Leckoho asi vyvedu z míry, ačkoli tak činím bez velkého nadšení. Nikoli proto, že bych snad k němu zahořel čtyřprocentní láskou Jakuba Jandy, morálně čistého lidovce Hermanna, přítele sudeťáků, nebo dokonce samozvaného kněze Halíka, obdivovaného přítele králíkáře Drahoše. Nikoli proto, že bych mu odpustil Marákeš a další protinárodní tahy současné oligarchické a euromarxistické vlády. Rovněž jeho přístup k Svazu bojovníků za svobodu páchne pangermánským euromarxismem. Nicméně je třeba každého posuzovat spravedlivě a z hlediska akvizic a vyzbrojování naší armády již podruhé rozhodoval správně. Tím se výrazně liší od své vševědoucí arogantní předchůdkyně blondýny hrající si na vojáky se svojí LGBT fenou. Po téměř slibném startu na co sáhla, to zpackala. Stačí připomenout, že vyhodila z práce špičkového odborníka, ředitele výzkumného ústavu v Brně Šafáře za to, že si dovolil říci pravdu. Vzorová euromarxistická pravdoláskařka.

Poprvé Metnar správně rozhodl v případě praxí prověřených radarů středního dosahu MMR izraelské společnosti IAI, které naše armáda potřebuje víc, než cokoli jiného. Ve své třídě jsou nejlepší na světě, protože izraelští konstruktéři dokážou spojit špičkové ruské i americké technologie. Celý kontrakt je navíc postaven výhodně i z hlediska spolupráce s českými subjekty, jichž se na něm podílí několik. Včera 27. 3. opět Metnar správně rozhodl z hlediska zadání parametrů k akvizici pásových bojových vozidel pěchoty (dále BVP) pro naši armádu. Kromě toho nedávno podepsal Memorandum of Undestanding (MOU) se státním podnikem VOP CZ v Šenově, jako koordinátorem výroby nových BVP pro armádu. Tento podnik má odpovídající výrobní kapacity a kooperační vazby.

Ne, že bych Metnara podezříval z vojensko-odborné geniality. Je to bývalý policista zabývající se politicko-mediálně správnými případy za ministra Peciny a rovněž dočasně jeden z vedoucích kádrů hnutí zelených mozků BOS, bohužel vydatně podlézajících euromarxistickému oligarchovi. Nicméně se zdá, že Metnar má dostatek rozumu, aby poslouchal rady odborníků, a nemá zájem se namočit do nějakých korupčních afér, či sexuálních ostud. Evidentně poslechl a akceptoval názory jak vojáka s dlouholetou praxí, generála Opaty, tak vojenského šéfa výběrové komise plukovníka Gazdy a jeho týmu, kteří si mohli BVP prohlédnout, případně vyzkoušet opakovaně v roce 2017 ve Vyškově a v minulém roce v Paříži. Metnar výrazně převyšuje mnohé svoje znalostně omezené předchůdce, především blondýnu Šlechtovou s Rambohafíkou, slouhu německých zájmů Stropnického, který dal polovinu naší armády Bundeswehru a specialistu na slavnostní nástupy a kladení věnců Picka, z něhož neudělaly zodpovědného odborníka zaměřeného aspoň občas mimo mimomanželský sex, ani generálské hvězdy, pozice poradce prezidenta a oficiální etický kodex, který sám podepsal.

Bojová vozidla pěchoty BVP-2 (originální ruské označení BMP-2) vyráběná v sovětské licenci byla ve své době špičková. Nicméně průběžně zastarala a naše armáda odmítla modernizační projekty od společnosti Excalibur, později CSG. Slovenská armáda modernizační program realizovala. Ostatně i v ruské armádě bylo v rámci postupné náhrady BMP-2 zavedeno do výzbroje 700 nově koncipovaných BMP-3 a v současné době běží sériová výroba nového typu T-15 Kurganěc. Tamní modernizovaná BMP-2 budou patrně uložena ve skladech pro potřeby vycvičených záloh. Problém BVP-2 je především v nízké balistické odolnosti a nízkém bojovém prostoru, který je navíc středově dělen z důvodu střelby z bočních střílen. Rovněž nádrže na zadních dveřích a absence sklopné rampy lze označit za negativa. Při výrazném zvýšení hmotnosti z důvodu zesílení odolnosti a zvětšení bojového prostoru by se zhoršila průchodnost v terénu a byl by potřeba silnější motor s celou pohonnou soustavou, zesílené zavěšení kol, nové pásy, nové komunikační prostředky. Řadu těchto problémů řešil modernizovaný typ Šakal holdingu CSG. Nicméně i v naší republice se budou vyřazená BVP-2 hodit pro vycvičené zálohy, ať již aktivní, či nikoli. Z hlediska nákupu nových BVP pro AČR nelze samozřejmě ani pominout určité politické zadání, kdy slouha cizáckých zájmů Stropnický připravoval nejen podřízení naší armády Bundeswehru, ale rovněž její přezbrojení BVP Puma, aby naši vojáci sloužili jako kanónenfutr euromarxistického Německa.

Nicméně v současnosti je situace taková, že podle rozvědek na druhé straně středozemního moře je realitou rostoucí tempo přípravy druhé vlny afroislámských migrantů, a to nejnižším odhadem 20 milionů z Afriky do Španělska a Itálie za podpory vedení německé EU a kolem 5 milionů z Iráku, Íránu, Afghánistánu, Pákistánu přes Řecko. Vedení EU si nedokázalo poradit ani s první zkušební vlnou, pravděpodobně záměrně. Jak bruselská euromarxistická, tak česká média o aktuálním ohrožení zarytě mlčí, protože EU je paralyzovaná neschopným a zrádcovským vedením a není připravena k odporu. Ohrožení tedy není z východu, včetně jakési napůl vymýšlené hybridní války s Ruskem za vůně novičoku. Bez ohledu na propagandistické žvásty generála Hanby a jemu podobných, přichází největší ohrožení z jihu a ze západu. Odtamtud se valí a především povalí nepřítel a hybridní válka z tohoto hlediska je už dávno v běhu. Jen se euromarxistům hodí zamlčovat pravdu. Už Turecko je dnes nepřítel, nikoli spojenec a jeho všudypřítomné kebabárny slouží jako základny obchodu s drogami, tvorby financí pro islamizaci myšlení domácího obyvatelstva a korupci státní správy a s velkou pravděpodobností také k získávání informací pro tureckou rozvědku, jejímž cílem zcela jistě není multikulturní pravda a láska. Vzorově to předvedli při genocidě Arménů a nejen Arménů. Prezident Erdogan se nedávno vyjádřil zcela jasně s požadavky území Evropy, až po Vídeň.  Bude se hodit každý, kdo udrží zbraň, každá puška a každé obrněné vozidlo k obraně hranic, aby to u nás v segmentovaném několikavrstevném rasovém konfliktu nevypadalo jako nedávno v Sýrii. Jsme smrtelně ohroženi nejen my, ale rovněž Izrael, a civilizovanější arabské státy typu Sýrie, Jordánska, Egypta, Maroka i 70% Libye pod vládou generála Haftara, který s egyptskou a ruskou pomocí snížil migraci z jihu přes Libyi téměř o 80%. Zbylých 20% vesele pokračuje přes území vlády podporovaná z EU. Na spojence typu Německa a Francie se můžeme spolehnout stejně, jako v roce 1938. Nanejvýš nás budou tahat do agrese proti Rusku. NATO bude mít smysl z hlediska obrany evropské civilizace, nikoli Jandových evropských hodnot, pouze v situaci, že v USA bude vládnout vlastenecký prezident Trump, nebo podobně zaměřený republikánský politik. V opačném případě hrozí jako nášup k migrantům takzvaná preventivní jaderná válka, neboli agrese proti Rusku.

Samozřejmě očekávám kritiku na téma, že armádu nepotřebujeme. Nicméně armáda je jedním z jednoznačných symbolů státu, stejně jako hranice, či území národa, vlajka, národní hymna, jazyk a historie, v Evropě i křesťanství. Jak v době první světové války a odboje proti pangermánskému Rakousku, stejně jako v době euronacistického pangermánského protektorátu a zahraničního odboje proti němu, byla symbolem odporu právě armáda, počínaje legiemi. Její aktuální realita, složení a nasazení je závislé na politicích, které si občané zvolili. Resort obrany by měl být funkčním pracovištěm státní správy s dominujícím generálním štábem a bojeschopnými vojáky a dalšími uniformovanými specialisty. Neměl by být úřadem sociálního zabezpečení pro stovky zbytečných protekčních povalečů v civilu i úředníků v uniformě, především na přetékajícím ministerstvu a jeho odboru komunikace a propagace. Na ty by měla směřovat kritika, nikoli na vojáky, kteří nasazují zdraví a životy, takže potřebují kvalitní výzbroj a vybavení. Bojeschopné a vlastenecké vojáky s dobrou výzbrojí budeme potřebovat.

Dále očekávám povyk na téma vyhozených peněz na výzbroj zbytečné armády. Zde je třeba připomenout důležitý faktor domácího zbrojního, oficiálně obranného průmyslu, který vytváří pracovní místa, disponuje mnoha obtížně nahraditelnými odborníky, napomáhá transferu technologií a technologickému rozvoji na rozdíl od montoven, lisoven a pěstění řepky. Nelze přehlédnout, že právě domácí zájem zajišťují v maximální míře oficiálně vyhlášené podmínky výběrového řízení na pásová BVP. Vozidla se budou vyrábět u nás a koordinátorem bude armádní vojenský opravárenský podnik VOP CZ v Šenově. To, že již nedisponujeme vývojem a výrobou vhodných motorů a automatických kanonů pro současná BVP patří k chybám minulosti. Nicméně například části zaměřovačů pro typ CV90 od BAE Systems se vyrábějí u společnosti Meopta ve spolupráci s dalšími domácími výrobci. Hlavně pro samohybný minomet Mjölner (kladivo boha Tora) na podvozku CV90 se vyrábějí na Slovensku. I ten by se do budoucna hodil. Rozhodně jsou pro nás prospěšnější finance vynaložené na zbrojní průmysl, bojeschopnou armádu a funkční policii, než na politické neziskovky sloužící cizákům, solární a větrníkové ekozlodějiny, nekonečné stavební projekty a opravy typu D1, či opakovaně na stejných místech rozkopané Prahy a především na desetitisíce arogantních byrokratů v Bruselu.

Závěrem této části bych připomněl svůj nedávný článek z 24. 2. zaměřený právě na přezbrojení naší armády bojovými vozidly pěchoty. Jednalo se o reakci na typicky mainsteamový internetový diletantský výplod s názvem „Je nejdražší projekt v historii ČR odsouzen ke krachu,“ zveřejněný v plátku Ekonomický Deník s podpisem Jiřího Reichla, i když autorem byl pravděpodobně nějaký jiný redaktorský pisálek, neméně odborně nezdatný. Nejrychleji se dá najít na google pod: martin koller právě dnes.

Zadání a dodavatelé

Nečekaně realistické zadání je výsledkem faktu, že se při něm konečně prosadil názor odborníků a uživatelů budoucích BVP, zatímco a úředníci byli zatlačeni do pozadí. Přestaly podivné, vesměs diletantské mediální tlaky a další jednostranné zvýhodňování zcela nevhodného německého BVP Puma společnosti PSM, dokonce i v armádním výzkumném ústavu ve Vyškově. V rámci prezentace pro média v červnu 2017 došlo k tomu, že Pumu předváděla vycvičená osádka Bundeswehru, což se logicky projevilo při střelbě, zatímco ostatní vozidla civilní firemní technici a údržbáři.  Dále bylo zfalšováno hodnocení vozidel, které napsali vojáci. Pumu prosazuje domácí společností GLOMEX, o níž jsem na generálním štábu neslyšel a na internetu nečetl mnoho dobrého, přičemž spolupracuje s neúspěšným politikem Vítem Bártou a jeho médiem Security Magazín, který se prezentuje vesměs opsanými články nevalné hodnoty na Seznamu. Jak se k sobě Bárta a vedení GLOMEXu měli lze doložit fotografiemi z Eurosatory 2018 v Paříži.

Z hlediska pravděpodobně neúplných zveřejněných požadavků na BVP pro AČR vyplývá, že vozidla mají přepravovat, řidiče, velitele, operátora výzbroje a osm vojáků. Z nich šest má tvořit družstvo a dva jsou specialisté. V podstatě to může znamenat i osmičlenné družstvo, které přepravují kolová bojová vozidla pěchoty Pandur II zavedená do naší armády. Tím je zajištěna systémová zaměnitelnost družstev a vozidel. Dále bylo rozhodnuto, že hlavní výzbroj BVP má být soustředěna v osádkové věži. V ní obvykle sedí velitel a operátor zbraňových systémů, zjednodušeně střelec. Tím odpadly snahy prosadit bezosádkové věže, případně zbraňové stanice s nekrytou výzbrojí, které používá i část současných BVP. Nicméně praxe ukázala, že osádkové věže mají vyšší bojovou hodnotu. Mezi původními, v podstatě neoficiálními požadavky byla rovněž věž vyráběná stejným výrobcem, jako podvozek s pancéřovou korbou. Hlavní výzbroj lafetovanou ve věži má tvořit stabilizovaný automatický kanon ráže 30 mm. Zde výběrový tým vyšel pravděpodobně logicky z faktu, že zavedená bojová vozidla Pandur II mají ve výzbroji americký automatický kanon Bushmaster ráže 30 mm. Zbraň je sice drahá z hlediska nákupu i provozu, ale spolehlivá, účinná, používaná mnoha armádami a nabízí nejširší spektrum munice. Předpokládá se využití aktivní ochrany zesilující balistickou odolnost a logicky komunikační systémy přenosu dat v rámci C4I kompatibilní s jinými armádami NATO. Vychází se z životnosti minimálně 30 let s možností dalších modernizací. Vozidla splňující zadání budou podrobena praktickým zkouškám. Oficiálně nebyl zmíněn požadavek poměru koní či kilowattů na tunu hmotnosti z hlediska mobility na bojišti. Plavání se vzhledem k hmotnosti vozidel nepředpokládá. V původním předběžném zadání byl rovněž požadavek historie vozidla a jeho zavedení do výzbroje armád. Je to logické, protože žádná armáda se nechce stát zkušebním polygonem nového zahraničního vozidla, které nemá praxi a není zavedeno do výzbroje, nejlépe v zemi, kde se vyrábí. Stačí si připomenout podivné vítězství kolového bojového vozidla pěchoty Pandur II, kde naše republika zaplatila vývoj osmikolové verze z původní rakouské šestikolové, přestože například osmikolová vozidla Rosomak od společnosti Patria se ukazují jako bojově hodnotnější. Důležitým faktorem je samozřejmě cena, ale rozhodně by nemělo dojít k situaci, kdy cena se dostane do konfliktu s bojovou hodnotou. Ukázkovým příkladem nevhodného rozhodnutí je nákup transportních letounů CASA při srovnání s typem Hercules.

Požadavky versus nabídka

Požadavky zcela evidentně splňuje BVP CV90 MkIV CZ společnosti BAE Systems. Je zavedené ve výzbroji několika armád, bylo nasazeno v Afghánistánu, vyrábí se v několika verzích, je vyzbrojeno kanonem Bushmaster ráže 30 mm, je možné je vybavit komunikačními systémy kompatibilními s armádami NATO, přepravuje 3+8 vojáků, má perspektivu z hlediska modernizace a výkonu motoru. Česká filiálka společnosti BAE Sytems kooperuje s řadou českých a slovenských podniků. CV90 uspěl ve výběrovém řízení v Kanadě proti starší verzi vozidla ASCOD. V roce 2017 ve Vyškově bylo CV90 nejrychlejší, překonalo nejvyšší překážku a bylo na druhém místě v přesnosti střelby za zvýhodněným typem Puma. CV90 bylo prezentováno ve verzích s osádkovou i bezosádkovou věží. Filiálka BAE Systems dlouhodobě spolupracuje s mnoha českými podniky a v případě výroby předpokládá spolupráci s VOP CZ.

Vozidlo Lynx KS42 společnosti Rheinmetall existuje v současnosti v prototypech, či funkčních vzorech, a to ve dvou verzích. Jedná se o bojovou a víceúčelovou s flexibilní možností konstrukce různých subverzí. Historii a bojovou praxi Lynx nemá. V současnosti se účastní výběrového řízení v Austrálii, což pravděpodobně ovlivní budoucnost jeho výroby a komerční realizace. Nicméně australský generál odpovědný za akvizici se údajně vyjádřil, že Austrálie nebude zkušební platformou. V bojové verzi přepravuje Lynx 3+8 vojáků, výzbroj může tvořit kanon Bushmaster ráže 30 mm, komunikační prostředky mohou být kompatibilní s NATO. Vozidlo bylo roku 2018 prezentováno s bezosádkovou věží, nicméně výrobce uvádí, že použití osádkové věže je možné. Zda takovou věží reálně disponuje, nebylo publikováno. Hmotnost bojové verze je vyšší, než 40 tun. Už původní lehčí verze KF31přepravující 3+6 vojáků a prezentovaná ve Vyškově neuspěla z hlediska mobility. Nová verze je samozřejmě těžší. V současnosti se výrobce snaží o přípravu výroby silnějšího motoru u společnosti Liebher. Nicméně vývoj má být údajně ukončen až v roce 2022, takže sériová výroba by mohla být zahájena někdy v tom, nebo následujícím roce. Možnosti a rozsah kooperace společnosti Rheinmetall s českými subjekty z hlediska možné výroby nebyly publikovány.

Vozilo amerického konsorcia GDELS s označením ASCOD 42NG vychází z typu Ulan zavedeného v rakouské armádě a vyráběného rovněž ve dvou verzích ve Španělsku jako Pizzaro a Pizzaro II. Z hlediska prezentace a případné výroby spolupracuje GDELS s domácím Holdingem CSG, který disponuje výrobními kapacitami. Ve Vyškově byla roku 2017 prezentována lehčí verze ASCOD 36 přepravující 3+6 vojáků. Vozidlo mělo tehdy nižší mobilitu ve srovnání s CV90 a výzbroj tvořil jeden ze dvou prototypů bezosádkové věže Samson II s kanonem Bushmaster ráže 30 mm. Tento prototyp byl pouze demonstrační, druhý funkční se účastnil výběrového řízení s vozidlem Boxer v Litvě. Díky doslova stachanovskému výkonu izraelských zbrojířů a zapůjčené munici se podařilo zúčastnit střeleb. Ulan i Pizzaro II přepravují 3+8 vojáků a mají osádkové věže. Vozidla ASCOD zvítězila ve výběrovém řízení pro britskou armádu, kde se rozbíhá výroba několika verzí s názvy Ajax, Ares a další. Britové nakonec u bojové verze upřednostnili osádkovou věž. Vedení GDELS dlouho doufalo, že v zadání pro AČR bude bezosádková věž. Nicméně již na přelomu roku byl zahájen vývoj a výroba prototypu verze 42NG s novou osádkovou věží vybavenou kanonem Bushmaster ráže 30 mm. Nicméně základna a klec této věže se nevešla do starší verze 42, aniž by se počet přepravovaných vojáků snížil na 3+6. U typu 42NG se proto jedná o prodloužení pancéřové korby o zhruba 60 cm. Tím logicky vzroste hmotnost vozidla a sníží se pohyblivost, pokud nebude použit výkonnější motor. Návštěva ve výrobním závodě v Seville byla umožněna pouze vybraným, převážně mainstreamovým novinářům, autorovi tohoto článku nikoli, takže může hodnotit pouze ze zprostředkovaných informací a znalostní projekce konstrukce. ASCOD42NG je stejně jako Lynx prototypem, nebo funkčním vzorem bez historie a bojového nasazení.

Vozidlo Puma obchodní společnosti PSM je de facto výrobkem společností KMW a Rheinmetall. Jeho prezentaci zajišťuje již výše zmíněná společnost GLOMEX. Vyrábí se pouze v základní bojové verzi, má pouze bezosádkovou věž Lance, převáží 3+6 vojáků. Vývoj trvá již 14 let a dosud není Puma plně zavedena do výzbroje Bundeswehru. Stále odsouvané zavedení do výzbroje a nahrazení typu Marder se předpokládá v roce 2022. Vznikly problémy z hlediska přepravy vyšších vojáků a komunikační techniky. Vozidlo váží přes 42 tun a je stejně velké, jako konkurenční typy a zároveň téměř dvojnásobně drahé. Podmínky zadání nesplňuje a s velkou pravděpodobností ani splňovat nebude.

Určitě budeme čtenáře informovat o dalším vývoji. Rozsáhlejší články budou zveřejněny v novém časopisu ARMBET (Armády, Bezpečnost, Technika), jehož první číslo vyjde v dohledné době.

Politický vývoj v naší republice spěje mírovými kroky k pravdě, lásce, lidským právům a blahobytu. V posledních týdnech se u nás předvedli především všemožní mládežníci, kteří stále více okupují českou politiku a plní ji svazáckým nadšením i kampaňovitostí. Jejich hlavními reprezentanty jsou Piráti, ale oranžoví bojují ze všech sil. Mají úspěch především díky nemyslícím voličům postiženým sebevražedným nadšením a primitivní vírou. Můžeme konstatovat, že čeští voliči se dělí na ty, kteří myslí a ty, kteří nemyslí, zato věří, především lžím, propagandě a primitivním heslům. Mezi věřící se propadla i nemalá část důchodců s dlouhými životními zkušenostmi, kteří slepě podporují oligarchizaci naší země. Nadějí tedy zůstává především zhruba pětina mladší generace, která ještě dokáže číst a používat vlastní mozek. Věřit je samozřejmě pohodlnější, než myslet, takže myslících je bohužel menšina, což ukazují více, či méně upravené grafy volebních preferencí, kde vítězí ANO a Piráti. K smůle nejen myslících i těch věřících, ale slušných a pracujících občanů obecně.

Je v podstatě lhostejné, pod jakou firmou, či vlajkou se euromarxističtí mládežníci předvádějí. Piráti s černou vlajkou a černým muslimským šéfem v Bruselu, Zelení s vlajkou, která je také vlajkou islámu, což dokazuje jejich zapálená podpora afroislámské invaze, nebo socialisté s oranžovou, kteří s původními ideály sociální demokracie nemají v praxi téměř nic společného. Myslím, že by piráti všech barev mohli používat i růžovou, nebo duhovou pro více pohlaví a pod ní se všichni spojit. Konec konců, Hamáčkovým chráněncem na ministerstvu vnitra je nositel evropských hodnot Jakub Janda.

Všichni jsou euromarxisté a všichni škodí, především z hlediska naší země a národa a jejich budoucnosti. Všichni jsou v podstatě piráti, kteří se svazáckou drzostí arogantně lžou a snaží se parazitovat na voličích, ať jsou oranžoví, zelení, nebo černí. Všichni se ohánějí levičáckými hesly a přitom beze studu podlézají cizákům a oligarchům, kteří jsou nejhorší možnou pravicí, pokud nějaké rozdělení na levici a pravici ještě existuje. Dnešní dělení světa je spíš na vlastence bojujícím za svoje země a rodiny a euromarxisty posluhující globálním oligarchům. Všichni piráti, bez rozdílu barev patří do pražské havlérky, která dlouhodobě posluhuje cizákům, podporuje bruselský byrokratický teror, německou kolonizaci, islamizaci a afrikanizaci naší země, sexuální úchylnost, narkomafii, parazitování, ničení bílé heterosexuální rodiny a likvidaci školství dávajícího smysluplné vlastenecké vzdělání. Dokladem spojení ČSSD a pražské havlérky je nadšená chvála knížepána Schwarzenberga na oranžového piráta Petříčka, oporu politiky ČSSD. Šéf chválí slouhu a určitě se přidá s pochvalou i vrchní oligarcha Babiš. Je evidentní, že oligarcha a jeho kritici se v důležitých otázkách lehce shodnou. To je doklad jejich pokrytecké komedie, kde hrají navenek nepřátele a mimo veřejnost úspěšně spolupracují v pražské havlérce na zotročení českého národa a plnění svých kont za podpory a na úkor jak věřících voličů, tak myslících občanů.

Ilustrativním dokladem podlosti pirátské politiky je, mimo jiné, vystoupení Piráta a pražského primátora Hřiba, kterému by spíš sedlo mykologické jméno Prašivka na shromáždění k výročí bitvy u Sokolova. Začal tam blábolit o tom, že čeští vojáci na východní frontě vlastně bojovali proti komunismu. Možná ti, kteří zradili vlast, se stali německými občany a vstoupili do wehrmachtu, nebo SS. Arogantní levičácký antikomunista, což je samo osobě úžasné spojení, a zároveň euromarxista beze studu šířil nesmysly. Dokonce i takzvaní kulaci a vězňové z gulagů bojovali ve Velké vlastenecké válce pod vedením Stalina za vlast proti německým nacistům a různým fašistům v rámci spojenecké koalice a dostávali komunistická vyznamenání. Stalin byl brutální diktátor, ale zároveň vlastenec, za jehož vlády se zaostalé Rusko přesunulo vlastními silami z pozice kolonie francouzských bank do pozice velmoci a od dřevěných pluhů k letům do kosmu. Hitler chtěl vyhladit Slovany a udělat z jejich zbytků otroky a mnoho lepší nebyl ani jeho přístup k západním zemím. Například Holanďany chtěl přestěhovat na Ukrajinu. Když se podíváme na to, co provádí EU v rámci multikulturalismu a genderismu pod vedením Německa, není v tom z dlouhodobého hlediska velký rozdíl. Oloupení, ponížení, zotročení, islamizace, afrikanizace a likvidace v nějaké agresivní jaderné válce, kdysi pod prapory nacionálního socialismu, dnes pod hesly svobody, demokracie, lidských práv, pravdy a lásky. Nicméně vždy ve prospěch cizáckých oligarchů. Kam taková politika vede, vidíme na dnešní Ukrajině, kde počet obyvatel poklesl od roku 1991 téměř na polovinu, což je v Evropě nepřekonatelný historický rekord.

Od arogantního reprezentanta strany, která se nazvala podle zločinců (kdo nevěří, ať se podívá ne heslo Pirát do naučného slovníku) mne nedostatek základních historických znalostí ani neudivuje. Aspoň neuvedl, že si svoje moudra přečetl na Masarykově internetu. Opět si musím vzpomenout na slova Winstona Churchilla, který označil muslimské Araby za skupinu, v níž se hloupost s arogancí snoubí. A globálním šéfem pirátských stran je muslim žijící v Bruselu, i když se tím čeští euromarxističtí dredaři vůbec nechlubí. Když se pravda před věřícími zatají, nemusí se lhát a mohou se pomocí levičáckých hesel vesele propagovat drogy a likvidace státu, národa a bílé heterosexuální rodiny.

Volby oranžové a růžové party

Volby vedení ČSSD byly přímo vzorovou ukázkou socialistické demokracie v praxi. Oranžový pirát a euromarxista Hamáček z Aspen institutu, stejně jako jeho sklépkový poskok Onderka neměli vyzyvatele, takže nemohli prohrát. Po tomto vítězství se Hamáček nadýmal jak po dvojité dávce luštěnin. Už to mluví za vše o stavu ČSSD. Zvítězil počtem hlasů, který připomínal výsledky voleb před listopadem 1989. Ostatní mladí sociální demokraté mu při tom bezuzdně podlézali, podle nejlepších tradic socialistické demokracie. A co na to staří členové ČSSD, mnohdy slušní a inteligentní lidé? Drží ústa, chodí jako telata na schůze a volí oranžové mládežníky, kteří je vedou do hanby, podlézání Germánům, ekologickým zlodějinám a euromarxistického pirátského pekla drog a úchylností. Zde bych připomněl Špidlu, ikonu mladých socánků. V době, kdy byl premiérem, navštívil Rakousko a vyznamenal se tam výrokem, který poslankyně tamních svobodných Daniela Raschhoferová označila za senzační. Špidla prohlásil, že je pro to, aby byly vyšetřeny zločiny proti lidskosti, pokud byly na sudetských Němcích spáchány. Tím předstihl i Havla, který se jen podlézavě omlouval. Zde vidíme, že právě oranžoví piráti vedou v lezení do zadků v koženkách a boji proti vlastnímu národu a jsou dlouhodobě pevnou součástí pražské havlérky. A prezident chodí na jejich sleziny a nestydí se.

Miloš Zeman se úspěšně ztrapnil svojí účastí i vystoupením na oranžové a růžové slezině a podporou ČSSD ovládané oranžovými euromarxistickými pirátskými svazáky. Zbytečné poučné blafy do neslyšících uší a ubohá kapitulace jak jeho, tak jeho přátel a slušných sociálních demokratů. Nelze se divit, že Foldyna, nebo Škromach se volební komedie ani aktivně nezúčastnili.  Ke konci se prezidentovi dělala na hlavě boule, jak se srazil s „reformátorem“ ČSSD Haškem mezi Hamáčkovými půlkami. Nicméně to určitě vydatně oslavili, věrni tradici lihového domu, kterou staronový předseda udržuje ze všech sil, což je o něm všeobecně známé. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Když jsem se s ním před léty v lihovém domě setkal, nezajímal se o to, co budeme probírat, ale co budeme pít. Moje cola ho tak rozladila, že se začal starému vojákovi předvádět jako vojenský odborník.

Po trapasu s Venezuelou by si měl pan prezident uvědomit, že se stává stále více trapným svým podlézáním ČSSD, oligarchovi a panstvu v Bruselu a Berlíně. Aktuálně verbuje do války v Afghánistánu. Zeman a Babiš, protekční soudruzi a držitelé modrých knížek, kteří nikdy nebyli na vojně, si hrají na vojáky. Američané odcházejí s ostudou z Afghánistánu a Zeman by tam poslal další naše vojáky. Měl by tam vyrazit sám se svými oranžovými a růžovými kamarády a hlavně si nezapomenout dobré plenky, aby po něčem neuklouzl, až odhodí hůl a bude prchat před Talibanem jak laňka. Bojový tým Zeman s generály Hamáčkem, Petříčkem, Sobotkou, Onderkou, Dienstbierem, Špidlou a dalšími celoživotními levičáckými válečníky, či povaleči, a zezadu by je jistili Janda a Prouza.

Oranžovým soudruhům nějak nedochází, že cílem sedmnáct let trvající války NATO a EU v Afghánistánu nebyl boj proti islámským teroristům a narkomafiánům, ale jejich podpora, stejně jako kdysi v Bosně, Kosovu a v současnosti v Sýrii. Kdyby tomu bylo naopak, už by v Afghánistánu žádný terorista nebyl. Na závěr jen chybí, aby se Zeman podlézavě klaněl, jako Babiš, před demokratickou bojovnicí za balkánský muslimský mír, euromarxistkou, multikulturalistkou a muslimkou Allbrightovou, kamarádkouBabiše,  Bakaly, Hamáčka a Pavla. Je vidět, že oranžoví piráti na Zemana mají silnou páku a na konci bude nebetyčná ostuda. Možná mu ani nevadí se ztrapňovat a ponižovat, za ty peníze. Jeho hodnota je v současnosti už pouze v tom, že zabírá křeslo na Hradě, aby si na něj nesedl nějaký ještě nechutnější slouha cizáků, generálem Hanbou počínaje a Fischerem, či Hilšerem konče. I to je v naší kolonii pozitivní, bohužel.

Budovatelé vzdušných zámků

Nejkomičtějším vystoupením na slezině oranžových a růžových pirátů byla stavba oranžového domečku z prázdných krabic. Tu prázdnotu bych zdůraznil, protože oranžové programy jsou dlouhodobě pouze prázdné žvásty. Býk Onderka to sotva zvládl. Naštěstí se známí oranžoví celoživotní pracanti neživí opravdovým stavebnictvím, takže nám nehrozí neštěstí ve formě zhroucených budov a mostů. Stačí, že přisluhují ziskovým opravám D1 na věčné časy pod taktovkou oligarchovy ANO. Jiní by za takovou dobu a peníze postavili novou dálnici z Prahy až do Košic a kvalitněji. V smysluplnosti existence a přínosnosti práce pro společnost si oranžoví a růžoví s černými i zelenými euromarxistickými piráty mohou podat ruku. Dovedete si představit Hřiba, Bartoše, Petříčka, Dienstbiera, či Bursíka s „Biomasou“ a jim podobné se zednickou lžící? A přitom se všichni tváří jako levičáci, téměř reprezentanti dělnické třídy a bojovníci za práva pracujících. Političtí povaleči, mnozí ve druhé generaci, kteří nikdy nepracovali a vojenští experti, kteří nikdy nebyli na vojně, ale mnozí experti v podlézáním cizákům už od dob rakouské monarchie. A věřící jim stále věří. Evropská unie lži korupce, zlodějiny, svobody a lidských práv v praxi.

Nicméně do současných amerických demokratických euromarxistek mají ještě daleko. Tam chtějí přejít za pět let ze 100 % na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, používat pouze elektrická auta a platit nicnedělání a povalečství. Vzorový americký euromarxistický domek z prázdných krabic. Typický socialistický sen na téma, když budete méně pracovat, budete mít víc peněz. Nejvíc jich poté budou mít ti, kteří nedělají nic. To vidíme už dnes u mnohých volených zastupitelů v parlamentu i jejich chráněnců v Chánově. Pobírači evropských dotací, nebo pobírači sociálních dávek pro vyvolené, ono to vyjde nastejno. Oligarcha, zelený, oranžový, či jinak barevný neziskovkář, migrant i obyvatelé Chánova, všichni se pakují na našich penězích a věřící jim věří, někteří přímo oslavují.

Ve vztahu k různobarevným pirátům mne zaujala především zelená komedie, kterou realizují ekologisty poblbaní puberťáci pod vedením profesionálních organizátorů. Vcelku chápu, že je pro ně zajímavější demonstrovat v podstatě za cokoli, než jít do školy. Nebyli jsme jiní. Kdyby jejich demonstraci organizoval někdo na neděli ráno, počítali bychom bez problémů účastníky na prstech. Kolikrát byli hlupáčkové bojující za čistotu vzduchu demonstrovat proti tomu, že jsme se stali tranzitní zemí, přes niž se valí kamiony z Turecka a Balkánu do Německa a zpět a likvidují ve velkém kyslík. Přitom by se většina zboží mohla vozit ekologičtěji vlaky a loděmi. Jenže to by si zelení piráti, neziskovkáři a profesionální vůdcové demonstrací mohli naštvat sponzory z naftové, solárnické, větrníkové a řepkové lobby. Právě oni platí organizátorům ekologických demonstrací za to, že jejich organizovaná zlodějina kvete a můžeme mít k radosti oligarchů nejdražší elektřinu, telefonní tarify a benzín v Evropě. A taky by odpadla velká část vysoce ziskových oprav dálnic ničených především přetíženými kamiony ke škodě účastníků korupce.

Kolik z nemyslících a trapně zmanipulovaných hrdinných demonstrantíků vozili rodiče do školky či školy autem, místo MHD? V kolika případech se rodičové spojili a vozili dvě děti jedním autem, místo dvěma? Kolik z jejich rodičů má pro předvádění pubertálního ega nesmyslně velká SUV, někdy i dvě v rodině, která požírají a znečišťují stejné množství vzduchu jako menší náklaďáky, přestože obvykle vezou jednu osobu? Pokud chtějí puberťáci a jejich vlůdcové z neziskovek, pobírající od oligarchů výplaty na úrovni podnikových ředitelů, udělat něco pro ekologii, mám pro ně ekologický návrh. Mohli by se chopit lopat a vidlí a jít vykydat desítky a stovky tun odpadu kolem sídlišť obývaných takzvanými nepřizpůsobivými profesionálními pobírači královských sociálních dávek a odvozit to na skládky ekologicky na ručních vozících. Jenže to by smrdělo prací a té se jejich vůdcové bojí víc, než afroislámské invaze, bez ohledu na barvu vlajek a obsah levičáckých hesel. Z uvedeného příkladu vyplývá evidentní poučení. Je třeba zvýšit věk aktivního a pasivního volebního práva, protože nemyslící a zmanipulovaní puberťáci ve volbách znamenají katastrofu pro všechny a především pro svoji budoucnost jako voliči i jako volení zastupitelé. Stačí se podívat, jaký užitek nám přinesl takový studentík Feri, který je dokladem faktu, že euromarxisté vládnou i v takzvaně pravicové TOP 09.

Budoucnost v oranžových a růžových barvách

Závěrem můžeme porovnat oranžové řeči a fakta. Reprezentant Aspen institutu Hamáček se na oranžové slezině rázně opřel do šmejdů, kteří podle něj parazitují na rozporech a přiživují strach a nenávist, až se mu podbradek rozkmital. Šmejdy myslí české vlastence, kteří brání tomu, abychom se dále propadali do koloniální závislosti na Německu a EU a odmítají změnit naši zemi na kontejner naplněný primitivními a agresivními afroislámskými migranty z Německa. Oranžoví piráti kritizují Babiše a přitom se dusí v tlačenici mezi jeho půlkami. Patrně to má účinek jako rajský plyn, který vzbuzuje iluze. Hamáček se považuje za diplomata. Možná i abstinenta a velkou politickou osobnost typu Šmerala, s nímž si jsou na fotce ze Šmeralova mládí velmi podobní. Šmeral byl rakušácký socialista, který podlézal režimu, zrazoval vlastence, kde mohl, u císaře byl jako doma. Proto ještě v létě 1918 hájil celistvost Rakouska vedl propagandu proti vzniku republiky. Následně republiku rozvracel, podlézal sudeťákům a stal se komunistou. Kdyby se dožil současnosti, byl by z něj určitě muslim, jako z ikony západoevropských trockistů (euromarxistů) Rogera Garaudyho, věrného následníka vypitého Sergeje Uljanova (Leninova bratra), a především zloducha Trockého.

Onderka, kterému v Brně nemohou přijít na jméno kvůli různým aktivitám, nikoli však sexuálním, se v záchvatu iluzí považuje za testosteronového býka. Rád bych slyšel názor jeho partnerky, či partnera (u oranžových a růžových pirátů člověk nikdy neví). Hlavně aby se nezasekl rohy mezi něčími půlkami a někdo se v té chvíli nepostaral o jeho odbýkování pořádnou holí, nebo řetězem, aneb jak se kdysi říkalo po slovensky RCG. Petříček se už určitě vidí minimálně jako vrchní eurokomisař, ne-li jako nový Soros. Kam patří, ukázal na vídeňském plesu v Opeře, kde se tradičně scházejí různí arogantní zbohatlíci, oligarchové a jejich vybraní slouhové. Kdysi proti nim levice tvrdě demonstrovala, dnes se s nimi euromarxisté paktují, ovšem v pozici slouhů. Slouha ve fraku na plese zůstává stále slouhou. K tomu si pro pobavení zvou různé komedianty, šašky a zrůdy. Letos dominoval odpudivý umělý hermafrodit, známý jako Conchita Wurst, vzorová evropská mužena budoucnosti podle představ EU. Prostě oranžový pirát Petříček byl mezi svými.

Oranžoví piráti se prohlásili také za vlastence, ale jen kulturní. Přesně tak to navrhovali pangermáni pro Čechy a Slovany již v devatenáctém století. Otroci si budou moci po práci v německé oligarchické fabrice zatancovat v beranici při dudách před hledištěm naplněným afroislámskými Germány. Rovněž heslo stabilita, prosperita a svoboda slouží především k obveselení. Prosperitu mají u nás především cizáci, oligarchové a jejich slouhové. Dokladem stability jsou opakující se hospodářské krize, na nichž opět vydělávají především oligarchové a povaleči u politických koryt. Růst svobody v EU vidíme především v Německu, vzoru všech euromarxistů, kterému oranžoví piráti podlézají pod vedením Špidly už téměř třicet let. Tam už se většina lidí bojí nejen říkat pravdu a vlastní názor, ale i myslet.

Oranžoví jsou prý proti rozdělování společnosti. Proto vlastence označují za šmejdy. Mluví o důstojné mzdě za práci. Co pro ni za téměř třicet let udělali, když lezli do zadku lidovcům, germánským otrokářům vlastnícím montovny s českými levnými pracovními silami a v současnosti oligarchovi toužícím po svém soukromém státečku. Podporují prý digitalizaci a robotizaci. V realitě digitální demenci a robotizaci levných pracovních sil v cizáckých montovnách aut. V posledním období poklesl prodej aut v západní Evropě a USA o 20 % a to ještě nenastoupily Trumpovy sankce. Evropa vyváží auta a pivo, USA patenty, autorská práva, technologie a zbraně. Kdo asi vyhraje v celní válce? To bude asi ta prosperita, kterou nám oranžoví piráti slibují pod vedením oligarchy za cenu likvidace domácího průmyslu a podnikání ve prospěch cizáckých zájmů.

Ze všeho nejlepší je jejich velebení domova a občanské společnosti. Na těch se nesmrtelně podepsaly především oranžové ministryně školství. Buzková, které bůh bohatě nadělil fyzicky to, co ubral na intelektu, podporovala legalizaci drog jako uřvaná hokyně. Marxová se ukájela ve své feminismu a prosazování euromarxistické ideologie. Zakyslá Valachová, oblíbená Zemanem, kterou učitelé hodnotí, jako nejhorší ministryni od roku 1990 se zasloužila o zničující inkluzi a vpád politických neziskovek, multikulturalismu a sexuální úchylnosti do školství. Absolventi takového školství budou opravdu platnými členy společnosti, tvůrci domova pro civilizované bílé děti a obránci vlasti a svobody.

Oranžoví, růžoví a další piráti si budoucnost naší země pravděpodobně představují jako evropský Protektorát Čechy a Morava pod přísnou vládou místodržitele Babiše, kde budou vykonávat role Háchy, Moravce a jim podobných ve prospěch nadnárodních korporací, Agrofertu a svých kont. Někteří věřící nad tou představou přímo jásají. Oligarcha prý zavede pořádek. V době protektorátu prý tu byl taky a s ním vláda strachu, koncentráků a popravišť. Aktuálně nám hrozí nějaká evropská armáda a policie. Koncentráků EU zatím netřeba, propaganda, zastrašování a vyhazování z práce zatím fungují. Zatím. Oranžoví piráti prý chtějí společnost právě bez toho strachu. Asi jako v nacistickém a současném Německu. Odkud se ta podoba bere?  Na závěr bych připomenul, že oranžová je barva revolucí, které ve prospěch oligarchů organizuje po celém světě Soros. A hned víme, kam Hamáčkovi oranžoví piráti patří.

 

Kromě peprného výroku Václava Klause mladšího, kterým přesně popsal ubohou podlézavost českých volených vládních i opozičních zastupitelů vůči ideologické stupiditě a byrokratickému teroru Bruselu, bylo v tomto týdnu rozhodně nejzajímavější politické školení v pražském metru. Nedávno jsem nevěřil svým očím, ale tentokrát i uším. A nebyl jsem zdaleka sám. Tramvaje jezdily po Praze s vlajkami NATO, jakoby se jednalo o tanky, či obrněné vlaky. Ve stanicích metra se ozýval z reproduktoru hlas, jenž sděloval občanům svoji hrdost z našeho členství v NATO, které ukázalo naši příslušnost k západu. Poté se politické školení opakovalo v angličtině. Nezaregistroval jsem jméno, pouze konstatování, že novodobý politruk a propagandista je pražský zastupitel. Možná se opomněl představit se statečností vlastní našim politickým mládežníkům, neboli pirátům všech barev a vlajek, o nichž jsem psal posledně v rámci hodnocení sjezdu oranžových a růžových mladých pirátů ČSSD. V případě této propagandy NATO se údajně jednalo o pražského primátora Hřiba. Dvojjazyčné politické projevy a školení se v našich zemích přednášely naposledy v době takzvaného protektorátu Čechy a Morava, takže veřejnost zírala oprávněně. Na členství v NATO mohou mít různí lidé různé názory, ale ponížená podlézavost je jen jedna a v tomto případě ukazuje ilustrativně českou pozici, důležitost a vážnost v NATO a rovněž kam Piráti patří.

Po nástupištích metra se neozývalo žádné nadšení, ani óda na radost, spíš jsem místy zaslechl nějakou nadávku. Lidé, s nimiž jsem hovořil, byli v šoku a konstatovali, že jsme něco takového nezažili ani za komunistů. V minulém roce jsme si poslechli dost řečí o Janu Palachovi a propagandy o ruské agresi a vyšlo i pár knih. Nicméně, málokdo připomenul, že Palach a další dva po něm se upálili nikoli kvůli sovětské armádě, ale na protest vůči zbabělosti a pasivitě Čechů, s níž podlézavě snášejí cizí jho. Kdyby Palach přežil, tak by mu nedávno v metru lezly oči z důlků nad tím, kam jsme pokročili ve svobodě a občanské statečnosti vůči kolonizaci, kupodivu nikoli ruské.

Nutno dodat, že oslava členství ve vojenském paktu je u nás novinkou. Nevzpomínám si, že by se za více, než třicet let našeho předlistopadového členství ve Varšavské smlouvě konalo něco podobného, natož aby se při politické propagandě řečnilo v ruštině. Tehdejší prvomájové průvody byly hutná propaganda, ale občané nemuseli do práce, mnozí zmizeli na chalupy, ale především byly svátkem práce, nikoli levných pracovních sil v německých, či jiných cizáckých montovnách a v neposlední řadě také míru. Sovětský svaz a Varšavská smlouva nás netahaly do zahraničních válek v Afghánistánu, Angole i jinde. Husák s Brežněvem se líbali jen na ústa, nikdo nám nebral vlast, národ, historii a heterosexuální rodinu a ekonomicky jsme nebyli v pozici vyžírané kolonie.

Nemístná hrdost

Historicky bychom si měli připomenout přínosy takzvaného západu, na nějž je primátor z řad černých pirátů a svých voličů Hřib tak hrdý. Naše země leží ve střední Evropě, nikoli západní, nebo východní. Evropa se rozkládá od mysu Cabo Tormentoso až po Ural. Zeměpisný západ je z hlediska zeměkoule značně diskutabilní. Pro Japonce je západ Rusko. Pouze ortodoxní muslimové to mají jednodušší. Podle nich je země placka a kolem tma a peklo. Takže zeměpisně jsme středoevropané.

Počátky historických věd a umění v Evropě lze hledat ve starém Řecku, Římě a Byzanci, tedy na jih a jihovýchod od nás. Z dlouhodobějšího hlediska v Mezopotámii a Číně, tedy na jihovýchod a východ. Přátelům propagandy islámského obohacení Evropy lze připomenout, že většina takzvaně islámského vědeckého pokroku pochází z Indie a Číny a nositelé byli v době vlády islámu vesměs konvertované Židé. Co nám tedy přinesl takzvaný západ? Nelze přehlédnout, že současné hlavní evropské (západní) hodnoty jsou lež a její sestra politická korektnost, chamtivost, bezohlednost, sprostota, drogy, postupující hloupost, především v školství, korupce, zlodějina, parazitování a zvýhodňování všemožných menšin, rasistický protibělošský multikulturalismus, a sexuální úchylnost.

Z hlediska obrany proti masovým invazím Mongolů, Tatarů a muslimů, především Turků nás chránily historicky především Rusko a Byzanc. Na pozdější obraně proti Turkům se podíleli naši vojáci (v rámci Rakouska), Slováci (v rámci Uherska) a Poláci, bez nichž by dnes byla Vídeň muslimské město. Samí středoevropané. Náš současný spojenec v západním NATO, turecký prezident Erdogan už znovu vyhlašuje požadavky tureckého islámu v Evropě až po Vídeň. A západní Berlín a Brusel mu podlézají.

Za posledních tisíc let i déle k nám ze západu přicházela především agrese arogantních a chtivých lupičů a násilníků. Nejprve Franská říše, později, po rozdělení především její východní(!) část Německo, ať již jako knížectví, království, císařství, či takzvaná třetí říše, aktuálně EU. Po roce 1620 jsme si užili rakouskou okupaci, germanizaci a rekatolizaci trvající téměř 300 let. Rakousko se počítá ke germánskému západu, přestože se nalézá ve střední Evropě. V době první světové války museli naši vojáci bojovat za západní pangermánské cizácké koloniální zájmy po celé Evropě proti Srbům, Rusům, Italům, Angličanům a Francouzům, kteří nám nic neudělali. Mnozí nechali na pangermánských bojištích zdraví a život. Už v dobách rakouské okupace se někteří přizpůsobiví čecháčkové naučili beze studu podlézat cizákům a používaly se dva jazyky, úřední a služební německý, pro poddanou lůzu, český. Totéž jsme později viděli v dobách protektorátní okupace a následně v dobách Varšavské smlouvy. Doba se vrací, mnohdy stále stejní lidé a stejné rodiny.

Francie nás mezi světovými válkami nestydatě vyžírala a nakonec prodala v Mnichově německým nacistům. Británie ji k tomu přímo dotlačila a nakonec si nechala zaplatit veškeré výdaje a vojenský materiál, které použili naši vojáci v boji na západní frontě za druhé světové války, kde pomáhali zachraňovat britské impérium. Podlézání se zdokonalilo v době protektorátu, kdy vyvrcholilo hajlováním českých komediantů a různých samozvaných elit v Havlově Lucerně. Přehlídka západní kulturní úrovně, pravdy a lásky a českých vlastenců a charakterů. Převážnou část území tehdejšího Československa osvobodila Rudá armáda s pomocí polských a rumunských vojáků, zatímco západní bojovníci a válečníci se posledních několik dnů napájeli pivem v Plzni a dokonce zabránili i našim vojákům z obrněné brigády, aby vyrazili na pomoc Praze.

Po dvaceti letech se musíme zeptat, co nám přineslo členství v NATO? Ochránilo nás NATO, údajně politická organizace, která řeší mezinárodní problémy především politicky, před vnějším ohrožením? Jak nás ochránilo NATO před německou kolonizací? Jak nás ochránilo NATO před afroislámskou invazí posledních let? Jak nás chrání NATO před byrokratickým, ekologickým a ekonomickým terorem ze strany EU? Jaký je z hlediska české bezpečnosti výsledek válek v Bosně, Kosovu, Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Mali i jinde, kde hrály, případně hrají hlavní roli členské státy NATO? Jak přispívá k české bezpečnosti podpora ukrajinského režimu, který vyvolal občanskou válku a stejně jako pobaltské státy oslavuje nacismus a fašismus? Podpora válečné psychózy a agrese NATO proti Rusku v Pobaltí a na Ukrajině nás může přivést do jaderné války v Evropě, jejíž následky si málokdo dokáže představit. Z tohoto hlediska se jaderný, či atomový Hřib předvedl nad Prahou jako opravdový pirát a „zodpovědný“ zastupitel svých voličů.

Musím konstatovat, že jsem na konci politického školení pražského zastupitele, na nějž mohou být Pražáci opravu hrdí, očekával třešničku na dortu. Hrdé prohlášení v češtině i angličtině, že se na večerní recepci na ministerstvu zahraničních zájmů oranžového piráta Petříčka postaví do dlouhé fronty členů pražské havlérky a její nedostižné vlády i opozice. Tam poníženě vyčká, až bude moci známé bojovnici za mír, reprezentantce amerických i evropských demokratických a multikulturních euromarxistů a muslimce Allbrightové políbit zadek.

 

Původně jsem se chtěl zabývat jinými zajímavostmi, ale bohužel jsem nahlédl do Sorosova Seznamu. A ten je opravdu nevyčerpatelnou studnicí inspirace a zároveň agresivní stupidity.  Mišmaš od politické propagandy a dámských hygienických potřeb, přes kulinářské recepty, auta, polo i více nahé prostitutky a sexuální životy komediantů, po zdravou výživu a v neposlední řadě rádoby odborné názory všemožných ekonomů, sociologů, pisálků, žvanilů, grafomanů a samozvaných expertů na cokoli. Takové informační extenzivní hospodářství, Kefalínův ráj socialistických vepřů, víc a víc informací k zahlcení čtenářů, přičemž na kvalitu a pravdivost se moc nehledí, což je evidentně záměr a účel. Jinak by museli být redaktoři Seznamu už dávno na pracáku. Pravdivý článek na slušné informační úrovni je spíš výjimkou. Vzorná ukázka diletantizace společnosti jako výsledku stále lepšího školství. Největší moudra se dozvídáme z hlediska obrany a bezpečnosti, do nichž mluví každý a evidentně jim každý výborně rozumí. Podle toho články prezentované na Seznamu vypadají. Při tom jde jenom o bezpečnost, životy a nemalé peníze.

Tentokrát se vyznamenal 19. 2. Ekonomický deník, který se chlubí poněkud zvláštním logem „Informace pro informované.“ Vždy jsem se domníval, že informace potřebují spíš neinformovaní, asi proto nejsem redaktorem v Ekonomickém deníku. Článek, který podepsal Jiří Reichl je označen jako analýza. Autor pravděpodobně neví, co je analýza a jejich šéfredaktor rovněž nikoli, jinak by článek omlátil autorovi o hlavu. Jestliže nemají naučný slovník, mohli by se podívat do internetu, tabletu, nebo mobilu, který je jim možná intelektuálně bližší. A totéž by měl udělat redaktor Seznamu, který umožnil takový článek zveřejnit. Když vidím průběžný nárůst hlouposti v české společnosti, což potvrzují již léta moji známí univerzitní profesoři i jiní odborníci, ani mne základní terminologické neznalosti a podivná gramatika tvůrců Ekonomického Deníku neudivují. Evidentně zapadají do party absolventů inkluzivních škol. Nicméně znalostmi nepodložené arogance mají na rozdávání. Článek, který se míjí s realitou, a nemá nic společného s analýzou, má zato reklamní název: „Je nejdražší projekt v historii AČR odsouzen ke krachu?“

Už úvod stojí za to. „Největší armádní zakázka v historii – dodávka 210 bojových vozidel pěchoty by měla znát svého vítěze na konci tohoto léta. Už teď většina odborníků – kromě těch armádních – ví, že tento termín je nereálný. Potichu se začíná mluvit o neúspěchu obří armádní zakázky.“

Dále se autor děsí nervozity mezi dodavateli, s nimiž údajně ministerstvo obrany nedostatečně komunikuje. Domnívá se, že vojáci si nebudou moci vozidla vyzkoušet ve větě se speciální gramatikou pro informované: „Vyzkouší si Armáda ČR si vozidla před podpisem kontraktu?“ K tomu dodává, že v rámci prezentace ve Vyškově a Přáslavicích roku 2016 si vojáci vlastně vozidla vyzkoušet nemohli, protože byla jiná.

Dále se dozvídáme, že česká armáda má jakousi specialitu z hlediska vozidel s posádkovou věží, kde dva vojáci sedí v koši (!), který zabírá místo pro výsadek. Kromě toho Jiří Reichl objevil, že všechny ostatní armády, americká australská atd. mají zájem o vozidla nikoli s osmičlenným družstvem (výsadkem), ale pouze s šestičlenným. Díky tomu bude mít vozidlo s osmičlenným družstvem podle experta Reichla hmotnost 50 tun, takže bude těžké a drahé.

Za hlavní problém vnímá autor fakt, že ministerstvu se nedaří zasoutěžit právní firmu na poradenství v soutěži. Otázkou je, na co potřebuje ministerstvo obrany externí poradenskou firmu pro výběrové řízení. Nemá snad vlastní technické, taktické, ekonomické a právní odborníky?  Výběrových řízení se již konala celá řada. Jestliže nejsou dobře placení odborníci z ministerstva dostatečně schopní plnit zadané úkoly, nechť je ministr vyhodí. Proč je platit, jestliže jsou neschopní? Nejedná se pouze o alibismus, kombinovaný se zcela jistě nezištnou přátelskou přihrávkou nějakému politickému kamarádovi, který vlastní externí firmu? Externí firmy přisáté na státní správu jsou jedním z nejhorších a nejdražších nešvarů zpolitizované české státní správy. Státní kasa to z našich daní platí. Pouze jeden odstavec v článku Jiřího Reichla má hlavu a patu. Píše se tam, že bojové vozidlo Puma, nevyhovuje požadavkům ministerstva z hlediska počtu vojáků přepravovaného družstva (a také počtu verzí-poznámka autora) a vozidlo Lynx existuje pouze v prototypu. Zde je třeba zdůraznit, že Reichlem vysmívaní armádní odborníci od prvopočátku jednoznačně požadují bojové vozidlo s historií a bojovou praxí a ve více verzích, což je logické. Rovněž australský generál, který řídí výběrové řízení pro svoji armádu, se vyjádřil, že Austrálie nebude sloužit jako zkušební polygon nevyzkoušených zbraní.

Odborníci versus diletanti

Především armádní zakázka není odsouzena ke krachu. V tomto případě se naopak podařilo včas omezit korupční a mediální tlaky, které směřovaly k zavedení německého bojového vozidla pěchoty Puma, které se ukazuje jako nejméně vhodné pro českou armádu. Neexistuje žádný objektivní důvod k neúspěchu. Otázkou je, proč ministr Stropnický zrušil Národní úřad pro vyzbrojování, který měl zastřešovat veškeré zakázky pro armádu. Otázkou je, proč nebylo takové pracoviště po jeho odchodu znovu vytvořeno a proč armáda potřebuje jakési externí poradenské firmy. Nicméně armáda má odborníků dost a rozhodovat by měli především uživatelé, tedy vojáci, kteří budou v BVP bojovat. Oni budou riskovat zdraví a životy. Žádní úředníci, politici ani internetoví pisálkové.

A z tohoto hlediska je doslova šokující arogantní tvrzení Jiřího Reichla, že většina odborníků, kromě těch armádních ví. Jací jiní odborníci, když ne armádní by měli rozhodovat o nákupu bojových vozidel pěchoty? Že by takovým odborníkem byl Jiří Reichl, nebo nějaký internetový pisálek či publicista, který nikdy nesloužil u armády, nezná konstrukci a použití vozidel a výzbroje a neví co je vojenská technika a taktika, či snad to ví nejlépe nějaká sanitární pracovnice na toaletách? Kdyby napsal něco takového například o nákupu zdravotnických přístrojů, hudebních nástrojů, nebo stavební techniky s tím, že o nich vědí více jacísi jiní odborníci, než jejich uživatelé, vysmál by se mu kdekdo, někteří by si ťukali prstem na čelo a jiní ho zaslouženě poslali do otvoru, kde to příliš nevoní. Bohužel na Sorosově Seznamu je možné prezentovat cokoli.

Neexistuje objektivní důvod k nedodržení termínu rozhodnutí ve výběrovém řízení. Vozidla s požadovanými parametry buď existují, nebo neexistují a tudíž budou, nebo nebudou dodána. Samozřejmě, pokud nepřevládnou zákulisní tlaky zaměřené na zdržení a odsouvání, případně změny zadaných podmínek. Takže pokud se někde začíná o něčem potichu mluvit, tak mezi lobbysty, kteří chtějí prodat bojová vozidla jiná, než taková, která požadují uživatelé, samozřejmě co nejdráže, a jimi placenými pisálky.

Není pravda, že ministerstvo nekomunikuje se zadavateli. Všichni dobře vědí, jaké jsou zadané parametry, počínaje výkonem motoru v poměru k hmotnosti, přes požadavek více verzí, počet vojáků družstva a druh věže, až po odolnost v souladu s nornou STANAG 4569. Pokud někdo z dodavatelů parametry ještě nezná, měl by se na ně zeptat. Je to především jeho zájem. Chce prodávat, měl by se starat a také používat mozek a předpokládat a konzultovat s odborníky. Pokud si některý dodavatel vybral k svému zastupování neschopného troubu, tak má smůlu. Nervozita funguje mezi dodavateli, kteří nesplňují zadané parametry a ze všech sil se je proto snaží pomocí zákulisních tlaků, ne-li korupce změnit. Do této skupiny lze zařadit i „analýzu“ v Ekonomickém Deníku.

Neinformovaný Jiří Reichl se ptá, zda si vojáci budou moci vozidla vyzkoušet. V roce 2016 tuto možnost údajně neměli. V tom má pravdu. Testy se konaly ve Vyškově a Přáslavicích v roce 2017. Z testů v roce 2017 byla vojáky vytvořena písemná informace, kterou se jeden zaměstnanec výzkumného ústavu ve Vyškově pokusil zmanipulovat. Když se na to přišlo, ochota k akceptování korupčních a politických tlaků mezi vojáky výrazně poklesla. Vozidla CV90 a Puma se určitě měnit nebudou. CV90 V ve verzi CZ požadavky prakticky splňuje a jeho různé verze slouží v několika armádách. ASCOD 35, nebo 42 slouží rovněž v několika armádách pod různými názvy, například Ulan, Pizzaro, Alax, Ares. ASCOD 42 NG a Lynx existují aktuálně v zcela nové podobě oproti roku 2017. Tyto dva typy v nových verzích si mohli odborníci z Ministerstva obrany prohlédnout již na veletrhu Eurosatory 2018 v červnu minulého roku. ASCOD a CV90 byly na Dnech NATO v září 2018 prezentovány ve verzi lehkého tanku. Aktuálně vyhovují ASCOD 42 NG, CV90 V a Lynx základním požadovaným takticko-technickým parametrům. Nicméně Lynx pravděpodobně nemá dostatečný výkon motoru a vývoj nového by měl být ukončen až za čtyři roky. Vojáci si všechna bojová vozidla pěchoty určitě v praxi vyzkouší.

Z hlediska osádkových věží a počtu vojáků ve vysazovaném družstvu pro boj v terénu mimo vozidlo je Jiří Reichl zcela mimo realitu. Přes 70 % bojové síly NATO tvoří americké ozbrojené složky. V roce 2017 jak pozemní síly US Army, tak námořní pěchota US Marines deklarovaly, že základní bojovou jednotkou je a v následujících dekádách bude osmičlenné pěší družstvo. Když se podíváme na armády NATO a EU a rovněž Ruska, tak u zavedených kolových i pásových obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty převažuje v základní verzi družstvo se sedmi, nebo osmi vojáky. Pouze německý Bundeswehr má šestičlenná družstva v bojových vozidlech Marder a Puma. Dále veze šestičlenné (původně sedmičlenné) družstvo vyřazovaný americký typ M2 Bradley, ovšem s tím, že zbývající dva vojáci se vezou ve vozidle velitele čety. Tím vzniká nejen komická situace připomínající keystonské policajty v groteskách Charlie Chaplina, kteří stíhají vlastní vozidlo držíce se za kšandy, ale vážný taktický problém z hlediska neúplných jednotek.

Osmičlenné družstvo je z taktického hlediska bojeschopnější ve srovnání se šestičlenným. Dělí se na dva čtyřčlenné týmy, které lépe kontrolují prostor v kruhovém odměru, mohou bojovat samostatně a mají větší kapacitu z hlediska nesení podpůrné výzbroje a dalšího materiálu i odsunu raněných. Dokonce i v případě šestičlenného družstva se dvě místa navíc hodí z ergonomických důvodů, pro různé specialisty, materiál, či evakuaci vojáků jiných jednotek. Z hlediska naší armády je osmičlenné družstvo výhodné i proto, že stejný počet vojáků převáží o kolová bojová vozidla pěchoty Pandur II, takže družstva a vozidla lze zaměňovat bez dodatečného výcviku. Vozidlo pro osmičlenné družstvo nemusí být těžší ve srovnání s vozidlem pro šestičlenné. Dokladem je porovnání CV90 V a Puma.

U ekonomického deníku pro informované bych očekával rovněž ekonomický přístup. V případě nákupu osmimístných vozidel se pro stejný počet vojáků nakoupí méně vozidel, která nejsou zrovna levná. Jak prosté. Dále mne udivuje, že se ekonom Reichl nepozastavil nad tím, že vozidlo Puma je téměř dvojnásobně drahé ve srovnání s ostatními typy, přestože uveze jen šestičlenné družstvo a navíc je v něm nedostatek místa pro vyšší vojáky. Asi to byl jeden z důvodů, proč dodavatel Pumy raději odstoupil z výběrového řízení v Austrálii. Německo tam zastupuje Lynx v nové verzi pro osmičlenné družstvo.

Jako naprostý nesmysl vysátý z palce, či odjinud se jeví tvrzení Jiřího Reichla, že vozidla s osmičlenným družstvem budou vážit 50 tun. Nejtěžší je právě vozidlo Puma, které veze pouze šestičlenné družstvo. Přitom je stejně velké, jako konkurenční typy. V nejodolnějším provedení překračují vozidla ASCOD, CV90 a Lynx hmotnost 40 tun, přičemž Lynx je pravděpodobně nejtěžší.

Bundeswehr se svými Mardery a Pumami je vůbec zajímavá armáda. Mardery měly být vyřazeny již před několika lety, ale vzhledem k neustálým problémům s Pumami, jejichž vývoj začal před 14 (!) lety budou ve výzbroji ještě dobré čtyři roky, možná i déle. O zavedení podstatně modernějších vozidel Lynx se z nepochopitelných důvodů neuvažuje.  Další německou specialitou je taktická formace tvořená kombinací jednoho vozidla Puma a jednoho tanku Leopard. Ve všech ostatních armádách je obvyklá formace dvě, někde i tři bojová vozidla pěchoty na jeden tank. Je zcela logické, že šestičlenné německé pěší družstvo nedokáže zajistit podporu a spolupráci s tankem a bojovým vozidlem. Zároveň to vede k potřebě nákupu velkého počtu tanků. Možná právě za tím se skrývá zoufalá snaha vnutit naší armádě vozidla Puma, včetně pomýlené, či prolhané argumentace a rozšířenosti šestičlenných družstev „vojenským odborníkem“ Reichlem.

Obdobně odborná jsou jeho tvrzení o posádkových věžích, jako české specialitě. V poslední dekádě se protlačily do výzbroje obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty zbraňové stanice namontované na stropu pancéřové korby a ovládané zevnitř. Jako hlavní výhoda se uváděla nízká hmotnost a možnost jednoduché demontáže při transportu letadly. Jenže brzy se ukázaly jejich slabiny, především možnost poškození střelbou i z běžných pěchotních zbraní. Dokladem jsou zkušenosti našich vojáků s kolovými vozidly Pandur II, jejichž osádky se bojí jezdit lesem, aby náhodou senzory na zbraňové stanici nenarazily do nějaké větve. Proto byly zbraňové stanice následně u řady výrobců opatřeny pancéřováním a objevily se bezosádkové věže.

Jenže z hlediska jejich použití se nakonec ukázala řada problémů, které potvrdily testy americké armády a nedávné utajené zkušební nasazení ruských vozidel T-15 Kurganec na Donbase. V obou případech se ukázalo, že vyšší bojovou hodnotu mají věže s osádkou. Bezosádková věž je odkázaná na elektroniku a objektivy optoelektronických systémů. V případě jejich vyřazení je velitel a operátor zbraňových systémů bez vizuálního kontaktu s okolím. Vozidlo zároveň nebojeschopné, protože současné typy nemají střílny umožňující vojákům přepravovaného družstva střelbu. Musí otevřít poklopy a střílet částečně nekrytě. Osádková věž zůstává i po vyřazení elektroniky částečně bojeschopná. Kromě toho pohled z poklopu a spojení činnosti očí a mozku dosud nenahradila žádná elektronika, což se opakovaně potvrzuje z hlediska praxe válečných konfliktů. Bezosádková věž navíc generuje nesprávné vjemy, protože vojáci se s ní neotáčejí. Díky tomu dochází k rozporu informací vestibulárního a zrakového ústrojí v mozku. Stačí si představit, že řidič auta sedí bokem k směru jízdy vozidla, má takto umístěné i ovládací prvky a řídí pomocí pohledu do displeje. A to je popis zjednodušené situace. Poklopy na věži rozšiřují v neposlední řadě možnost nástupu, výstupu a evakuace vozidla.

Pro Jiřího Reichla a jemu podobné odborníky bych doplnil, že osádka věže, obvykle velitel vozidla a operátor zbraňových systémů nesedí v koši. Tam patří tvůrci článků s nepravdivým a neodborným obsahem a namáčet je do Vltavy, jako kdysi podvodné pekaře. Pracovní prostor tvořící spodek věže, připojený otočně k podlaze bojového prostoru a otáčející se společně s věží se nazývá klec. Mimo jiné zvyšuje pevnost spojení věže s pancéřovou korbou vozidla, takže se snižuje pravděpodobnost jejího uražení kinetickou energií při zásahu, nebo tlakovou vlnou.  Klec navíc vytváří efektivnější možnosti lafetace hlavní výzbroje a jejího zásobování municí. U vozidla Puma s bezosádkovou věží Lance musí dokonce operátor vylézt ven a nabíjet nový zásobník pásem tak, že stojí nekrytě na stropu vozidla, připraven položit život za Mutti Merkel. Rozdíl prostoru pracoviště velitele a operátora zbraňových systémů věže s klecí a bez ní je malý, možno říci zanedbatelný v porovnání s výhodami.

Vozidlo CV90 V má osádkovou věž, do níž lze lafetovat automatické kanony ráže 20 až 40 mm a kanony pro teleskopickou munici CTAS. Dále má bezosádkovou věž s kanonem ráže 30 mm. Vozidlo ASCOD 42 NG má možnost použít dvě, případně tři osádkové věže, jednu z nich kombinovanou, do nichž lze lafetovat automatické kanony ráže 20 až 35 mm. Dále má bezosádkovou věž s kanonem ráže 30 mm Samson II. U vozidla Lynx uvádí výrobce, že je může perspektivně dodávat s osádkovou, nebo bezosádkovou věží s automatickými kanony ráže 30 a 35 mm. Všechna uvedená vozidla mají ve věži spřažený kulomet a vezou dvojici protitankových řízených střel.

 

Kromě narůstajících symptomů hospodářské krize v USA a v Německu, které hlavní proud médií tiše zamlčuje, hýbe světovou politicko-bezpečnostní realitou vývoj ve Venezuele. Jako obvykle, ČT ovládaná Bakalou a Babišem, který mimo to vlastní celé nakladatelství, stejně jako Seznam vlastněný v současnosti Sorosem (za 1,7 miliardy přes společnost Tiger Holding Four) podávají propagandisticky vydatně zkreslené informace. Od nich je přebírají další mediální posluhové na nižších úrovních.  Nakonec nic nového, známe to již z Ukrajiny a Sýrie, odkud většina médií pravdivé informace buď zamlčuje, nebo je prezentuje zkresleně na politickou objednávku z Washingtonu a Bruselu, případně Berlína a Paříže. Každopádně objektivní informace bez propagandistického podtextu, případně podvodu a pokrytectví jsou v naší demokratické zemi problém.

Dokonce i kritika na Sorosově Seznamu je vedena tak, aby Babišovi pomáhala, což je mimochodem doklad mistrovského podvodu a pokrytectví přesahující i odbornou úroveň samozvaného kněze a bývalého socialistického kádrováka Halíka. Kdyby k nám přiletěli Marťani neznalí reality, museli by si myslet, že Babiš je chudý, vlastenecký, pravdomluvný a zcela nezištný bojovník za práva občanů, hotový nový Lenin myslící pouze na blaho spoluobčanů a pronásledovaný prolhanými a zlodějskými oligarchy. Je opravdu zajímavé, jak dlouho se tuto legendu daří Sorosovi a Babišovi udržovat, dokonce i mezi důchodci. U nich by člověk čekal fungující myšlení na základě dlouhé životní praxe, navíc s třiceti lety života v evropské demokracii, ale nakonec mnozí prodají svoji zemi a národ za pár stovek.

Ve Venezuele jde samozřejmě o zájmy, což vždy byl a stále je hlavní faktor politiky jak domácí, tak mezinárodní. Zájmy směřují k získání moci a peněz, přičemž moc dělá peníze a peníze dělají moc. Typickým příkladem je opět oligarcha Babiš, dosazený z vůle Washingtonu a Bruselu, a jeho dvě party, kde první jsou neskrývaní slouhové v ANO, ČSSD a KSČM a druhá slouhové, kteří hrají komedii, tváří se jako protivníci a říkají si demokratická opozice, konkrétně TOP 09, STAN, KDU-ČSL, ODS a Piráti.

Samozřejmě, v každé z výše uvedených stran existuje více, či méně početná skupina, která myslí vlastenecky a živí se poctivě, ale nevládne tam a nedokáže ovlivňovat rozhodování vedení. Mnohdy zůstávají ze setrvačnosti, především v ČSSD a KSČM, i když z členství nic nemají. Nicméně i svým formálním členstvím a nezodpovědnou podporou vedení ve volbách posilují oligarchismus a tím ničení státu a národa.  Nakonec se všichni sejdou v pražské havlérce. Mediální komedie na téma nepřátelství mezi jednotlivými partami pražské havlérky není vedena v zájmu občanů a voličů, natož vlasti a národa, ale o podíl na moci a z ní vyplývající kořisti a koryt doma a v Bruselu. Ve vedení partají neexistuje žádná levice, ani pravice, pouze zájmové party, které se ohánějí různými hesly a sliby v rámci ohlupování voličů.

Hlavní současnou západní ideologií je euromarxismus, což není nic jiného, než prolhaný komediální fíkový list zakrývající přechod od imperialismu a kolonialismu ke globální vyšší společensko-ekonomické formaci, kterou je oligarchismus. Ten je mimochodem dokladem pravdivosti teorie o rotující spirále dějin a jejich opakování. V imperialismu, pokud se nejednalo o nacismus a fašismus, stále ještě fungovaly jakési demokratické principy, volby a vlády, byť ne zcela ideální a existovala společenská mobilita založená na práci. Totéž více, či méně, aspoň v oficiálním principu, platilo i v socialismu. V rámci oligarchismu jsou odstraněni zprostředkovatelé moci typu Hitlera, Mussoliniho a jim podobných, stejně jako takzvaní demokraté, hodnota voliče se minimalizuje. Moc přebírají rovnou nadnárodně propojení oligarchové typu Babiše, nebo Porošenka, kteří zároveň likvidují ekonomickou konkurenci, vytvářejí ve svých zprivatizovaných pašalících uzavřený a jednoznačně rozdělený kastovní společenský systém vracející se do středověku. Proto jim tak vyhovuje islám hlásající totální podřízenost, k tomu primitivizace a narkotizace společnosti jako nemyslícího stáda.

Z dlouhodobého hlediska bude výsledek politiky obou českých politických zájmových part pod vládou jednoho oligarchy v podstatě stejný. Jejich protinárodní politika je zaměřená na získání absolutní moci a podlézání cizákům, kteří jim vytvářejí globální mocenskou a bezpečnostní garanci proti vlastním občanům a voličům. Proto bude vláda oligarchy Babiše a jeho spojenců zhoubná pro vlast i národ, což platí z hlediska nástupu oligarchismu v celé takzvané západní, jižní a střední, případně středovýchodní Evropě. Vlastenecké strany lze od oligarchických rozlišit lehce. Prosazují celonárodní referenda k důležitým otázkám, především k mezinárodním smlouvám a odchod z EU.

Venezuela trochu jinak

Reálná situace ve Venezuele se samozřejmě liší od popisu, kterým nás oblažuje mediální propaganda. Venezuela je více, než dvanáctkrát větší, než naše republika a žije tam přes třicet milionů lidí. Společnost je multirasová, většinu tvoří míšenci, početnou menšinu běloši (nejvyspělejší a nejvzdělanější skupina), zhruba desetinu černoši a několik procent indiáni, téměř všichni jsou křesťané. Zvláště v poslední dekádě, kdy se podařilo zvýšit životní úroveň chudších vrstev obyvatelstva, výrazně vzrostla porodnost. Společnost je rozdělena do tří hlavních skupin. Velmi úzkou špičku pyramidy tvoří oligarchie, která ovládá soukromý segment průmyslu, obchod, služby a vesměs soukromé zemědělství. Dále je zde obslužná vrstva, rozdělená na různé úrovně, počínaje středními a menšími podnikateli, právníky a výkonnými vedoucími pracovníky financí, průmyslu, zemědělství a služeb, vyššími úředníky a veliteli ozbrojených složek a konče služebnictvem oligarchů a vrchní skupiny obslužné vrstvy. Mnozí z nich mají sluhů a služek víc, takže situace připomíná z hlediska rozdělení společnosti arabské země s jejich ropným socialismem.

Když se podíváme na ekonomiku Venezuely, tvoří z ní služby téměř 57 %, což je úroveň jako v EU a vyspělých zemích. Ovšem nejedná se o standardní služby, ale sluhy a služky. V zemědělství je zaměstnáno pouze 4 % obyvatel. Zadlužení země tvoří necelých 26 % HDP, což je podstatně méně, než ve většině evropských zemí, přičemž například v USA je to více, než 100 %. Zhruba od roku 1960 funguje ekonomika Venezuely bez extrémních problémů, pouze s inflačními skoky v periodě pět až deset let. Parita kupní síly je v průměru a přepočtu 15 600 dolarů na obyvatele, což je výrazně víc, než například na Ukrajině. Druhou věcí je, jak jsou peníze rozděleny. Ale to vidíme nejen ve Venezuele a na Ukrajině, ale i u nás, kde příjmy a životní úroveň průměrného důchodce a oligarchy Babiše se dost liší a tento rozdíl se bude zvětšovat s rostoucí mocí oligarchy a jeho party.

Dobrých osmdesát procent společnosti Venezuely tvoří chudší a chudé obyvatelstvo. Existuje obrovský rozdíl mezi životní úrovní v moderních centrech měst a na vesnicích. Kolem center se nalézají rozsáhlé chudinské čtvrti, takzvané favelas, odkud se rekrutuje většina zaměstnanců na nižší úrovni. Již z uvedeného vyplývá, že Venezuela není jakási komunistická země a Maduro komunistický diktátor, stejně jako jeho předchůdce Chávez. V takovém případě by museli dávno znárodnit majetek, především výrobní prostředky oligarchů a nižších podnikatelských vrstev. Aktuálně je zhruba 75 % venezuelského hospodářství v soukromém vlastnictví, takže lze sotva mluvit o komunismu, dokonce ani ne socialismu. Vzhledem k realitě rozdělení vlastnictví výrobních prostředků i společnosti je Maduro jakž, takž socialista, v zásadě je někde euromarxismem a rabským ropným socialismem. Problém je v tom, že jak Chávez, tak Maduro měli snahu zlepšit v národním zájmu životní úroveň chudé většiny obyvatel, přičemž investovali do státního školství a zdravotnictví a sociální politiky. O totéž se pokoušeli Juan Perón a především jeho žena Evita Duarte v Argentině, stejně jako Salvator Allende v Chile. Tím byly kráceny zisky zahraničních korporací, oligarchie a horních skupin v obslužné vrstvě, což logicky vede ke střetu státních a soukromých zájmů.

Venezuela se pohybuje v jakési smíšené státní a soukromé ekonomice. Reálně byl znárodněn pouze petrochemický (ropný) průmysl a průmysl důlní a zpracování kovů. To jsou strategické exportní segmenty hospodářství a zároveň hlavní problém ve vztahu k USA. Značná část znárodněného průmyslu patřila americkým nadnárodním korporacím, které získávaly venezuelskou ropu za velmi výhodné ceny, zatímco v současnosti musí platit světové. Zde je opravdu ilustrativní, s jakou nenávistí se pustili euromarxisté v Bruselu, kteří si hrají na socialisty a dokonce sociální demokrat Zeman, stejně jako většina českých politiků do Madura za to, že se snažil zlepšit životní úděl většinového chudého obyvatelstva na úkor nestydatých zisků amerických ropných korporací. Člověk by čekal přesný opak. Najednou vidíme, kdo je kdo a kdo komu slouží. Euromarxisté nejsou socialisté, ale slouhové oligarchů.

Zde je třeba zdůraznit, že Venezuela produkuje takzvanou středně těžkou ropu, která je nejvhodnější pro výrobu nafty pro dieselové motory. V USA se tento druh topy téměř netěží, přičemž americká spotřeba je 500 000 barelů za den! Venezuele je po Kanadě druhým největším dovozcem střední ropy do USA. Značnou část exportu venezuelské ropy zobchodovávají americké korporace. Platby se realizují přes banky v USA, nebo EU v dolarech. Dopravu realizují z velké části venezuelské tankery, což je samozřejmě také špatně z hlediska nadnárodních loďařských korporací, které tak přicházejí o zisk. Problém je právě v tom, že 25-30% HDP, které jsou vytvářeny exportem ropy, směřují do veřejných výdajů, tedy ve prospěch obyvatel. Snížením zisku z exportu ropy cestou amerických sankcí, bude zasažena životní úroveň mnoha občanů Venezuely. Od roku 2016 jsou problémem nízké platy ve státní službě a nízké důchody.

Na druhé straně je zde problém, který připomíná arabské země. Rozsáhlá sociální politika může vést k tendenci přežívat za státní peníze a nepracovat. Totéž ostatně vidím u některých našich občanů a mnoha čerstvých migrantů v celé EU. Dokladem je právě nedostatek potravin. Přitom Venezuela, která se rozkládá v tropickém pásmu s dostatečnou vlhkostí má dostatek ploch použitelných, nebo upravitelných pro zemědělskou produkci na rozdíl od většiny arabských zemí. V podstatě by mohlo být dosaženo z velké části nezávislosti na dovozu. Jenže je pohodlnější potraviny nakupovat za peníze z ropy a dělat populistickou politiku.

Tento ropný populistický socialismus namíchaný s oligarchismem má blízko z euromarxismu, kde vládnou oligarchové, zatímco jejich zkorumpovaní slouhové vedou socialistické řeči a podporují početné parazity a příživníky, přičemž každý kouká, co by ukradl a nadává druhým do zlodějů. Je to naprostý rozdíl od čínské ekonomiky, která je ideologicky socialistická a založená na práci a vede k celkovému růstu životní úrovně všech obyvatel. Bohatství získané prací se nevylučuje. Přitom Čína nemá exportní suroviny a její ekonomický úspěch je založený právě na pořádku, organizaci a tvrdé práci. Socialismů a populismů jsou evidentně různé druhy, ale jen některé k obecnému prospěchu. O nepořádcích svědčí fakt, že z Venezuely se v posledních dekádách vystěhovaly zhruba tři miliony lidí. Tak trochu to připomíná Ukrajinu, která bez ohledu na propagaci fašismu a jeho koncentráků s holocaustem, porušování dohod z Minska a protahování bratrovražedné občanské války dostává maximální podporu ze strany EU i NATO. Důvodem ekonomických problémů Venezuely mohou být rovněž následky americké zahraniční politiky, kdy na podporu opozice a rozvratu země bylo v posledních letech směřováno oficiálně ročně kolem pěti milionů dolarů, což nejsou v latinské Americe zanedbatelné peníze.