a podivného urychleného vyzbrojování na dluh. Noví radní byli zvoleni po delší, dobře připravené, mediální komedii v jejich prospěch a v zájmu Babiše. Dostali se do rady pouze proto, aby omezili kritiku Babiše a jeho kamarádů v ČT. Nanejvýš se budou předvádět nějaké nedůležité komedie, aby ČT vypadala trochu jinak. Bude se žvanit, žvanit, žvanit, ale základní mediální politika ČT se nezmění, určitě ne k lepšímu pro českého občana a jeho zájem na svobodném, důstojném a bezpečném životě. Vláda Andreje Babiše se ohání zodpovědností, především finanční, ale z hlediska nákupů výzbroje pro naši armádu je to místy v rozporu se skutečností. A budeme to platit všichni i s úroky, jakoby nebylo dost jiných výdajů, například dovozu potravin, léků a brutálního zdražení elektřiny ve stínu koronaviru, pravděpodobně největšího jednorázového od roku 1990. O tom naše vláda i opozice společně mlčí, stejně jako ČT.

Psát tento článek mi připadá opravdu lehké. Ani pro účastníky milionů chvilek pro podporu dvojky intimních přátel Mináře a Halíka není třeba obtížného a pochopitelného vysvětlování. Na Seznamu se objevil článek, na téma, že potravinová soběstačnost je iluze. Nezbývá, než konstatovat, že před více, než třiceti lety dokázala „zločinná“ komunistická vláda zajistit téměř zcela to, co v roce 2020 prezentují na Seznamu jako iluzi. Tehdejšímu SSSR nepatřilo na našem území nic jiného, než jejich zastupitelský úřad. Ani jiným cizincům u nás nic nepatřilo. Přesto jsme dokázali vlastními silami českého a slovenského národa, zhmotnit iluzi.

Každopádně, to co je dnes iluzí, bylo tehdy realitou. Jednou z podmínek bezpečnosti státu je potravinová soběstačnost. Jen bych připomněl, že dalšími jsou energetická a zbrojní soběstačnost a v souvislosti se současností, zcela evidentně i zdravotnická. Vzhledem k tomu, že v zemích RVHP a Varšavské smlouvy se vyrábělo prakticky úplné spektrum léků a plošně očkovalo, následně naštěstí systematicky pokračovalo, je vývoj coronaviru méně drtivý, než na slavném západě, který je naším vzorem. Jen v Rusku dokázali Gorbačov a Jelcin úspěšně poničit i zdravotnictví, o rozkradené Ukrajině nemluvě. Komické je, že Kuba má z hlediska potřeb občanů nejvyspělejší zdravotnictví na americkém kontinentu. Ostatně, stačí se podívat na rozdíl, mezi bývalým východním a západním Německem. Nebo mezi Francovým demokratickým Španělskem a Portugalskem, které plošně očkovalo. Soběstačnost nemusí být absolutní, ale co možno maximální. Dává práci lidem a peníze z daní státu, který má tím pevnější pozici ve světě, čím méně je závislý. Pro euromarxisty a německé kolonialisty doslova strašná představa.

Máme prý se, jak jsme se neměli. To tedy opravdu. Můžeme si za žebrácký plat, či důchod koupit chytrý mobil, který dělá z lidí blbce, ojeté auto z Německa, nebo vyrobené u nás v německé, či korejské firmě, napít se japonského piva z Plně, nebo v Praze francouzské pitné vody přímo z kohoutku. K tomu si zapnout velkou televizi, především ČT s ještě stupidnější a prolhanější propagandou, než před třiceti lety, neméně stupidními reklamami, které kdysi neotravovaly, protože neexistovaly, a k tomu přikousnout předraženou chemickou stravu z cizáckého hypermarketu. Můžeme v médiích shlédnout, že někdo poskakuje jako šimpanz, hýká jako osel, vystrkuje holé to, či ono, případně si poslechnout moudra lidí, kteří mnohdy nemají ani základní znalosti o tom, co vykládají jako největší chytrost. Módní je být nahý, arogantní a sprostý. Nikdy v naší zemi nebyla taková hloupost a nikdy se nemluvilo tak sprostě. Měli jsme méně znalostmi nepodložených titulů, zato více selského rozumu a logiky. Někteří na tom staví polickou kariéru.

Už za rakouské okupace, která končila v říjnu 1918, se dováželo obilí pouze v krizových letech a jinak především exotické plodiny, které u nás nerostou. V době meziválečné ČSR dokázalo naše zemědělství až na nevelké dovozy uživit nejen historické země, ale i hladovějící zpustošené Slovensko. Za druhé světové války jsme krmili německé okupantské vyžírky, přestože vykrádali, vysídlovali a vyvražďovali celé vesnice. Komunisté dokázali zajistit výrobu potravin, přestože se přikrádalo, údržba strojů za moc nestála, v JZD i státních statcích se kádrovalo a na přírodu se místy moc nehledělo. Nicméně, v osmdesátých letech začínali dokonce i s reálnou, nikoli kšeftařskou ekologií, byť trochu pozdě. Vody bylo dost, protože stavěli přehrady a neničili zbytečně lesy. Existovaly státní traktorové, spíše mechanizační stanice, kopie amerického systému. Technika se využívala koncepčně na základě vegetačních období a mezi jednotlivými kraji. Konec konců, vydatně přispívali i soukromí zemědělci, jichž bylo poměrně dost, což možná mnohé aktivistické mládežníky udiví. Ve vesnici, kde bydlela babička, jich bylo několik a nikdo je nepronásledoval. O jižní Moravě nemá smysl se bavit. A neměli se špatně. Chleba se pekl z mouky, byl dvakrát větší a neměli jsme zde německé jogurty, které bych nedal ani dobytku. Přitom je tam vyrábějí z našeho mléka.

Zemědělství by nemělo být absurdní, což vidíme dnes. Vyvážíme kvalitní suroviny a dovážíme cizácký humus. Musíme kácet naše sady a dovážet jablka z Polska, protože někdejší protekční soudruh socialista Telička dohodl ty nejhorší přístupové podmínky do EU. Díky tomu jsme se stali kolonií Německa a krmelcem Evropy, především té německé. Taky za to byl odměněn korytem v německém Bruselu, dále v německé Škodovce, poté u šéfa Sorosova Aspen Institutu Bakaly, ještě u Babiše, a zase v Bruselu. Zato národu se politika kolonizace moc nevyplatila. Rozřezali jsme do šrotu cukrovary, abychom mohli dovážet cukr z latinské Ameriky, pro něčí kšeft. Zničili vepříny, aby se dováželo holandské maso z Polska, případně odjinud. Pěstujeme řepku do benzínu, místo brambor a obilí na výkrm hospodářských zvířat. Přebytky obilí spalujeme v elektrárnách, aby neklesly ceny potravin, protože je nemáme, kde zkrmit. Přehnaně hnojíme chemií a ničíme půdu, protože nemáme hnůj od zvířat. Podporujeme ekologicky množení myší, které ničí úrodu a vlků, kteří povraždí poslední divokou zvěř v lesích. Neméně ekologicky podporujeme množení kůrovce v lesích. Ornou půdu umožňujeme využívat na cizácké montovny, které pohlcují předraženou elektřinu a nedostatkovou vodu a zaměstnávají agenturní síly z ciziny. Stavíme na polích solární elektrárny a větrné elektrárny, které vraždí ptáky. Před třiceti lety byli všude zpěvní ptáci, roje zdravých včel a čmeláků, i jiný přínosný a neškodný hmyz. Dnes si je můžeme prohlížet v televizi, nebo v mobilu.

Masaryk, Beneš, čeští a slovenští vlastenci, výrobci, zemědělci, obchodníci a inteligence vytvořili v nelehké mezinárodní situaci hrdý a národní československý stát za dvacet let. Za tento stát, nikoli za německou EU položily následně život tisíce našich občanů, mnoha národností a další tisíce vojáků Sovětské svazu, Rumunska a Polska. Komunisté udělali plno chyb, především v padesátých letech a v době normalizace po roce 1968, ale dokázali zajistit potraviny a dostupné bydlení a energie pro převážnou většinu obyvatel. Absolventi československého školství byli použitelní i na mezinárodní úrovni. Továrny, stejně jako doly a zemědělská půda, či voda patřily nám. Propaganda byla mnohdy stupidní, ale nikdo neurážel a neponižoval národ a neoslavoval nacisty. Životní úroveň na vesnici vzrostla ve srovnání s obdobím 1918 až 1945 nesrovnatelně. Problémem byla informační omezenost a omezený cestovní ruch. Cizinci z Afriky přijížděli studovat, nikoli parazitovat a šířit islám. Práce byla pro každého. Příživnictví se trestalo. Poté, co odplynulo šílenství padesátých let, a tehdejšího boje o moc, mohl každý jít do kostela, nebo synagogy. Naprostá většina údajně pronásledovaných umělců si žila jako prasata v žitě a nadšeně hrála uvědomělé havíře, kolchozníky i pohraničníky. Dosahovali jsme velké mezinárodní sportovní úspěchy. Vyváželi jsme celé továrny a k tomu letadla, auta, motorky, lokomotivy i tanky po tisících. Měli jsme horší spotřební zboží, ale soběstačnost potravinovou, částečně energetickou, z velké části zbrojní a téměř plně i zdravotní z hlediska výroby léků a zdravotnického vybavení.

Dnes se bourají sochy, staví pomníky vrahům, čeští podvraťáci na vodítku Sorose a Merkelové ňafají na ruského medvěda, útočí na čínského draka a napadají amerického orla reprezentovaného prezidentem Trumpem. Zato podporují přepisování historie podle německé objednávky k ponižování českého národa, afroislámskou migraci, ničení rodiny, sexuální devianty, inkluzivní a multikulturní školství pro výchovu nepoužitelných a manipulovatelných omezenců, svobodně zalkoholizovanou a zdrogovanou společnost, neúctu k morálce a zákonu, peníze a všemožné výhody pro politické neziskovky a podobné parazity posluhující cizákům, finance pro ty, kteří profesionálně celý život nepracují, neoholené kašpary v uniformě bojující za cizí zájmy, ale placené z našich peněz, a především ponížené, lokajské podlézání německé EU. K tomu staví Havlovy lavičky, kus za 850 000 korun, nacpávají svoje konta a to, že nemáme ani vlastní potraviny, jim nevadí. Doufají, že NATO a EU je bude chránit, za jejich dobré služby cizákům. Zaplatí si článek na Seznamu, který vysvětluje, že potravinová soběstačnost je iluze. Ano, dnes je to iluze vítězné EU demokracie.

Nabízí se otázka. Můžeme to, co vidíme po třiceti letech označit za korupci a vydírání potomků rodin zrádců z doby takzvaného protektorátu, pouhou arogantní blbost, obyčejnou zlodějinu, nebo organizovaný zločin založený na lži, korupci a drogách, to vše v rámci cizácké kolonizace naší země? Druhá světová válka prý ještě neskončila a znovu se objevuje německý revanšismus, rasismus a imperialismus, tentokrát pod vlajkou EU, pravdy, lásky a lidských práv, jako prodloužená pařáta amerických euromarxistů typu Sorose, Allbrightové, Clintonovýcgh, Gatese a dalších, které prezident Trump označuje jako deep state a lidi absolutně bez morálky. Jim patří Aspen Institut s Hamáčkem, Pavlem, Halíkem, Charanzovou, Dlabajovou a dalšími. Přehlídka členů a členek je opravdu ilustrativní. Možná neskončila ani první světová válka, která nám přinesla svobodu z německé rakušácké okupace po třech stovkách let.

Uplynulo třicet let od listopadu 1989. Žili jsme v iluzi kdysi, nebo v ní žijeme dnes? A chceme v ní žít i zítra? Nejsem ani levičák, protože levice u nás ani neexistuje, s výjimkou euromarxistické komedie nestoudného vedení ČSSD a vedení KSČM, která kašlou i na vlastní členy. Nicméně jsem přesvědčený vlastenec a nemohu přehlédnout fakt, že slovo vlast bylo před třiceti a více lety normální a hrdé. Dnes je vlast cílem útoků nemorálních lhářů, slouhů, sprosťáků, zlodějů a kolonizátorů. Proto bych euromarxistickým slouhům, soudruhům i nesoudruhům a především jejich současným a budoucím voličům připomněl slova Lenina, který řekl, že lidé budou vždy hloupoučkými oběťmi sebeklamu v politice, dokud se nenaučí za jakými morálními, náboženskými, politickými, sociálními frázemi, prohlášeními a sliby hledat zájmy té, či oné třídy. Celá takzvaná západní společnost je rozdělena na třídu deep state a jejich slouhů, vlastence a manipulovatelné hlupáky, kteří sami nevědí, kam patří. A zase jsme u staré dobré první otázky římského práva. Kdo z toho má prospěch? Kdo má prospěch z našeho zničeného zemědělství, z naší závislosti na cizině, kdo má prospěch z coronaviru? A samozřejmě, peníze až na prvním místě, přičemž moc dělá peníze a peníze dělají moc. Je na čase podívat se pravdě do očí a hodnotit, jak kdo vládnul a kam jsme to dopracovali za posledních třicet let.

Je opravdu zajímavé, že smrt lumpa, obzvláště násilná a zasloužená vyvolává mnohdy značné emoce. Stačí si připomenout popravy různých takzvaných zbojníků. Legendy udělaly mnohdy z omezených agresivních primitivů a sprostých lupičů bojovníky za lepší svět, přesně podle představ současné euromarxistické propagandy. Místo, aby šli někam pracovat, obohacovali se lumpárnami. Přesto nejen nad nimi socialistická propaganda léta doslova hýkala nadšením.
Balada o islámském teroristovi

Dnes vidíme hýkat nad íránským teroristou některé euromarxisické politiky, například euomarxistického socialistu Zaorálka, což mne neudivuje a naopak k mému údivu i samotného knížu. Nicméně oba spojuje fakt, že jsou přední členové euromarxistické pražské havlérky, zdatně prosazující německé zájmy, včetně islamizace Evropy, pomníku vlasovcům a dlouhodobého přepisování našich dějin. Zdalipak by se jeho palatinské výsosti líbil takový Sulejmání se svou partou v jeho lesích, nebo dokonce zámcích a kostelích? Ale ostatní, ať si je užijou.

Ve zkratce lze euromarxismus definovat jako spojení globálního imperialismu, trockismu, jenž mu posluhuje, islamizovaného neomarxismu Garaudyho a protibělošského rasismu Kalergiho, vše především pod střechou německé EU, vše ve prospěch nadnárodních korporací, jejichž veřejnými reprezentanty jsou Soros, Allbrightová, Clintonová, Merkelová, Macron, eurokomisaři, většina europoslanců, Aspen Institut a nadnárodní vedení Zelených, Pirátů a politických neziskovek. Euromarxistický soudruh Zaorálek evidentně táhne vždy tam, odkud větry fučí. V předlistopadovém období jako tajemník ČS strany socialistické mířil mezi rudé půlky, později jako sociální demokrat, mezi hnědé německé a k tomu se nezapomínal bratřit a sestřit i se zelenými. Opravdu vzorový český sociální demokrat. Možná dostává jeho kultura podporu i z nějakého islámského fondu, které se tlačí všemi cestami do Evropy a snaží se korumpovat politiky, intelektuály i média petrodolary a narkodolary. K tomu školí a posílá do Evropy propagandistické aktivisty. Stačí se podívat na nestydaté veřejné snahy šířit ideologii islámu v našich školách. Pedofilové demonstrují veřejně za svoje práva a mají svoje stránky na internetu. Sex s dětmi není u muslimů úplně vyjímečný. Jako opravdová zajímavost, byť neprokázaná dokumentem se objevila na internetu informace, že významným sponzorem sedmdesátimilionového volebního rozpočtu prezidentského kandidáta Drahoše, naštěstí neúspěšného, bylo Ústředí muslimských obcí v ČR. Ani bych se tomu nedivil, protože pražská havlérka je do islámu zamilovaná.
Proti tomu euromarxista Zaorálek nebojuje, naopak je chudák zničený z amerického zločinu, likvidace profesionálními teroristy Sulejmáního. Připomněl bych socialistickému soudruhovi film Vyšší princip, natočený v dobách, kdy soudruzi ještě nebyli euromarxisté a nepodlézali islámu, sudeťákům, Německu a Aspen Institutu. Smolík tam jasně praví, že vražda na tyranovi není zločinem. Jenže kulturtrégr Zaorálek se možná raději dívá na porno, než na poučné filmy. Místo aby dělal to, zač bere nemalý plat, především se staral o rozvrácenou a pokleslou kulturu, kde se platí z našich daní kdejaká protinárodní propaganda, stupidita, sprostota a úchylnost, hraje si na ministra zahraničí a závodí v podlézání cizákům s Petříčkem, levou rukou Babiše. Vzpomínám si na slova Göringa, který říkal, že pokud slyší slovo kultura, sahá po svém revolveru. Není to možná nejvhodnější osoba, ale názor je poměrně realistický v souvislosti s tím, čemu se dnes říká kultura a umění a tu současnou euromarxistickou vede u nás a za naše peníze Zaorálek. Doufám, že neopomene odhalit pomník vlasovcům. Generál Buňačenko vítal příslušníky ruských jízdních SS přidělených jako základ k první divizi ROA nadávkami a slovy, že mu posílají vrahy a lupiče. Tedy totéž, co jsou dnes islámští teroristé, včetně Sulejmáního, jejich náčelníka.

Íránci i levičáckými euromarxisty zbožňovaný hrdina nebyl nic jiného, než náčelník tlupy islámských teroristů. Je až zábavné sledovat nářky a exaltovaná vyjádření v internetových diskuzích a dokonce u některých politiků nad tím, že terorista dostal, co mu patřilo. V médiích se objevily neuvěřitelné stupidity na téma, že USA měly o útoku předem informovat irácké vedení. Šíitské vedení spolupracující stále těsněji s Íránem, kde vládne právo šaría. To je nápad hodný absolventů socialistické inkluzivní školy, srovnatelný s představou, že naši parašutisté měli předem varovat Heydricha. Všemožní teroristé zapojení do útoků od Madridu, přes Londýn a Paříž, New York, až po Moskvu, všichni muslimové se neštítili surově vraždit bílé a křesťanské civilisty s cílem šíření strachu, boje proti demokracii, kterou islámské právo šaría nezná a konečného globálního vítězství islámu. Jak správně řekl prezident Zeman: „každý muslim není terorista, ale každý terorista je muslim.“ Nelze přehlédnout, že jsou i civilizovaní muslimové, vyskytovali se především v Iráku, Libyi a Sýrii. Jenže se většinou stali obětí těch necivilizovaných, zato pravověrných, mnohdy podporovaných euromarxisty z EU i USA. Někoho možná překvapí, že těch civilizovaných žije dost i v Izraeli a nejedná se o palestinské teroristy. Setkal jsem se tam s taxikářem, Íráncem, který mi sdělil, jak je rád, že mohl odejít od těch bláznů, kteří vládnou v jeho zemi.

Írán ajatolláhú, šaríe a Sulejmáního

Bez ohledu na íránskou propagandu, podporovanou mnohými euromarxisty z Bruselu a Berlína není Írán s pohledu civilizovaného Evropana s evropskými a křesťanskými předky, demokratický ani standardní stát, přestože snaživě staví mediální Potěmkinovy vesnice. Vládne tam právo šaría, které je v rozporu s evropskou civilizací. Kdo z čtenářů by chtěl v Evropě tento zákon potlačující svobodu a demokraci a podporující násilné šíření islámu? Sulejmání byl jeho typickým, přímo vzorným, reprezentantem. Velel divizi Al Quds, tvořené revolučními gardisty, zaměřené oficiálně na obranu, neoficiálně, zato realisticky na válku a teroristické akce a export šíitského islámu v zahraničí. Za svůj hlavní úkol považují dobytí Jeruzaléma, tedy hlavního města státu Izrael, jediného státu v tamní lokalitě, kde existují svobodné a demokratické volby a politická opozice. Umí si někdo představit v Íránu, tak milovaném evropskou propagandou a placenými propagandisty, opoziční politickou stranu, která by požadovala zrušení středověkého a primitivního práva šaría?

Írán má k takzvanému islámskému státu blíž, než si představují důvěřivé oběti proíránské propagandy, která se tlačí dokonce i do menších médií mimo mainstream. Jejich evropští propagandisté se školí přímo v Íránu v rámci „turistických“ cest. Můžeme si pro ilustraci připomenout návštěvu nejvyššího ajatolláha v Itálii. Tam kvůli němu zahalovali bedněním renesanční sochy na veřejných prostranstvích. Ani kterýkoli saúdský šejk by nepožadoval něco takového. Íránské revoluční gardy jsou státem placená ozbrojená organizace, která existuje paralelně s armádou. Je to elita fanatických ozbrojených islamistů. Takové islámské SS. A Sulejmáního můžeme bez nadsázky přirovnat k Heydrichovi. Nenávistný islámský imperialista, terorista a antisemita. Íránské revoluční gardy jsou v rámci státu všemožně zvýhodňovány, počínaje výší žoldu a jsou jim dokonce svěřeny íránské raketové síly. Už proto nelze souhlasit s tím, aby Írán disponoval nosiči dalekého dosahu, natož jadernými zbraněmi. Pobláznění, případně zaplacení evopští propagandisté extrémistického islámu vykřikují, že Írán i jiné islámské státy nají stejné právo na držení jaderných zbraní jako Izrael. Rovnost za každou cenu a bez ohledu na následky.

Připomněl bych, že podklady k vývoji raket dostal kdysi Írán právě z Izraele a jaderný reaktor z USA. I zde je vidět, že důvěra v islámské země se nevyplácí, pokud jde o transfer strategických technologií. Prodej nejmodernějších zbraňových systémů agresivním islámským státům Turecku, nebo Íránu je zásadní bezpečnostní chybou i v současnosti. Na rozdíl od Saúdské Arábie jedná o státy s dostatečně vyspělou technologickou základnou, aby je dokázaly okopírovat, sériově vyrábět a dále rozvíjet. Írán nepotřebuje jaderné reaktory k výrobě elektřiny. Má na sto let dostatek zemního plynu a do té doby budou realitou nové zdroje elektřiny, pokud vůbec bude existovat nějaké lidstvo jako spotřebitel. Podle nedávné studie by Íránci potřeboval jadernou energii nanejvýš ke krytí 2 % svojí spotřeby. To bohatě pokryje jedna paroplynová elektrárna. Údajně tak moderní a ekologický Írán může navíc vyrazit cestou svých přátel z Bruselu a Berlína a stavět ve velkém zelenou solární a větrníkovou zlodějinu. Sluníčka tam mají s dost a leckde vanou i stálé a silné větry. Írán kromě toho odmítl nabídku reaktoru, který nelze využívat k výrobě jaderných zbraní. Takže oni tu jadernou elektřinu zase tak moc nepotřebují.

Kdybychom se drželi zvrácené logiky těch, kteří by dali jaderné zbraně každému, mohl by je dostat i takzvaný stát Palestina, podporovaný právě z Íránu a rovněž s EU. Takzvaní Palestinci (takzvaní, či samozvaní proto, že Palestinci jsou i Židé) museli opustit Izrael poté, co se podíleli na první agresivní válce okolních arabských států, nikoli poslední, proti Izraeli. Začala v den, kdy mohl na základě hlasování v OSN vzniknout a byl vyhlášen demokratický stát Židů a Arabů. V den, kdy Ben Gurion pozval Araby k společnému mírovému soužití. Izrael je malý stát, obklopený početnými nepřáteli, kteří mají obrovskou vojenskou převahu. Je v obdobné pozici jako Rusko, které vnímá ohrožení ze strany podstatně vojensky silnějších NATO a EU. Držení jaderných zbraní je pochopitelné a brání vypuknutí války. Írán naopak nikdo nenapadá a je tak velký, že nikdo ze sousedů ho nemůže extrémně ohrožovat.

Izrael je od roku 1948 napadán ozbrojenými palestinskými teroristy, kteří by neváhali použít ani jaderné zbraně. Rozdíl je v tom, že kdysi bojovali tito arabští Palestinci za území, zatímco v současnosti za islám. Právě vlivem Íránu, který poskytuje všemožnou podporu, došlo k výrazné islamizaci palestinských Arabů. V jejich školách se už malé děti prokazatelně učí, že mají zabíjet Židy. V Izraeli se děti neučí, že by měly zabíjet palestinské Araby, naopak nemálo Arabů tam žije v klidu a mají se dobře. Jen si představuji, jak v budově palestinského zastupitelského úřadu v Praze, exploduje ve skladu ilegálních zbraní místo běžné výbušniny jaderná hlavice. Získaná legálně, v rámci práva držet jaderné zbraně pro kdekoho, jak prosazuje proíránská euromarxistická propaganda naplněná špatně utajovaným primitivním antisemitismem.
Íránský džihád

Íránské vedení sice tvrdí, že Írán nikdy nezačal válku, ale to je jen účelová komedie. Írán dlouhodobě prosazuje strategii pronikání na území nepřítele, bez války, svoji islámskou hybridní válku. Je to logické, protože ve střetu s USA, nebo Tureckem by nemusel uspět a choutky k přímému útoku na Izrael ochlazují právě izraelské jaderné zbraně. Proto je Írán jedním z hlavních vývozců islámského terorismu, získává dlouhodobou indoktrinací a korupcí pozice, především mezi mládeží, zkorumpovanými politiky, intelektuály a mediálními pracovníky, provádí a podporuje hybridní válku a terorismus v okolních zemích i v Evropě. Nejde jen o palestinský terorismus. Sunnitský a šíitský islámský terorismus jsou jen dvě strany jedné mince.
V době mojí mise v Iráku jsem viděl ničivý vliv Íránu, který reprezentoval na jihu šíitský duchovní Sadr. Umožnilo to stupidní vedení okupační správy CPA, vedené třetiřadým americkým diplomatem Paulem Bremerem. Neustále vymýšleli ohrožení ze strany menšinových sunnitů a pronásledovali důstojníky bývalé irácké armády. Díky tomu narostla, především po takzvaných svobodných volbách moc šíitů a Kurdů podporovaných z Íránu. Přes nezajištěné hranice pronikaly bandy íránských revolučních gardistů i obyčejných kriminálníků s nepochopitelnou tichou podporou CPA. Sadrovi Íránci se Američanům odvděčovali tím, že ničili rozvody elektřiny a organizovali teroristické útoky. V řadě případů přišli do rodiny a dali muži na vybranou. Buď se účastní teroristických toků, nebo mu zlikvidují rodinu. Výsledkem tiché invaze Íránu do Iráku byly krádeže, loupeže, únosy a vraždy.
Byl to právě Sadr, který vedl tažení proti naší základně sedmé polní nemocnice v Basře. Naši lékaři léčili zdarma a kvalitně Iráčany. To vadilo sousední irácké nemocnice, která dostávala materiální pomoc od naší, ale přesto vypadala jako prasečák. Nikdo se tam nenamáhal ani uklidit, přestože se tam flákaly davy příbuzných pacientů, ale vše se draze platilo, zatímco v české nemocnici se léčilo zdarma. Doktoři byli sunniti, ale neměli problém se domluvit se šíity, když šlo o lumpárnu a zisk. Ilustrativním faktem šíitské nenávisti a podlosti je fakt, že Sulejmání napomohl zatčení Saddáma Huseina americkými bezvěrci, tedy bratra ve víře. Spolupráce se zlými Američany mu nevadila. Morální vzor levičáckých euromarxistů z pražské havlérky.
CPA zároveň zabavovalo obyvatelům zbraně, takže se nemohli bránit islámským teroristům. Ukázková paralela ve srovnání se současnou EU. Armádu, tudíž zdroj zbraní pro teroristy ovládali s převahou šíité. Tento demokratický proces vyústil doslova v etnickou čistku šíitů a Kurdů proti sunnitům, což vedlo ke vzniku islámského státu. Ten byl kombinací práce zahraničních teroristů, kteří jej založili v kurdské vesnici na severu Iráku a sunnitů bránících se teroru. K tomu se přidala vydatná islamizace podporovaná ze Saúdské Arábie. Jak v Palestině, tak v Iráku se stal faktorem rostoucího násilí islám. Za vznik islámského státu tedy může především šíitský teror v Iráku, který umožnila neschopnost vedení CPA. Jednou z dalších ukázek íránského džihádu je válka v Jemenu. A pokud si někteří vzpomenou, byl to právě Írán, který ve spolupráci s USA podporoval teroristy válčící proti sovětské a afghánské armádě v osmdesátých letech. Na jeho území byly základny teroristů, nejen v Pákistánu.
Smrt teroristy a velké nic

Irán se dlouhodobě snaží převzít kontrolu na Irákem. Do značné míry se mu to pomalu daří. Tím by získal ještě větší podíl na světovém obchodu s ropou a zemním plynem. Posílil by v boji o hegemonii se Saúdskou Arábií. Mohl by více ovlivňovat politiku a bezpečnost v regionu. Získal by přímou cestu do Sýrie a na hranice Izraele. Mohl by začít útok na dobytí Jeruzaléma. Nelze se divit, že Izraelci podporují každého, kdo bojuje proti desetitisícům íránských ozbrojenců v Sýrii. Došlo by rovněž k závěrečné etnické čistce proti sunnitům v Iráku. Občanská válka by s velkou pravděpodobností vedla k rozdělení Iráku mezi Írán, Turecko a Sýrii, možná by se přidaly i Saúdská Arábie a Kuvajt.
Takový by byl výsledek práce těch, kteří podporují Írán a jeho teroristy, včetně euromarxistů z Bruselu, Berlína, Prahy a dokonce i USA. Těm americkým, vedeným Sorosem jde o zatažení prezidenta Trumpa do války s Íránem, aby snížili jeho šance na vítězství ve volbách. Trump totiž na rozdíl od demokratických euromarxistů vedených Allbrightovou, Obamou a Clintonovou nezačal žádnou válku, zato brání islamizaci, protibělošskému rasismu a podpoře parazitování. A především, bez ohledu na zbožná přání a mediální propagandu euromarxistů americká ekonomika roste a počet nezaměstnaných, včetně černochů se už snížil na polovinu. Snížily se daně a počet pobíračů dávek a parazitů podporovaných demokraty. Opak vývoje v euromarxistické EU.

Sulejmání se podílel na organizaci útoků proti americkým základnám v Iráku. Už z tohoto důvodu měly USA právo, a to na základě rezoluce OSN číslo 1868 z roku 2001 na sebeobranu proti terorismu. Likvidace Sulejmáního byla legální a také morální, abych potěšil jeho přátele z pražské havlérky. Další oběti byli logicky jeho přátelé a spolupracovníci, tudíž osoby podporující islámský terorismus a etnické čistky v Iráku. Žádná škoda. Pokud Američané na základě aktivit šíity ovládaného iráckého parlamentu odejdou, vypukne v Iráku pravděpodobně občanská válka a scénář popsaný výše.
O to komičtější a diletantštější se jeví názory Zaorálka a jemu podobných, kteří kritizují USA za likvidaci teroristy. Hloupé řeči o vyvolání světové války, zaminování Hormuzského průlivu Íránem. A nic. Žádná americká invaze, žádné izraelské nálety, žádná čínská flotila útočící na americkou, žádná podpora ze strany Ruska. Putin, ani Xi Jinping nemají rádi islámské teroristy. Mají jich dost z Čečenska a Ujgurska. Zaminováním průlivu by Irán zastavil cestu i pro tankery se svojí ropou směřující do Číny. Pár íránských raket na americké základny toho moc neudělalo.
Každopádně by to byl důvod k odvetnému americkému útoku na Írán. Ten má zanedbatelné letectvo a jeho pozemní protivzdušná obrana, byť údajně vyspělá, by masivní útok nezvládla. Stačilo by zničit část elektráren, systému distribuce vody, strategické křižovatky a prosadit blokádu hranic se zastavením dovozu potravin a exportu ropy a plynu. K tomu by se mohla zlikvidovat většina systému PVO a raketových základen. Jako Irák po první válce v Gulfu. Na čas by byl pokoj. Jenže Trump je osobnost světové politiky a nevyvolává války. Oni se islámští teroristé poperou sami mezi sebou, případně se přestěhují do euromarxistické Evropy, kde jsou vítáni na doživotní placené dovolené. Írán nemá v okolí žádného výrazného spojence, spíše mocenské konkurenty. Proto po velkém povykování a nástupech stád, připomínajících české sekundové demokraty zase zaleze a bude podporovat pouze akce islámského terorismu, spřátelenou levičáckou propagandu a vybrané politiky v EU. Žádná třetí světová válka kvůli teroristovi se konat nebude.